Afrotapejara zouhrii - Překvapivá paleogeografie tapejaridů v severní Africe

Výzkum prehistorických obratlovců je dnes do určité míry i záležtostí pop-kultury, především v případě zkoumání skupin, se kterými je široká veřejnost obeznámena, jako jsou neptačí dinosauři (Dinosauria) nebo jejich evoluční "bratranci" z řádu ptakoještěrů/pterosaurů (Pterosauria). Podobně jako jsou vědní obory zkoumající současné i vyhynulé druhy měkkýšů (Mollusca), tedy malakologie, hmyzu (Insecta), tedy entomologie, nebo plazů (Sauropsida), tedy herpetologie, a na základě preferencí laické veřejnosti se postupně odštěpují další podobory jako "dinosaurologie" a "pterosaurologie" zastávající názvy tzv. dinosauří a pterosauří paleontologie. Není zcela od věci takto nazývat výzkum těchto dvou blízce příbuzných skupin, pod první by také měl spadat obor ornitologie, protože výzkum obou z nich pokračuje velmi rychlým tempem dopředu a ročně o nich přibývá velké množství poznatků zpřesňujících naše představy o jejich evoluci, příbuzenských vztazích nebo pozicích v paleoekosystémech. U pterosaurů je to umocněno do té míry, že jejich fosilie nejsou známy v dobrém stavu ze všech kontinentů, ačkoliv nejlépe známé jsou z východní Asie a Jižní Ameriky a západní Severní Ameriky, a kupříkladu z Austrálie nebo Afriky donedávna nebyly žádné fosilie pterosaurů známé. Dlouhotrvající výzkum ovšem i v těchto oblastech dokázal přinést ovoce v podobě fosilií a nových druhů těchto létajících plazů, čerstvě jde o rod Ferrodraco z nejmenšího kontinentu, objev asembláže pokročilých pterosaurů z nejsvrchnější křídy Maroka a také nově popis prvního tapejarida (Tapejaridae) z území Afriky - druhu Afrotapejara zouhrii. Společně s tímto nálezem také tento příspěvek shrne informace dalších objevů pterosaurů učiněných v této oblasti za několik posledních týdnů.

Část rostra druhu Afrotapejara zouhrii v detailu z odlišných pohledů - snímek A označuje pravý boční pohled, snímek B levý boční pohled, snímek C spodní a snímek D horní pohled. Nekompletní fosilie druhu poskytuje dostatečný diagnostický materiál na jeho odlišení od jiných marockých pterosaurů ze stejné doby, pravděpodobně šlo o druh, který se po stránce svého významu v paleoekosystémech zvlášť nelišil od jeho jihoamerických a čínských příbuzných, ačkoliv byl nejpíš vývojově primitivnější. Kredit: Martill et. al., převzato z webu Sci-News

Proslulé vrstvy souvrství Araripe a Crato ve východní Brazílii jsou od 80. let minulého století důležitou součástí paloentologického výzkumu skupiny pterosaurů, které zde můžeme zkoumat krátce po nástálé evoluční radiaci kladu Ornithocheiroidea, který byl pozdním kladem pterodaktyloidních ptakoještěrů (Pterodactyloidea), který sdružoval posledního společného předka rodů Pteranodon, Ornithocheirus, Tapejara, Quetzalcoatlus, Anhanguera a Dsungaripterus, včetně ještě několika dalších samostatných čeledí a rodů. Objevy podobného významu z Číny a některých dalších koutů světa daly ve stejnou dobu možnost vzniku další etapy výzkumu těchto úžasných létajících obratlovců, při kterých se do jejich popředí dostaly dnes známé autority jako Alexander Kellner, David Martill, David Unwin nebo později také Mark Witton a další. Výzkum probíhající v Maroku ovšem ukazuje, že na pterosaury původně skoupá Afrika má na druhé straně Atlantického oceánu význam velmi podobný, a je možné, v budoucnu budou vrstvy pánve Ouled Abdoun (nejsvrchnější křída, geologický věk maastricht, před zhruba 70 až 66 miliony let) a vrstvy Kem Kem (spodní svrchní křída, geologický věk cenoman, před zhruba 99 až 95 miliony let) nabývat stejného významu ve zkoumání fosilií této skupiny létajících obratlovců.

Ačkoliv byla severní Afrika vždy obecně bohatší na fosilie ptakoještěrů, nedá se říct, že by v minulosti poskytla hodnotné informace o paleogeografii této skupiny v průběhu mesozoika v této oblasti. Z Afriky byly fosilie této skupiny známy téměř výhradně ze souvrství Tendaguru ve východní Africe, kde byl také popsán rod Tendaguripterus a je odsud známo větší množství fosilií různě evolučně pokročilých a blíže nedeterminovaných pterosaurů, a k povědomí o nich přispěly až paleontologické expedice některých amerických odborníků, jako Paula Serena, do Nigeru, saharské a subsaharské Afriky. Teď se ovšem zdá, že zde ve dvou poměrně vzdálených časových intervalech žila poměrně bohatá asambláž těchto živočichů a z té starší z nich se dokonce podařilo, v uplynulých dnech, popsat čtyři nové zástupce - tři zástupce již popsaných rodů a nový druh z čeledi Tapejaridae.

