Dromomeron

U savců (Mammalia), kteří vznikají v průběhu spodní jury či svrchního triasu, víme, že po nemalou část jejich druhohorní existence se vyskytovali souběžně s jejich synapsidními předky (Synapsida) po dobu celého jurského geologického útvaru i po část spodní křídy (Matsuoka et. al., 2016). Vzájemná konkurence a evoluční adaptace nakonec přispěly k zániku jejich předků, či spíše příbuzných jejich vlastních předků, a otevřely cestu savců k dalšímu vývoji. U neptačích dinosaurů (Dinosauria) tomu nebylo jinak, přestože konkurence s jejich “nedinosauřími” předky nebyla tak přímá, obě skupiny po velkou část triasového geologického útvaru koexistovaly vedle sebe a vzájemně si i částečně konkurovaly, mezi zástupce dinosauromorfů patřil i americký Dromomeron (“Běžící femur/stehno”). Tento malý živočich se vyskytoval v oblasti západu Spojených států ve stejné době, kdy se zde objevují první dinosauři a nastává zde jejich první severoamerická evoluční diverzifikace (Irmis et. al., 2007), tedy před zhruba 220 až 211 miliony let. Šlo o živočicha, který plnil na americkém západě niky malých dravých druhů, do jeho potravního spektra patřily různé druhy hmyzu (Insecta), plazů (Lepidosauria) nebo menších obojživelníků (Amphibia) a ve své podstatě veškeří menší živočichové, které dokázal najít a ulovit. Ačkoliv mohlo jít primárně o insektivora živícího se především hmyzem, je nutné brát v potaz, že se pravděpodobně živil i podstatně větší kořistí jako některými výše zmíněnými skupinami obratlovců. Pravděpodobně byl také potravním oportunistou, který nepohrdl ničím masitým, co nalezl. V jeho čelistech byly malé ostré zuby kónického tvaru, bohužel musíme v tomto případě vycházet z nálezů jeho nejbližších příbuzných a to z důvodu, že dosud byla nalezena pouze horní čelist s chybějící špičkou. Pravděpodobně byla jeho lebka štíhlá a poněkud nízká, z pohledu ze strany připomínající úzkou kruhovou výseč či lebku podobnou ptačí. Podle známých fosilií je také zřejmé, že byla poměrně velká k tělu. Z dostupných fosilií ale poměrně dobře víme (Nesbitt et. al., 2009), že šlo o rychlého a hbitého živočicha, jehož proporce zadních končetin odpovídaly bipednímu, rychle se pohybujícímu tvoru. Také jejich vlastnosti z velké části odpovídaly těm, které nacházíme u neptačích dinosaurů (viz Irmis et. al.). Při běhu mu vyvažoval delší obratný ocas tvořící přibližně polovinu jeho tělesné délky. Rychlý únik byl také jeho pravděpodobně jedinou ochranou před většími triasovými predátory, protože nevynikal v aktivní obraně zuby nebo silným stiskem čelistí. K délce mezi 0,8 metru u severoamerických a okolo 1 až 1,5 metru u jihoamerických druhů, váze dosahující asi 0,5 kilogramu (Holtz, 2012), musel být při svém pohybu obezřetný. Také, dosud známé severoamerické exempláře bohužel představují pouze fosilie juvenilních a subadultních jedinců (Müller, 2017)* a adultní exempláře byly patrně větší. Ve stejných horninách byli mimo něj nalezeni také větší karnivoři, šlo o teropody (Theropoda) rodu Chindesaurus a Tawa, potom také mrštné krokodýlovité plazy rodu Hesperosuchus nebo masivní rauisuchid (Rauisuchidae) rodu Postosuchus. O etologii nebo společenském životě dromomerona toho bohužel nevíme mnoho, naše znalosti jsou u něj limitovány nekompletními vzorky fosilního materiálu**. Je ovšem pravděpodobné, že byl solitérním terestrickým živočichem a to i přes poměrně dlouhé přední končetiny, které byly schopny kvadrupední chůze, teoreticky by mohly být považovány za znak ukazující na arborikolnost tohoto živočicha. Nelze ovšem vyloučit, že se na stromy nepřemisťoval za potravou jako hmyzími larvami nebo stromovými plazy, jako byl rod Drepanosaurus. Mohlo se také jednat o místo, kde byl v bezpečí před většinou pozemních dravců a to včetně svých pokročilých příbuzných z řad teropodů. Dromomeron ovšem nebyl jediným jejich vzdáleným evolučním příbuzným ve svých ekosystémech západu obou Amerik, společně s ním se zde vyskytovalo několik stejně velkých až větších druhů různě pokročilých dinosauromorfů jako nedávno popsaný Kwanasaurus williamparkeri (Martz & Small, 2019) či Eucoelophysis baldwini. Oproti těmto větším, avšak stále poměrně gracilním, živočichům plnícím niky srovnatelné se srnci (Capreolus capreolus) byli dromomeroni naopak spíše obdobou divokých koček (Felis silvestris) nebo tchořů tmavých (Mustela putoris). V prostřední severoamerického svrchního triasu také musel odolat vlivům extrémně sezónního klimatu (Brusatte, 2018), přestože zde existovalo poměrně rozlehlé aluviální území s množstvím úkrytů i prostoru. V Jižní Americe se vyskytoval v poměrně podobném prostředí, které ovšem mohlo být ještě ovlivněno silnými bahnotoky v období dešťů (Colombi et. al., 2015). Je také velmi dobrým důkazem, že příbuzní neptačích dinosaurů žili společně s nimi po několik desítek milionů let a jejich postupné vytlačování neprobíhalo rapidně, ale šlo o postupný proces trvající až do svrchního triasu.

