Mazothairos
Výstup organismů na souš byl doprovázený postupnými změnami nové biosféry, které dosáhly skutečné intenzity v průběhu devonu, kdy se začaly utvářet složité suchozemské ekosystémy s porosty přisedlých rostlin, prvních lesů, houbami, suchozemskými členovci všech řádů, později i terestrickými měkkýši (Mollusca), drápkovci(Onychophora) nebo tetrapody (Tetrapoda) jako rody Tulerpeton, Acanthostega a množstvím dalších. Paradoxně, jako jedni z posledních obyvatel pevniny vystoupil létající hmyz v průběhu svrchního devonu, ale díky příznivým podmínkám globálního vlhkého kyslíkatého klimatu v karbonu se mohl vyvíjet do skoro neomezených typů. Ve vzduchu nebyla konkurence, což umožnilo, spolu s dostatkem potravy a kyslíku, vznik obrovských forem létajícího hmyzu jako byl tento Mazothairos ("? z (naleziště) Mazon Creek") ze svrchního karbonu. Svou velikostí, rozpětm křídel dosahujícím zhruba 56 centimetrů, dotahoval některé velké druhy vážek z permokarbonského období, jako rody Meganeura a Meganeuropsis, ale narozdíl od nich nešlo o dravý hmyz lovící menší členovce nebo dokonce obratlovce (Vertebrata). Podobně jako většina jiných zástupců řádu Palaeodyctioptera měl ústní ústrojí speciálně utvořené do podoby kopí nebo úzkého zobáku, podobně jako u kolibříků (Trochilidae), pro nabodnutí kůry stromových kapradin, kordaitů nebo přesliček a sání jejich mízy a rostlinných šťáv. Lišilo se ovšem od dnešního rostlinné tekutiny sajícího hmyzu morfologicky - směrově bylo orientováno pouze před sebe nebo kolmo pod hlavovou část (Hoell et. al., 1998). Možná to souviselo s více topornou hrudní částí těla (thoraxem), ze které vycházel mohutná křídla a 6 končetin. Mezi hlavovou a hrudní částí těla, ale existovala ještě oblast zvaná prothorax, první část hrudních segmentů, a z ní vycházel ještě jeden párkrátkých křídel. V tomto ohledu je celý řad paleodiktyopteridů specifický (Tomoyasu, 2018) a někdy také nazývaný "šestikřídlí", dvě velká žilkatá křídla ale sloužila jako hlavní pohon a malá křídla byla přídatná. Jeho tělo bylo poměrně dlouhé, přibližně stejně jako rozpětí křídel, a mohutné, zdálky podobné velmi silné jepici (Ephemeroptera) s dozadu protaženými přívěsky na zadečku. Ten byl dlouhý a segmentovaný, ovšem nezdá se, že by se při klidové pozici zvedal nahoru jako u dnešních druhů primitivního hmyzu. Po stranách byl každý článek lemován hrotem, je možné, že šlo o způsob, jak zamezit polknutí případným predátorem. Mazothairos patrně měl velmi podobný styl letu jako současné jepice nebo vážky (Anisoptera), ale o něco více těžkopádný kvůli mohutnost jeho těla. Složené oči mu pomáhaly s orientací v záplavových pralesích bývalé říční delty státu Illinois ve svrchním karbonu, pohyboval se zde patrně ve větších počtech za konkurence a společnosti jiných druhů hmyzu a také většího množství obratlovců včetně temnospondylních obojživelníků (Temnospondyli), sladkovodních ryb (Osteichythyes), jiných i vodních členovců a zvláštních organismů jako je Tullimonstrum gregarium. Četnost teplomilných jehličnanů a jiných stromovitých rostlin svědčí také o širokém potravním spektru a nedá se vyloučit, že právě to přispělo k vývoji takto obrovské formy hmyzu. Navíc je možné, že Mazothairos preferoval určitou mízu více a určitou méně a specializoval se na jen určité druhy rostin. Nelze také vyloučit, že se mohl stát kořistí nejen velkých obojživelníků, ale také dravého hmyzu (Insecta). Rozhodně ale šlo o jednoho ze skutečně velkých a impozantních druhů, který prosperoval po dobu přibližně 2 až 4 milionů let.
Řád Palaeodictyoptera je zajímavý z důvodu, že mimo obřích forem jako této se v něm rozvíjely další druhy s někdy velmi variabilními tělesnými tvary, které se podobaly současných druhům brouků (Coleoptera) nebo hmyzu imitujícím vzájemně nepříbuzné řády. Kupříkladu u druhu Gerarus longicollis byl výrazně prodloužený protothorax, a mohl tak vzdáleně připomínat madagaskarského nosatce žirafího (Trachelophorus giraffa), ačkoliv tělem se podobal spíše zlatoočkám obecným (Chrysoperia carnea). Vyskytovali se mezi nimi také dravé a dokonce možná ektoparazitické formy a navzdory prvnotnímu řazení se zdá, že je o parafyletický řád, který sdružuje primitivní druhy létajícího hmyzu ze svrchního paleozoika. Patrně jde také o předky dnešních druhů, za jejich potomky se dají označit již zmíněné vážky a jepice. Mazothairos ale mezi nimi vyniká především svou velikostí, a představuje proto poměrně unikátního zástupce velkého býložravého hmyzu ze svrchního karbonu.
Naleziště: okolí města Morris, Illinois - USA | Biotop: Záplavová pralesní delta
Druh: M. enormis Váha: zanedbatelná, v řádech dekagramů
Strava: Rostlinné štávy, míza Význam: (?)
Doba: stupeň Moscovian, před zhruba 311-307 mil. l. | Sok: Dravý hmyz, tetrapodi
Délka: přibližně 30-35 cm (s přívěsky okolo 50 cm) Zařazení: Arthropoda, Euarthropoda, Insecta,
Popsán: Kukalová-Peck & Richardson, 1983 Palaeoptera, Palaeodictyoptera, Homoiopteridae
Výška: zanedbatelná | Synonyma: Žádná
Zdroje snímků a rekonstrukcí:
Seznam použité literatury a zdrojů:
- Hoell, H.V.; Doyen, J.T. & Purcell, A.H. (1998). "Introduction to Insect Biology and Diversity (2nd ed.)". Oxford University Press, str. 321.
Kukalová-Peck, J. & Richardson, E.S. (1983). "New Homoiopteridae (Insecta: Paleodictyoptera) with wing articulation from Upper Carboniferous strata of Mazon Creek, Illinois". Canadian Journal of Zoology. 61: str. 1670-1687.
Tomoyasu, Y. (2018). "Evo-Devo: The Double Identity of Insect Wings". Current Biology. 28 (Pt. 2): R75-R77.