Pod povrchem dinosauří skořápky - Střípky z Mexika a jejich původci

Latinskoamerická dinosauří paleontologie získala mimořádný věhlas po objevech úžasných druhů těchto živočichů v argentinské Patagonii ve druhé polovině 80. a začátku 90. let minulého století, kdy z těchto míst přišly objevy jedněch z největších suchozemských tvorů, které Země za svou dobu nosila. Šlo kupříkladu o rody Giganotosaurus, který byl svého času prohlašován za největšího dravého terestrického živočicha, Mapusaurus, Puertasaurus nebo Argentinosaurus, který i dnes představuje patrně největšího dobře známého suchozemského tvora. Ty pomohly povznést paleontologii neptačích dinosaurů (Dinosauria) v této jihoamerické zemi na vyšší úroveň, záhy se fosilie této skupiny podařilo ve větších počtech a lepší kvalitě, než v jakých a v jaké kvalitě v nich byly nalézány předtím, odkrýt také v Brazílii, Uruguayi nebo Chile a přidávaly se i nálezy z Mexika. Prosluly taktéž objevy z lokality Auca Mahuevo v Argentině, na které byla nalezena kvanta dinosauřích vajec a u některých i s embryi uvnitř, nakladli je sem sauropodi (Sauropoda) v době svrchní křídy mezi 93 až 84 miliony let. Fosilie tohoto typu, tedy dinosauří vejce, byly posléze nalezeny na mnoha dalších místech Latinské Ameriky a to včetně Mexika, kde se, podle nově vyšlé studie, podařilo zatím poprvé rozpoznat původce několika zkamenělých skořápek bez přítomnosti embrya uvnitř vejce. Paleontologové pod vedením Abela Morena a Nerith Elejalde-Cadenové publikovali práci týkající se mikroskopického výzkumu dinosauřích vajec z poloostrova Baja California, geologické formace El Gallo o stáří geologického věku kampán. Před přibližně 75,2 až 74,5 miliony let se zde rozkládaly subtropické lesy a nalezená fauna pozdně křídových obratlovců potvrzuje zdejší biologickou rozmanitost. Vejce v této oblasti ale neměly zjevného původce a vědecká skupina se tedy rozhodla se na jejich zařazení podívat z jiné perspektivy.

Mexické dinosaury v současnosti reprezentuje přibližně 10 až 11 platně popsaných rodů, ale mnohem více dalšího fosilního materiálu je zatím nepopsáno a nepojmenováno, a několik dalších platně popsaných rodů se nachází i v jiných oblastech vyjma mexického území (například rozšířený rod Kritosaurus). Zde je vyobrazen středně velký až velký ceratopsid (Ceratopsidae) Coahuilaceratops magnacuerna o délce zhruba 6 až 7 metrů a váze až 5 tun, který se pohyboval po východním Mexiku ve stejné době, kdy jeho velmi vzdálení, bipední příbuzní na západě země kladli svá vejce. Až po více než 74 milionů let jsme ale schopni opětovně rozpoznat, kdo byl jejich skutečným původcem. Kredit: Nobu Tamura, převzato z Wikipedie 

Na území Mexika byly v poslední době učiněny velké objevy a posuny ve výzkumu paleontologie neptačích dinosaurů, za poslední poměrně význačný objev můžeme označit nově popsaný rod Paraxenisaurus z čeledi Deinocheiridae, který patřil k robustním a poměrně velkým ornitomimosaurům (Ornithomimosauria), a podporuje hypotézu o výměně fauny mezi severoamerickým a asijským kontinentem. Také přibývají fosilie neptačích dinosaurů z doby spodní a rané střední jury, ukazují asambláže organismů vyvíjejících se nebo přecházejících touto částí světa na pozadí rozpadajícího se superkontinentu Pangea. Ani objevy fosilních vajec nejsou pro paleontology v tomto státě hraničícím s dnes tolik diskutovanými Spojenými státy ničím novým, vyskytují se zde ootaxony jako Prismatoolithus a vedle nich větší množství roztroušených skořápek nejasného původu. Konečně, zachovaná dinosauří hnízda jsou spíše záležitostí jiných zemí a oblastí, recentní nálezy z Japonska ale přinášejí naději, že hnízda v perfektním stavu zachování bude možné v budoucnosti nalézt i zde. Zbytky skořápek a vajec jsou tedy pro paleontology materiálem, se kterým musejí častěji pracovat a odhadovat, který druh je v dané oblasti zanechal.