U tohoto živočicha víme, že se vyskytoval ve dvou geograficky poměrně vzdálených oblastech s částečně rozdílnou faunou a to na západě Spojených států (viz Irmis et. al.; viz Nesbitt et. al.) a také na severu Argentiny (Martinez et. Al., 2016). Na severoamerickém kontinentu jej můžeme nalézt ve vrstvách souvrství Chinle, nejhojněji se vyskytuje na nalezišti Hayden Quarry, kde také patrně vzniká jako druh, na jihoamerickém kontinentu se vyskytoval ve vrstvách současného souvrství Quebrada del Barro. V obou těchto formacích byl ve společnosti rozličných živočišných druhů, v jihoamerické lokalitě byla ale jeho variace velikostně větší oproti té severoamerické a o příčině této skutečnosti lze pouze debatovat. Vzhledem k tomu, že tento i některé rody a čeledi triasových obratlovců mají v obou výše zmíněných zemích své zástupce, lze se domnívat, že mezi těmito oblastmi probíhala určitá výměna fauny ještě ve svrchní části geologického věku noru.

V Hayden Quarry byly nalezeny také fosilie asi 2,5 metru dlouhého zástupce teropodů, výše zmíněného rodu Tawa. Oba tito živočichové, Tawa i Dromomeron, mají některé společné znaky na kostech a především zadních končetin, což je odraz jejich vzdáleného příbuzenského vztahu, ale vedlo to dříve i některé paleontology k domněnce, že Tawa je vlastně plně dorostlý Dromomeron romeri, typový druh (Bennett, 2013). Podporovala by to skutečnost, že dosud známe z tohoto druhu pouze mladé a nedospělé exempláře. Následné srovnání po popisu třetího druhu z Argentiny ale ukázalo, že tomu tak není - mladí jedinci severoamerického druhu totiž s dospělými u jihoamerického druhu sdíleli stále množství stejných anatomických znaků, které se od rodu Tawa lišily (viz Müller).

Dromomeron je zástupce čeledi Lagerpetidae, evoluční linie dinosauromorfů, která se odštěpila od ostatních krátce po vzniku celého kladu Dinosauromorpha a nepatří tedy mezi pokročilé dinosauriformy (Dinosauriformes). Stále se ovšem nabízí provokativní myšlenka, zda i tito zástupci se mohli “pyšnit” pokryvem těla složeným vedle šupin také z integumentu podobného protopeří nebo pyknovláknům. Jak bylo naznačeno v autorově fikci Strážci času, kde se s rodem Dromomeron protagonisté setkávají v triasu, mohl vlastnit vlákna podobná peří a to na základě nově se objevující hypotézy o jejich původu. Peří a pyknovlákna mohou totiž mohou být pouze jednotlivými variacemi toho samého pernatého integumentu (Benton et. al., 2018) a může tedy jít o odvozený znak celé skupiny Ornithodira, takže je oprávěné se domnívat, že i předci dinosaurů je v tomto případě mohli vlastnit. Zatím ale podobné otisky u dromomerona ani jeho příbuzných neznáme.

