Pterosauři a vztahy - Jídelníček ptakoještěrů pod vědeckým drobnohledem
Pterosauři (Pterosauria) patří k živočichům, u kterých máme celkem dobře zdokumentován jejich přibližný jídelníček, pokud uvažujeme především pokročilé druhy z kladu Ornithocheiroidea. Vedle faktu, že šlo o úžasné aktivně létající obratlovce existující po velkou většinu mesozoika a dominující vzdušnému prostoru nad všemi kontinenty po takřka stejnou dobu, patřili mezi živočichy se skutečně širokým potravním spektrem, protože mezi nimi nacházíme mrchožravé druhy, aktivní predátory (Dimorphodontia, Azhdarchoidea aj.), hmyzožravce (Nemicolopterus crypticus aj.), filtrače planktonu (Ctenochasmatidae), požírače měkkýšů (Alanqa) i noční dravce (Anurognathidae), ale stále se velké množství z nich živilo mořskými živočichy jako rybami a hlavonožci. U některých zástupců skupiny (Pteranodon longipes) nacházíme přímou interakci mezi nimi a jejich potravou i dravci, u bazálních zástupců ale nejsou doklady těchto skutečností tak časté a stále se tedy musíme řídit převážně několika nálezy. Do kompletu fosilií dokládajících konkrétní složky potravy těchto létajících plazů teď přibyl i nový nález z Bavorska, který je navíc unikátní hned ve dvou směrech.
Klobiodon rochei byl jakýmsi "prototypem" ramforynchoidního pterosaura kvůli svým protáhlým čelistem s vyčnívajícími zuby, gracilní tělesnou stavbou a dlouhýmo ocasem zakončeným kožním výčnělkem. Navíc je poměrně blízký evoluční příbuzných druhu Rhamphorhynchus muensteri, kterému patří doklad o jeho obvyklé kořisti z Bavorska, jemuž se i vzhledově podobal. Obýval současnou jižní Anglii před 167 miliony let. Kredit: Mark Witton, převzato z webu Sci-News
Už od objevů prvních exemplářů jurského pterosaura druhu Rhamphorhynchus muensteri bylo tehdejší vědecké veřejnosti poměrně jasné, čím se tento živočich živil a jak svou potravu lovil. Kvůli nálezech v mořských a přímořských sedimentech nebylo těžké odvodit, že jeho potravu tvořili přednostně hlavonožci (Cephalopoda) a ryby (Teleostei), ale také další vodní živočichové. O více než 15 desetiletí později se podařilo prokázat objev tohoto druhu s rybími šupinami v žaludku, šlo pravděpodobně o rod Leptolepides a celou fosilii doplňoval predátor rodu Aspidorhynchus pravděpodobně hodující na samotném pterosaurovi, a také dalšími zbytky původní potravy a koprolitů v jiném exempláři. Dlouho předpokládané se tedy už několikrát podařilo popsat i v odborných kruzích, takříkajíc černé na bílém.
Výzkum kolektivu evropským paleontologů teď prokázal tento scénář také v opačném směru - podařilo se jim identifikovat fosilii kořisti tohoto druhu, u které se nám dochoval vlastně otisk prstu tohoto pterosaura, který ho z napadení usvědčuje. Jde o fosilní kónický zub zaseknutý ve fosilii jurského hlavonožce druhu Plesioteuthis subovata z řádu Teuthida (krakatice) nalezeném v souvrství Altmühltal v rámci slavného Solnhofenu v Bavorsku. Velikost tohoto konkrétního jedince se pohybovala okolo 28,5 centimetru.
Fosilie byla dochována i s otisky původních měkkých tkání hlavonožce (včetně úžasných detailů jako je inkoustový váček a chapadla), které byly fosilizací přeměněny na fosfát, takže odhalily, že zub se patrně nedostal do živočicha pouhou náhodou v průběhu milionů let. Jeho poloha ukazuje, že se zasekl těsně za hlavovou část těla do pláště, ale není zcela jasné a podle autorů dokonce nemožné určit, jestli hlavonožec uhynul po tomto útoku.
Hlavním autorem popisné studie tohoto příkladu zápolení dravce a jeho kořisti je německý paleontolog Rene Hoffmann z Rúrské univerzity v Bochumi, podílel se na ní společně s dalšími vědci a výsledkem jejich práce byl ucelený popis fosilie. Podle nich je nesporné, že se Rhamphorhynchus živil mořskými živočichy a to obratlovci i bezobratlými, jsou ale vlažnější ke konkrétnímu postoji taktiky jeho lovu. Donedávna se paleontologická majorita držela názoru o lovu přímo za letu, ale dnes začal převažovat názor o vrhání se tohoto živočicha do mělké vody jako současní mořští ptáci.
Je zvláštní, že zub v rodu Plesioteuthis neodporuje ani jednomu z navrhovaných scénářů, jelikož muselo být zapotřebí silného mechanického tlaku pro vylomení zubu (čímž se vylučuje možnost, že by ohlodával jemnou mršinu vyvrženou na pobřeží) a k tomu mohlo dojít při naražení do hlavonožce za letu. Zároveň se ale za ním mohl potopit a živočich se mu vysmýkl, to zatím nelze vyloučit.
Samotný zub byl podroben výzkumu pod ultrafialovým světlem, jeho špička je přeměněná na fosfát, což doplňuje názor o jeho zaseknutí v živočichovi ještě před jeho smrtí. Zbytek zubu obsahuje ještě stopy původního enamelu. Vzhledem k jeho tvaru a velikosti (délka zhruba 1,9 centimetru a šířka 3 milimetry u kořene) paleontologové zjistili, že patřil do přední až střední části spodní čelisti dospělého exempláře. Mimoděj se jedná o další nepřímý důkaz, že plesioteutida chytil ramforynchus za letu.
Studii uzavírají paleontologové tím, že prezentují tyto potravní návyky jako první přímý důkaz požírání hlavonožců u pterosaurů vůbec, což je do velké míry pravda. Předpokládají také, že vzhledem ke špatně zachovatelné povaze těla hlavonožců při fosilizaci by tuto formu specializace mohlo vést mnohem více druhů, ale dosud to nejsme schopni prokázat.