Vorombe
V ústní tradici množství domorodých etnik na Madagaskaru, jako například Mahafálijů, Sakalavů i jiných, se dozvídáme o existenci kolosálních druhů ptáků, kteří dost možná dali i základ i středověkým tradicím a pověstem o Nohovi nebo perském Rukovi, a ozývají se hlasy některých místních, kteří tvrdí, že lovili tyto tvory ještě v první polovině 20. století. Není zcela jasné, kdy vlastně vyhynuli poslední zástupci obrovských aepyornitidů, ale už je přinejmenším jasné, že skutečně šlo o asi největší ptáky, kteří vážili i srovnatelně s některými drobnými sauropody (Sauropoda). Prokázalo to znovuobjevení největšího z nich, přes půl tuny vážícího rodu Vorombe (v malgaštině "velký pták") procházejícího se na jihu ostrova v době vzniku dynastických civilizací v povodí Nilu nebo Mezopotámii. V tuto dobu byl ještě Madagaskar oázou ztracených dob pleistocénu, protože zde existovala velmi specifická fauna složená z rozličného množství trpasličích hrochů, obrovských i opicím podobných lemurů, pozemních obřích želv, rohatých krokodýlů (Voay) nebo gekonů a také právě aepyornitidů - doplňoval je i docela unikátní stav flóry této oblasti s vysokým počtem sukulentů a endemitů. Pohyb velkých druhů těchto ptáků byl ale podmíněn až západem slunce kvůli jejich slabému zraku na světle, pravděpodobně měli dost podobný denní režim jako současný kivi z Nového Zélandu (Apteryx sp.; Torres & Clarke, 2018), a tento obr v tomto případě nebyl vyjímkou. Ovšem, i kdyby se rozešel ve dne, tak by mu žádné výrazné nebezpečí nehrozilo, jelikož v jeho blízkosti nebylo takových dravců, kteří by se na dospělý exemplář pokoušeli zaútočit. Vyjímkou mohl být pouze druh Voay robustus a jiní sladkovodní krokodýli a to jen v případě mladých nebo přestárlých jedinců. Dospělý a zdravý ptačí titán totiž vážil mezi 536 až 732 kilogramy s průměrnou hodnotou kolem 643 kilogramů a vážil tedy jako malé osobní auto, jenže i vcelku s přehledem překonal veškeré své konkurenty na post největšího známého ptáka všech dob. Co se týče do hmotnosti, a tedy i tělesného objemu, překonal nejen ptáky moa s druhem Dinornis robustus, který atakuje post nejvyššího ptáka s až 3,6 metry, ale i velké dromornitidy (Dromornithidae) z Austrálie, u kterých byla autory popisu madagaskarského obra odhadnuta jejich váha na úctyhodných 630 až 728 kilogramů (Hansford & Turvey, 2018). Přestože Dromornis stirtoni, pro kterého tyto odhady platí, tedy zdánlivě dohání vorombeho, tak jeden fragmentární femur uložený ve sbírkách Britského přírodovědeckého muzea se svým obvodem přinejmenším 30,8 centimetru vypovídá o jedinci vážícím až 860 kilogramů. Představuje tedy docela určitě největšího nejen nelétavého ptáka všech dob, který byl dosud objeven, ale také patrně největšího herbivora kenozoického Madagaskaru. Autoři popisu ho přitom přirovnali k velkým býložravým savcům pleistocénu (viz Hansford & Turvey) a ne neprávem - obýval pravděpodobně sušší sukulentní oblasti a trnité buše na jihozápadě ostrova, kde měl dostatek potravy a menší konkurenci od jeho příbuzných. Jeho společnost mu zde dělal i dnešní lemur sifaka (Propithecus verreauxi) a lemur kata (Lemur catta) podobně jako velké množství malých plazů a ptáků.
Pravděpodobně se Vorombe přinejmenším v závěru své existence setkal s původními domorodými obyvateli Madagaskaru, ale je otázkou, do jaké míry přispěli k jeho vyhynutí a vyhynutí jeho příbuzných. Dodnes se, jak bylo naznačeno na začátku, traduje orálním způsobem o velkých madagaskarských ptácích hned u několika etnik a rozšíření je pro ně název vorompatra, v předkladu znamenající něco jako "pták z bažin" nebo "pták z Ampatra" (dnešní region Androy na jihu ostrova; Pearson & Godden, 2002). Pokud se ale uchovala ústní tradice i o tomto rodu, tak pravděpodobně nese jiné pojmenování, jelikož se nejspíš nezdržoval v blízkosti bažin a dával přednost keřovitým sukulentním oblastem pro jižní Madagaskar typických. Druhý výklad by mu odpovídal. O jeho ekologii se ale stále musíme ještě mnohé učit a je možná otázkou času, kdy se nějaká v malgaštině předávaná zpráva po prapředcích přihlásí o slovo v tomto problému.
Bez jakýchkoli okolků, Vorombe je největším druhem ptačího dinosaura a také jedním z největších živočichů popsaných z Madagaskaru. Pro představu měl tento behemot velmi podobnou hmotnost jako již zmiňovaní trpasličí sauropodi jako Paludititan, Blikanasaurus nebo Europasaurus, kteří svými rozměry byli v rozmezí 4 až 6 metrů a dosahovali hmotnosti do 1 tuny, většinou ale méně, takže se jim směle rovnal a to navzdory jejich různé evoluční vyspělosti*. Jak odkazuje český popularizátor paleontologie Vladimír Socha, tento pták dosahoval hmotnosti i srovnatelné se svrchnojurským ceratosaurem, což bylo také poměrně velké zvíře a navíc docela silný dravec. Srovnání se svými neptačími "bratranci" by pravděpodobně tento druh snesl ještě více.
