Arthropoda - Chelicerata - Eurypterida

27.10.2016 13:13

První skupinu, kterou si představíme jak poprvé v této rubrice, tak v oblasti bezobratlích, jsou velmi zvláštní a zajímaví členovci. Jedná se o kyjonožce, skupina Eurypterida. Krátce o nich, eurypteridi byli členovci, kteří jsou spíše známí pod jménem "mořští škorpioni nebo štíři". Patří ke skupině klepítkatců, jejich blízcí příbuzní jsou tedy pavouci, štíři nebo krabovci. Jméno této skupiny pochází ze dvou řeckých slov, "eury" (tedy kyj) a "pteros" (tedy křídlo).

Jejich tělesná charakteristika byla vzdáleně podobná štírům. Jejich tělo bylo, stejně jako u ostatních klepítkatců, rozděleno na tři části, bylo článkované a největší část představovalo tělo. Někdy však velké druhy eurypteridů měly i obří hlavový štít. Důležitou částí těla byl také telson který byl na konci ocasu. Někdy byl také velmi velký, ostrý a budil respekt. Někdy byl ale také plochý, v tom případě jej tvor používal k pohánění svého těla. Eurypteridi používali k lovu hlavně velká klepeta, která někdy obsahovala bodákovité výrůstky. V jiných případech je měli naopak velká a silná, určená k lovu větší kořisti jako hlavonožců a ryb.

Fosílie rodu Mixopterus s onými bodákovými výrůstky.

Nohy byly většinou menší, poslední páry měli většinou kyjovité výrůstky. U pozdějších druhů se také přeměnily pádlovité končetiny v končetiny, které byly schopny udržet jejich masivní těla na suché zemi. Oči byly složené z menších oček, většina z nich však v hloubinách moc dobře neviděla. Hlavový štít obsahoval také menší chelicery, klepítka, kterými si podávali kousky kořisti do tlamy. Tato zvířata většinou číhala zahrabána v písku či pod kameny. Pak z úkrytu zaútočila na svou kořist.

Nejstarší známý eurypterid Pentecopterus ze středního ordoviku.

První eurpyteridi se objevili před zhruba 467 miliony let v dnešní Iowě. Prvně nebyli moc velcí, stávali se obětí obřích hlavonožců. Později v siluru se začali zvětšovat, stali se rovnocenými protivníky ortoceridů. V siluru a devonu zažili hlavní rozkvět, objevilo se největší spektrum druhů. Pohybovali se velikostí od 15 cm až po téměř 3 m dlouhé obry. Pak se ale jejich diverzita začla zmenšovat. Jejich niky ve sladkých vodách karbonu převzali totiž velcí temnospondylové. Později v permu ještě čelili konkurenci ze strany primitivních žraloků. Nakonec však vyhynuli, podobně jako trilobiti, před 252 miliony let na konci permu. Je ovšem nanejvýš zajímavé, že prof. Ivo Chlupáč nalezl v oblasti Barrandienu krunýře neznámých eurypteridů, který zařadil už do období kambria. Tyto druhy však nikdy nebyly hlouběji systematicky zařazeny.

Eurypteridi nelovili jen ve vodě. Jejich klepeta dosáhla na potravu i ze souše.

Nejběžnější kořist těchto mořských predátorů se pohybovala na dně moře. Samotní eurypteridi ale nežili v ryze slaných vodách, žili spíše v brakických nebo sladkých vodách, proto také podnikali cesty na souš. Jejich kořistí se stávali hlavně trilobiti a primitvní druhy ryb, pancéřnaté a paprskoploutvé ryby. Kořistí těch větších se ale stávali i menší eurypteridi. Kořist byla většinou rozervána klepety a po té strávena pod krunýřem v útrobách. S o něco většími zvířaty, jako s obřími hlavonožci, se potýkali se schránkami, ty ale zničili rychlým výpadem. V některých případech také lovili i primitivní obojživelníky.

Rekonstrukce rodu Pterygotus, který se hojně vyskytoval i u nás.

Nejhojnější výskyt eurypteridů se soustřeďoval na území bývalé Laurasie, tedy severní ameriky, evropy a asie. Hodně různých druhů se vyskytovalo v oblasti New Yorku, Barrandienského krasu u nás a Francii nebo Německu. Stát New York má jako svou státní fosílii rod Eurypterus, který zde měl velmi hojné zastoupení, dnes tento rod čítá přes 200 druhů. Ten také byl prvním popsaným eurypteridem, stal se jím roku 1825, když ho James Ellsworth De Kay popsal na základě několika zkamenělých krunýřů. Dalším známým vědcem, který popisoval zkaměnělé mořské štíry, byl známý Joachim Barrande. Ten popsal několik desítek různých rodů euryteridů z celé evropy, hlavně ale z ČR a Německa.

Stylonorus byl odlišný od eurypteridů, jelikož patřil do jiné skupiny.

Výše představení eurypteridi byli většinou příslušníky skupiny Eurypterina. Byli tu však jejich blízcí příbuzní, zástupci skupiny Stylonurina. Tito měli většinou dlouhá těla a, jak bylo výše uvedeno, s ostrým telsonem. Nohy byly dlouhé, živili se spíše zbytky ze dna. Žili od pozdního ordoviku do raného permu, byli však ve stínu svých větších příbuzných. Je zajímavé, že jedinec rodu Megarachne byl nějaký čas považován za jedince obřího druhu karbonského pavouka. To bylo posléze vyvráceno, na základě přezkoumání fosílie. Každopádně z těchto zvířat (eurypteridů obecně), či z jejich blízkých příbuzných, se vyvinuli pavoukovci.

Naleziště: Většina severní polokoule

Nejznámější rody: Eurypterus, Stylonorus, Pterygotus, Megarachne, Jaekelopterus

Strava: Od malých tvorů po obojživelníky a hlavonožce

Doba: stupeň Dapingian až Changsingian, před 467,5-252 miliony let

Délka: od 10 cm do 2,7 m

Popis skupiny: Burmeister, 1843 ; Eurypterina-Burmeister, 1843 ; Stylonurina-Diener, 1924

Výška: od 1 cm až po 45 cm

Prostředí: Brakické a sladké vody

Váha: od 1,25 kg až po 350 kg

Význam: "Křídlovité kyje" podle kyjovitých zakončení končetin

Sok: Obří hlavonožci ortoceridi

Zařazení: Arthropoda, Chelicerata, Merostomata, Eurypterida

Synonyma skupiny: Žádná