Výstup na zem v ordoviku - Otevření staré problematiky

Donedávna se předpokládalo, že výstup prvních živočichů na suchou zem se udál již v obodobí pozdního ordoviku před asi 450 miliony let, naznačovaly by to fosilní stopy členovců z několika míst světa. Stonožkovci, jako například dávní předkové dnešních stonožek, mnohonožek nebo ohromných prvohorních druhů jako je Arthropleura, se zdají být první, kteří učinili tento zásadní krok v evoluci organismů. Nová studie z pracovny paleontologů Anthonyho Schillita a Neila Daviese z University of Cambridge ale ukazuje, že ne všechny tyto nálezy jsou jednoznačné.

Snímek dráhy fosilních stop stonožkovce z Anglie. Fosilie podobné této jsou známy i z jiných částí světa, například z Austrálie, ale nový výzkum ukazuje, že celý příběh kolem nich je možná trochu jiný. Kredit: Anthony Schillita, převzato z webu Science Daily

Ačkoliv problematicky zařaditelné stopy jakýchsi suchozemských živočichů známe již z kambria, ty z Číny jsou staré až 520 milionů let a zanechal je tam snad nějaký dosud neznámý členovec, za první skutečně prokazatelné stopy se považovaly stezky členovců z naleziště Lake District v Anglii se stářím okolo 455 milionů let. Geologové Anthony Schillito a Neil Davies z University of Cambridge ale tyto závěry museli přehodnotit.

Naleziště z doby pozdního ordoviku bylo považováno za to, kde poprvé na zem vylezly stonožky a tedy první suchozemští živočichové. Předpokládalo se, že stopy byly zanechány v mokrém písku na pobřeží.

Ukázalo se, že vše je přecejen trochu jinak, dráhy byly jasně zanechány pod vodou a nikoli tak v mělkém jezírku nebo podzemních norách, což paleontologové předpokládali. Naopak se jednalo o jasně podvodní prostředí a k dokonalému zachování došlo kvůli spadu sopečného popela. Důkaz pro toto tvrzení je i objevení 121 nových drah také zanechaných v popelu usazeném v mělké vodě. Vlastně ale tyto "ordovické Pompeje" stále nevysvětlují tak zamotané dráhy a zvláštní zakřivení u nalezených stop.

Oba vědci pro to mají jednoduché, ale velmi dobře dokazatelné vysvětlení, které se dá pozorovat i u současných členovců. I dnes je znám jev tzv. "smrtících tanců", který je spojován s otravou toxiny nebo jedovatými látkami u současných druhů. Ve vodě se navíc vulkanický popel rozptýlil na ještě menší částečky a ty se dostaly stonožkovcům mezerami v krunýři. Odtamtud se dostal do dýchacích vaků a zažívacího traktu, stonožku vlastně zničil zevnitř.

Jedna z nejdůležitejších evolučních událostí na Zemi tedy dostává novou kapitolu, podle všeho tedy výstup prvních organismů na souš byl globální událostí až v siluru. Vědci úplně nevylučují, že k něčemu jako "pionýrskému výstupu" dojít mohlo, ale byla spíše evoluční příprava na dýchání vzdušného kyslíku. Paleontologie je v tomto ohledu velmi nádherná, proměnlivost jejích údajů zaráží, a proto se nelze nedomívat, že další objev tuto studii uvrhne v neplatnost.