Sex appeal mezi dinosaury - Pohlavní výběr a sexuální dimorfismus u neptačích dinosaurů
V současné přírodě jsou případy pohlavního dimorfismu u některých skupin velmi dobře patrné - samice pavouků (Arachnida), dravých ptáků (jako čeleď Accipitridae) nebo žraloků (Elasmobranchii) jsou větší než samci, zatímco u šelem (Carnivora), hrabavých (Galliformes) nebo papoušků (Psittaciformes) jsou samci výraznější a také větší než jejich samičí protějšky. Nerovnoměrné rozložení pohlavního dimorfismu mezi současnými živočichy a také nezanedbatelné množství případů větší velikosti samic oproti samcům mezi současnými ptáky (Aves) už po poměrně dlouhou dobu vede palentologickou veřejnost po poměrně dlouhou dobu k otázce, zda se mezi neptačími dinosaury (Dinosauria) vyskytovali větší samci, než-li samice, ve většině případů, nebo samice byly co do velikosti i etologie dominantní jako třeba u současných hyen (Hyaenidae). Populární bylo tvrzení, že u druhu Tyrannosaurus rex byly samice větší než samci a dlouhou dobu se drželo v populární kultuře (jako například trikovém cyklu Prehistorický park), ačkoliv se toto nikdy nepodařilo prokázat. Ve skutečnosti hovoří pro tuto teorii přibližně stejné množství důkazů jako pro druhou hypotézu, která preferuje jako dominantní jedince samce. Určitý nový pohled by do problematiky dinosauřího pohlavního dimorfismu mohla vnést studie anglických a amerických paleontologů, kteří se jej rozhodli podat poměrně zvláštním, avšak ne zcela novým způsobem.
Druh Eoraptor lunensis patří nejen k prvním objeveným dinosaurům známých z fosilního záznamu, ale také ke druhům, kde byla dominance samic v populární kultuře vykreslena nejbarvitěji. V dokumentu Dinosaur Revolution, ze kterého také pochází tento snímek, jsou samice spíše dominantní a sice méně výrazně zbarvené, ale rozhodují o partnerské výchově mláďat. Neptačí dinosauři ovšem mohli mít pravděpodobně i alfa-samce a to ve velkých počtech. Kredit: David Krentz, převzato z DinosaurRevolutionWiki
Rozhodování o pohlaví a jeho znacích u neptačích dinosaurů není tak dlouho oblastí vědeckého zájmu paleontologů, určitou jeho problematiku podal například Michael Crichton v románu Jurský park a následně jeho filmové franšíze, kde jsme mohli vidět například odlišné pohlaví druhu Velociraptor mongoliensis, ale jeho přesné vyřešení bylo dlouhou dobu neznámou. Z Jurského parku si můžeme také připomenout scénu, kdy se jeden z hlavních protagonistů, paleontolog Alan Grant, ptal v genetického laboratoři Dr. Henryho Wua na určování dinosauřího pohlaví u jedinců v parku replikou, zda "se tu dinosaurkám koukáte pod sukni." Celý problém se samozřejmě vázal k jednotvárnosti pohlaví u geneticky vytvořených dinosaurů v Jurském parku, v knize si také můžeme povšimnout i naznačení pohlavní dvojtvárnosti u některých druhů jako je dravec z čeledi Dilophosauridae, známý Dilophosaurus wetherilli.
Baron Franz Nopcsa byl jedním z paleontologů, kteří poprvé vyslovili názor, že se pohlavní dimorfismus u této skupiny živočichů projevoval například útvary na jejich lebkách - jeho prezentace tohoto názoru se základala především na hřebenech či jiných útvarech vyskytujících se u hadrosauridních ornitopodů (Hadrosauridae). V tomto stanovisku měl pravděpodobně pravdu, samci těchto druhů měli hřebeny výraznější a větší, patrně také zářivěji zabarvené, a také množství čeledí nebo rodů teropodů (jako Allosauridae, Spinosauridae, Ceratosauria nebo známý rod Dilophosaurus) se pravděpodobně odlišovalo v barvě, velikosti a patrně také obecné přítomnosti útvarů na jejich lebkách nebo těle.