Naleziště: Texas, Arizona, Nové Mexiko - USA, Argentina        | Biotop: Semiaridní, sezónně vlhké oblasti

Druhy: D. romeri (typ.), D. gregorii, D. gigas                             Váha: přibližně 0,5  až 1 kg

Strava: Hmyz, členovci, menší obratlovci                                   Význam: "Běžící femur/stehno" dle odhadovaných bežeckých schopností založených na kostech zadních končetin

Doba: stupeň Norian, před zhruba 220 až 211,9 (+- 0,7) mil. l. | Sok: Veškeří velcí dravci

Délka: 0,8 až 1,5 m                                                                 Zařazení: Archosauria, Avemetatarsalia, Ornithodira,

Popsán: Irmis et. al., 2007                                                       Dinosauromorpha, Lagerpetidae

Výška: přibližně 0,3 až 0,5 m                                                | Synonyma: Žádná

*příčina tohoto jevu není známa, je možné, že dospělí jedinci preferovali jiný typ prostředí s horšími možnostmi fosilizace jejich kostí, ale žádné konkrétní vysvětlení zatím není

**u obou amerických druhů (typového D. romeri a druhého D. gregorii) známe především fosilie pánve, zadních končetin a dorsálních obratlů, dochovaly se ale i zbytky předních končetin a také lebek. U jihoamerického druhu D. gigas známe především fragmenty zadní části těla

Zdroje snímků a rekonstrukcí:

• https://en.wikipedia.org/wiki/Dromomeron

Seznam použité literatury a zdrojů:

• Bennett, C.S. (2013). "A Rebuttal to Nesbitt's and Hone's "An external mandibular fenestra and other archosauriform characteristics in basal pterosaurs". International Symposium on Pterosaurs: str. 19–22.
• Benton, M.J.; Xing, X.; Orr, P.J.; Kaye, T.G.; Pittman, M.; Kearns, S.L.; McNamara, M.E.; Jiang, B.; Yang, Z. (2018, plně publikováno 2019). "Pterosaur integumentary structures with complex feather-like branching". Nature Ecology & Evolution. 3 (Pt. 1): str. 24–30.
• Brusatte, S. (2018). "The Rise and Fall of the Dinosaurs: A New History of a Lost World, New York: William Morow, str. 69-71.
• Colombi, C.E.; Martínez, R.N.; Correa, G.; Fernández, E.; Malnis, P.S.; Praderio, A.; Apaldetti, C.; Abelín, D.; Alcober, O.; Aguilar-Cameo, A. (2015). "First Argentine microfossil bonebed from the Upper Triassic Marayes—El Carrizal Basin, San Juan Province". PALAIOS. 30 (Pt. 10): str. 743–757.
• Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2012). Dinosaurs: "The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House, str.1.
• Irmis, R.B.; Nesbitt, S.J.; Padian, K.; Smith, N.D.; Turner, A.H.; Woody, D.; Downs, A. (2007). "A Late Triassic dinosauromorph assemblage from New Mexico and the rise of dinosaurs". Science. 317 (Pt. 5836): str. 358–361.
• Martínez, R.N.; Apaldetti, C.; Correa, G.A.; Abelín, D. (2016). "A Norian lagerpetid dinosauromorph from the Quebrada del Barro Formation, northwestern Argentina". Ameghiniana. 53 (Pt. 1): str. 1–13.
• Martz, J.W. & Small, B.J. (2019). "Non-dinosaurian dinosauromorphs from the Chinle Formation (Upper Triassic) of the Eagle Basin, northern Colorado: Dromomeron romeri (Lagerpetidae) and a new taxon, Kwanasaurus williamparkeri (Silesauridae)". PeerJ. 7: číslo článku e7551
• Matsuoka, H.; Kusuhashi, N.; Corfe, I.J. (2016) "A new Early Cretaceous tritylodontid (Synapsida, Cynodontia, Mammaliamorpha) from the Kuwajima Formation (Tetori Group) of central Japan." Journal of Vertebrate Paleontology: číslo článku e1112289.
• Müller, R.T. (2017). "Are the dinosauromorph femora from the Upper Triassic of Hayden Quarry (New Mexico) three stages in a growth series of a single taxon?". Anais da Academia Brasileira de Ciências. 89 (Pt. 2): str. 835–839.
• Nesbitt, S.J.; Irmis, R.B.; Parker, W.G.; Smith, N.D.; Turner, A.H.; Rowe, T. (2009). "Hindlimb osteology and distribution of basal dinosauromorphs from the Late Triassic of North America". Journal of Vertebrate Paleontology. 29 (Pt. 2): str. 498–516.