Na základě znalostí, které byly za dobu výzkumu tohoto typu dinosauřích fosilií získány, se rozhodla výše jmenovaná paleontologická skupina porovnat některé fosilní části původních vajec nalezené ve svrchnokřídovém souvrství El Gallo na poloostrově Baja California v západním Mexiku. Z tohoto souvrství pocházejí fosilie poměrně velkého množství dosud nepopsaných dinosaurů, popsané rody druhy zahrnují taxony Magnapaulia laticaudus, Gryposaurus sp., cf. Chirostenotes a cf. Troodon formosus. Nacházejí se zde ovšem také fosilie tyranosauridů (Tyrannosauridae) nebo ankylosauridů (Ankylosauridae) a zřejmé, že zdejší neptačích dinosaurů byla mnohem širší a pestřejší.

Právě jmenovaní hadrosauridi (Hadrosauridae) a troodontid (Troodontidae) jsou ale pro tuto studii zásadní. Výzkum vajec neptačích dinosaurů prokázal, že na základě mikroskopického rozboru skořápek můžeme znát, jakými procesy si procházela matka při nošení vajec ve vejcovodech, jejich vývoji, a jaké podmínky v době její březosti panovaly. Dále také tyto struktury také odlišují jednotlivé čeledi a větší dinosauří klady, za porovnání s vejci, které ke konkrétní skupině můžeme přiřadit.

Jinými slovy, na základě struktury skořápky mohli paleontologové zjistit, zda živočich, který je zanechal, byl herbivor, omnivor nebo predátor.

Analyzováno bylo pět vzorků, z nichž rozbor ukázal, že 3 patří pravděpodobně hadrosauridům, další vzorek patří druhu z čeledi troodontidů a poslední se nepodařilo uspokojivě přiřadit k určité užší skupině. Odráželo se to na stavu jeho zachování, protože byl poškozený. Pravděpodobně tedy vejce nakladl jeden z výše zmíněných zástupců, které můžeme v souvrství El Gallo nalézt, ale mohla by patřit i dosud nepopsanému nebo neznámému hadrosauridovi. Pokud další jmenované vejce patřilo rodu Troodon, bylo by pravděpodobně prvním objevem tohoto rodu v Mexiku, ale mohlo by patřit dalším zástupcům čeledi, které nalézáme ve stejných vrstvách. Konečně, fosilie troodona jsou dnes založena na poměrně fragmentárních zbytcích a někdy považovány za dubijní.

Po přesnějším určení, komu vejce patřila, analyzovali autoři zbytky znovu a to za pomoci elektronové mikroskopie. Prozkoumána byla vnější i vnitřní stavba skořápky a poté i průřez.

Zatímco u troodontidů paleontologové rozpoznali hladký povrch zkoumaných fragmentů se silnými a krátkými výběžky ve dvojvrstvě s póry, u dalších 3 vzorků se podařilo na povrchu objevit nepravidelné, tzv. mammilární kužely (struktury z uhličitanu vápenatého na vnějším pevném povrchu skořápky) uspořádané paralelně s nepravidelnými póry na povrchu skořápky. Vzorek neznámého původu vykazoval potom podobnosti spíše s druhým případem, a proto paleontologové usoudili, že je pravděpodobná jeho příslušnost také k čeledi Hadrosauridae.

Alternativně, skořápky by za určitých okolností mohly reprezentovat zbytek po vejci nám dosud neznámého ceratopsida nebo pachycefalosaurida (Pachycephalosauridae). V úvahu pravděpodobně nepřichází například ankylosaurid, protože jejich vaječná skořápka byla dost možná odlišné stavby vzhledem k jejich evoluční vzdálenosti od hadrosauridů. Vzorek, jak poznamenávají autoři, je ale bohužel poškozený a konkrétní závěr naznačující odlišné zařazení tedy nelze stanovit.

Studie poskytla první podobný rozbor fosilních vajec v oblasti Mexika a velmi pravděpodobně i Střední Ameriky obecně. Tyto výsledky jsou poměrně zajímavé a ukazují, že tyto rody se zde rozmnožovaly a hnízdily zde, blízko bývalého mořského pobřeží. Tímto se velmi podobají například nálezům v Montaně a Kanadě, kde také hadrosauridi přicházeli klást vejce do záplavových, pobřežních nížin.

Hlavní smysl práce bylo ovšem správně zhodnotit procesy, které ovlivnily růst a vývoj skořápek troodontidů a hadrosauridů a tvorbu mikrostruktur na jejich povrchu. Chemickým a analytickým rozborem zkoumaných fosilií autoři zhodnotili, že zdejší druhy byly ovlivněny okolními podmínkami na podobné úrovni jako jejich příbuzní ze severnějších poloh.