Na kosterních pozůstatcích ovšem jen zřídka kdy můžeme nalézt prokazatelné doklady o odlišném pohlaví a u neptačích dinosaurů to je velmi častý problém. U již zmíněných tyranosaurů byl například v minulosti, dle údajně odlišné stavby obratlových oblouků, báze lebky a některých dalších znaků, rozlišnován "gracilní" a "robustní morf" - první byl předpokládán samci a druhý samici. Ačkoliv se objevila zpráva, že například druhý největší známý jedinec tyranosaura, známá "Sue", může být ve skutečnosti samec, tak při současném fosilním záznamu neexistuje spolehlivá metoda, jak určit pohlaví největšího dosud známého suchozemského dravce (výjimkou je jedinec "B-rex" s prokázaným pohlavím díky medulární kosti a proteinech). Také je záznam jeho jedinců, dosahující počtu přes 50, stále ještě malý na určení znaků rozlišujících pohlaví.
Čtveřice americko-anglických paleontologů se na problém rozlišení pohlaví pouze podle znaků možných najít na fosiliích z pohledu srovnávací anatomie a srovnání se současnými druhy. Podle hlavního autora studie, Davida Honea působícího jako docenta zoologie na Queen Mary University, se jim mezi recentními živočichy najít druh, který dle jejich interpretace nese podobné charakteristiky růstu, také snáší vejce a na jeho kostře je také patrný rozdíl mezi samci a samice, který nesouvisí pouze velikostí.
Jde o současného gaviála indického (Gavialis gangeticus), kterého se autoři rozhodli srovnat právě na základě výše zmíněných charakteristik - jakožto zástupce řádu Crocodilia má k neptačím dinosaurům evolučně poměrně blízko a také pomalu roste. Ačkoliv by se na toto téma dalo polemizovat, zda neptačí dinosauři skutečně pomalu rostli (protože většina známých větších druhů nabývala pohlavní dospělosti ve zhruba stejnou až pozdější dobu věku jako současní savci - Mammalia), tak je pravdou, že ostatním charakteristikám současný velmi ohrožený gaviál odpovídá.
Navíc vlastní tito masivní plazi zvláštní útvar na čenichu, známý jako ghara, který je sice tvořen měkkou tkání, ovšem je jako takový podepřen kosterními elementy poblíž nozder. Tyto elementy se dají z kostry prokázat a mají je pouze samci, čimž se dají odlišit od samic, a ghara sama osobě slouží jako nástroj pro dorozumívání a ukázky potřeby se pářit. Samci díky ní mohou vytvořit rezonující zvuky, kterými mohou lákat samice nebo odstrašovat soky.
Na výzkumu přítomnosti podobných struktur i u neptačích dinosaurů se podílel anatom Lawrence Witmer z Ohioské univerzity, který po analýze 106 různých exemplářů gaviálů řekl, že stále mezi pohlavími nejsou příliš jasné rozdíly po anatomické stránce. Nozdry a struktury kolem nich sice jsou určitým ukazatelem, ovšem jsou jedním z mála a další části kostry jsou u obou pohlaví poměrně podobné (vyjma větší velikosti samců - tu ovšem u dinosaurů nelze spolehlivě prokázat).
Autoři studie tedy zařadili gaviály zhruba mezi živočichy, u nichž jsou znaky pohlavního dimorfismu ne tak patrné, ale zároveň na jejich kostře existují a morfologie samců a samic se liší. Na základě tohoto utvořili předpoklad, že u neptačích dinosaurů byly tyto znaky podobně stavěné a tím pádem by se dalo jejich pohlaví určit jen z utváření některých znaků přímo na fosilních pozůstatcích.
Pokud bychom vzali její výsledky lineárně, tak je pravděpodobné, že neptačí dinosauři a jejich evoluční předkové stáli v ukázce pohlavního dimorfismu na pomezí současných krokodýlovitých plazů a ptáků (Aves). Dalo by se tedy předpokládat, že mezi neptačími dinosaury se vyskytovala dominance obou pohlaví s tím, že se různě projevovala v závislosti na posuzované skupině (kupříkladu mohli být zástupci kladu Maniraptora s pohlavním dimorfismem, kde převládaly větší samice, zatímco u mohutných zástupců čeledi Ceratopsidae byli samci jasně větší).
Studie přináší poměrně zajímavý pohled na problematiku pohlaví a pohlavního výběru u dinosaurů, ovšem stále nás, i při přihlednutí k jejím výsledkům, limituje především fosilní záznam a zachování jednotlivých jedinců. Patrně nejlépe se nám pohlavní dimorfismus bude odhadovat u skupin, kde byl již dříve známý - půjde o stegosauridy (Stegosauridae), ceratopsidy nebo hadrosauridy, zatímco stále špatně dokumentován bude u tyranosauridů (Tyrannosauridae) nebo sauropodů (Sauropoda).