Vyhynutí mořského obra - Jak skončil Carcharocles megalodon?

Obrovský neogéní žralok druhu Carcharocles megalodon je dozajista velmi známým a populárním prehistorickým monstrem, spory o jeho vyhynutí se vedou prakticky od doby objevu jeho údajných nejmladších fosilií. Mezi laickou veřejností ho známe jako gigantického mořského predátora, který ale podlehl nějakému záhadnému faktoru změn mořských ekosytémů a zanikl. Na objasnění jeho vyhynutí se dnes snaží přijít nová studie vědců z College of Charleston.

Umělecké zpracování holocéního jedince obrovského megalodonta. Existují sice svědectví a zprávy i z důvěryhodných zdrojů, které by naznačovaly přežití megalodonů do dnešních dob, ale z hlediska paleontologie má tento obrovitý žralok status vyhynulý. Kredit: převzato z Pinterestu

Nedávné studie o vyhynutí megalodona popisovaly jako hranici dobu před asi 2,6 miliony let ve středním pliocénu, některé mladší studie spojovaly masový zánik těchto mořských druhů s výbuchem vzdálené supernovy a následným dopadem smrtícího záření do mořské vody. Jak se ale zdá, gigantický mořský žralok mohl vyhynout již milion let před tím. Alespoň to tvrdí nová studie vertebrátního paleontologa Roberta Boesseneckera a jeho kolegů.

Carcharocles megalodon byl obřím druhem vyhynulého rodu Carcharocles, vzhledově se podobal svým příbuzným žralokům bílým (Carcharodon carcharias) a patřil k obrovským mořským dravcům, kterým v moři nekonkurovali takřka žádní predátoři. Po dvacet milionů let vládli mořským ekosystémům a celkově mohli dosahovat délky snad až osmnáct metrů a váhy skoro šedesáti tun. Jejich vyhynutí je ale dodnes obestřeno tajemstvím a pokouší se na něj přijít i nová studie.

Paleontologický tým se zaměřil na zkoumání vzorků fosilních zubů megalodona ze sedimentů pliocénu Kalifornie a mexického poloostrova Baja California, jednotlivé vzorky porovnávali s ostatními nalezenými zuby z jiných částí Severní Ameriky ale i dalších kontinentů.

Podle paleontologického týmu se jejich uložení podobá těm, které byly ve velké míře zastoupeny v sedimentech celého světa. Uvádějí, že mladší pozůstatky jsou daleko více vzácné a spíše se podobají nahodilosti a vzácnosti tohoto rodu v uloženinách středního pliocénu.

Vědci zkoumali a znovu re-analyzovali veškeré údaje o jakýchkoli pozůstatcích megalodonů v mladších sedimentech, porovnali je s fosiliemi zaznamenanými v dalších studiích a přišli na to, že veškeré z nich jsou vlastně nepřesně identifikované nebo druhotně uložené v mladších sedimentech.

Tato rozsáhlá analýza odhalila jeden důležitý fakt, megalodon pravděpodobně vyhynul ještě o jeden milion let dříve. Vědci se také zabývali, jak zánik megalodonů souvisí s masovým vyhynutím některých forem tehdejší mořské fauny.

Poukazují na fakt, že v období konce pliocénu a začátku pleistocénu výrazně ubylo zástupců mořské fauny a to především mořských savců. Boessenecker a jeho kolegové ale nespatřují v úbytku těchto živočichů nutně výbuch supernovy nebo podobnou událost. Podle nich šlo spíše o masovou výměnu starých druhů za nové a s vymíráním jako takovým to nemá souvislost.

Studii uzavírají tím, že za vyhynutím obrovitého druhu Carcharocles megalodon pravděpodobně stál konkurenční boj s velkým bílým žralokem, který se objevil ve středním miocénu před asi 16 miliony let. Tehdy se jeho výskyt limitoval pouze na určité lokality, ale do pliocénu se velmi rozšířil a přestože byl menší, tak megalodonům svými počty dělal stejně nebezpečného konkurenta.