Evoluce si dala pauzu
Fosilie druhu Vorombe titan byly sice objeveny až v muzejních sbírkách Britského přírodovědeckého muzea (NHMUK A437, A439 a A2142) a posléze i ve sbírkách Muséum national d´histoire naturelle (MNHN MAD 364), ale byly objeveny již na konci 19. století na lokalitě Itampolo Vé poblíž města Itampolo na jihozápadě Madagaskaru. Popsal ho už v roce 1894 britský paleontolog Charles Williams Andrews jako nejistý druh "Aepyornis titan" a francouzskou fosilii popsali francouzský ornitolog Alphonse Milne Edwards a přírodovědec Alfred Grandidier tentýž rok jako Aepyornis ingens. Jednalo se přitom o fosilie dolních končetin jako femur, tibiotarzus a kosti bérce, roku 1963 je potom americký odborník na vyhynulé ptactvo Pierce Brodkorb definoval pod rod Aepyornis a toto zařazení bylo uznáváno dlouhých 55 let (Brodkorb, 1963).
Takto obrovský aepyornitid by se asi před vědou lépe skrýt nemohl, než právě v muzejních depozitářích a pod jiným rodovým jménem. Jeho subfosilní pozůstatky byly přitom skutečně obrovské, jako zástupce jiného rodu ale označené až při morfometrických studiích a popsány na základě nejen velikosti, ale i značně odlišné morfologie kostí (viz Hansford & Turvey). Jméno mu oba autoři zvolili z malgaštiny, kde znamená "velký pták", a pomocí radiokarbonového datování zjistili, že jeho subfosilie jsou staré asi 3 680 až 2 352 let před současností. Znamenalo by to, možná, že vývoj takto velkého druhu proběhl už v hlubší minulosti a jeho fosilie z té doby ještě neznáme. Autoři ještě poukázali také na důležitost těchto druhů při šíření zdejších endemitů z říše rostlin, kterou Madagaskar pomalu ztrácí právě kvůli absenci předních megaherbivorů.
Zmíněný exemplář NHMUK A439, který představu obrovský femur, z různých úhlů pro demonstraci jeho velikosti a mohutnosti, i když s nedochovanou distální částí. Existenci této kosti spolehlivě dokazuje, že druh Vorombe titan byl daleko větší a mohutnější, než kterýkoli jiný druh ptáka a s přehledem překonává veškeré své "oponenty" v boji o největšího ptáka. Jediné, v čem pokulhává, je rozpětí křídel, která u něj už vůbec nebyla a zachovaly se pouze jejich náznaky na kostře, ve kterém ho překonávali velcí teratorniti (Teratornithidae) a pelagorniti (Pelagornithidae). Kredit: Hansford & Turvey, převzato z webu DinosaurusBlog
Záhy potom, co byl popis druhu Vorombe titan uveřejněn, se ho chytla mnohá média a také odbornější blogy a spolu s ním připoměly i především dost zvláštní faunu Madagaskaru vyvíjející se zde v kenozoiku. Ne úplně nadarmo se tento ostrov někdy v literatuře označuje jako "Ostrov zastaveného času" (Vašíček, 2015) a subfosilie z posledních několika tisícovek let uvádějí odborníky do varu. Ještě velmi nedávno zde existovala netradiční fauna a o jejím vyhynutí ani celkové podobě toho ještě nevíme mnoho. Koneckonců, ptačí behemot to dokazuje.
Naleziště: lokalita Itampolo Vé - jihozápadní Madagaskar | Biotop: Suché buše a lesostepi
Druh: V. titan Váha: 536-860 kg
Strava: Velké množství vegetace, plody, ořechy Význam: "Velký pták" dle své obrovské velikosti
Doba: stupeň Meghalayan, před 3 680 až 2 352 let od současnosti | Sok: Pravděpodobně žádný (lidé?)
Délka: pravděpodobně přes 3 m Zařazení: Dinosauria, Aves, Palaeognathae,
Popsán: Hansford & Turvey, 2018 Novaeratitae, Aepyornithiformes, Aepyornithidae
Výška: až 3 m | Synonyma: Aepyornis titan, Aepyornis ingens
*s tím, že šlo většinou o sauropody s dopadem efektu ostrovního nanismu a tedy s druhotně malým rozměry
Zdroje snímků a rekonstrukcí:
Seznam použité literatury a zdrojů:
- Brodkorb, Pierce (1963). "Catalogue of Fossil Birds Part 1 (Archaeopterygiformes through Ardeiformes)". Bulletin of the Florida State Museum, Biological Sciences. 7 (Pt. 4): str. 179-293.
- Hansford, J. P.; Turvey, S. T. (2018). "Unexpected diversity within the extinct elephant birds (Aves: Aepyornithidae) and a new identity for the world's largest bird". Royal Society Open Science. 5 (Pt. 9): 181295.
- Pearson, M.P.; Godden, K. (2002). "In search of the Red Slave: Shipwreck and Captivity in Madagascar". Stroud, Gloucestershire, The History Press.
- Torres, C. R.; Clarke, J. A. (2018). "Nocturnal giants: evolution of the sensory ecology in elephant birds and other palaeognaths inferred from digital brain reconstructions". Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 285 (Pt. 1890): č. 20181540.
- Vašíček, Arnošt (2015). "Neuvěřitelné skutečnosti". Praha: Česká televize, str. 113.