Objev podobného živočicha se mohl částečně očekávat, jakmile byl objeven druh Europejara olcadesorum ve Španělsku v roce 2012, podle jednoho ze spoluautorů popisné studie, doktoranda Roye Smitha, je přesto něco podobného vzrušující. Fosilie a holotypní exemplář současně, část rostra v napojení na lebku, byla po nějaký čas pokládána za zástupce rodu Alanqa nebo popřípadě za nový druh čeledi Thalassodromidae, ale výzkum ukázal, že její nositel patřil k jiné, ovšem příbuzné, skupině pterosaurů a sice již řečeným tapejaridům.

Nově popsaný druh dostal binomické pojmenování Afrotapejara zouhrii a představuje prvního zástupce této čeledi v Africe a zároveň jednoho z nejmladších a vývojově nejbazálnějších objevených mezi touto čeledí. Nešlo patrně o největší druh, který obýval oblast někdejších rozsáhlých bažin v oblasti jižního Maroka, holotyp byl nalezen v provincii Errachida, protože průměrná velikost v této čeledi nepřesahuje 4 metry rozpětí křídel, ale byl patrně zajímavý svým životním stylem potravního oportunisty.

Podle autorů popisné studie, kterou vedl již zmíněný David Martill z postu profesora na Portsmouthské univerzitě, je i podobně fragmentární nález schopen poskytnut velmi hodnotné informace o biodiverzitě a behavioralitě jednotlivých druhů ptakoještěrů v těchto vrstvách a Africe celkově. Tento druh také doplňuje velikostní spektrum pterosaurů ve vrstvách Kem Kem, protože patřil k menším druhům naproti většině dalších o rozpětí rovnajícím se až 5 nebo možná i více metrů. Jeho ekologie byla také do jisté míry odlišná od jeho "sousedů" kvůli patrně specifikých potravních návykům tapejaridů.

Jako nález ovšem otevírá podstatnou kapitolu jejich vývoje, protože pravděpodobně představuje pozdní formu, která je ovšem vývojově poměrně bazální. Existuje tu určitá analogie s rodem Montanazhdarcho (příslušnost tohoto taxonu k čeledi Tapejaridae není ovšem zcela vyjasněna), který by také mohl představovat pozdní formu této čeledi na kontinentě, kde nejsou její fosilie jinak známy. Je otázkou, proč se v tomto refugiu takto primitivní druh udržel, pokud je jeho kladistické zařazení správné, a možná to bylo způsobeno rozložením fauny a biotopů v této oblasti.

Každopádně je jasné, že s evolučním stromem této čeledi objev pohnul - předpokládaný vznik tohoto kladu byl datován do spodní křídy Číny a je tedy možné, že předci rodu Afrotapejara pocházejí už z tohoto místa původní evoluční emergence a do Afriky se dostali přes Blízký východ nebo jihovýchodní Evropu. Nediverzifikovali se jako zástupci ze "starého kontinentu" a zůstali s relativně primitivní morfologií v těchto oblastech a do přelomu spodní a svrchní křídy. Více by ovšem mohl prozradit pouze další soustavný výzkum a do těchto částí už studie jako taková nezachází.

Autoři také vysvětlili etymologii jména - zatímco rodové pojmenování lze přeložit jako "africká Tapejara" nebo "africká stará bytost", druhový přídomek je vázán na marockého paleontologa Samira Zouhriho, který výrazně dopomohl množstvím publikací a vlastního úsilí k pozvednutí úrovně marocké paleontologie a to včetně výzkumu vrstev/souvrství Kem Kem.

Tento vědec se také jako jeden z autorů podílel na popisu dalších exemplářů raných svrchnokřídových pterosaurů v oblasti Maroka, ty byly nalezeny poblíž obce Beggaa v jihovýchodním Maroku. Tuto studii, na které se David Martill i Nizar Ibrahim také podíleli, vedla paleontoložka z Baylorské univerzity, hlavní autorka Megan Jacobsová. Hlavním artiklem této práce byl popis třech různých pterosaurů, kteří jsou na africkém kontinentě zcela novým jevem a také představují nejspíš nejmladší zástupce svých druhů vůbec.

Paleontologové zde předložili důkazy, že se v Maroku na přelomu spodní a svrchní křídy rozvíjela fauna ptakoještěrů, z nichž někteří byli zástupci stejných rodů, které se vyskytovaly na území západní Evropy a Jižní Ameriky. Část známého dokumentárního cyklu Putování s dinosaury ve své 6. epizodě představuje putování samce rodu Ornithocheirus z Jižní Ameriky, kde jeho fosilie ovšem téměř bezvýhradně představují příbuzný rod Tropeognathus, migrační trasou přes Severní Ameriku do Anglie, nově se ovšem zdá, že, pokud by něco podobného uskutečnilo, migrace by probíhala přes území severní Afriky.

Právě fosilie ornitocheira byly jedny z těch, které odsud paleontologický tým popsal - materiál byl přiřazen k druhu Ornithocheirus cf. piscator a není zcela vyloučené, že jde o zástupce nového druhu tohoto rodu. Jeho areál rozšíření tedy sahal poměrně hluboko na jih a nyní máme poměrně dobré důkazy se domívat, že šlo o živočicha, který mohl migrovat mezi kontinenty. Dovolte mi, prosím, osobní příspěvek, o možném rozšíření tohoto rodu v oblasti severní Afriky jsem se zmínil již v době sepisování jedné z epizod Strážců času v jiné rubrice tohoto blogu (psané přibližně červenci až srpnu 2018, zanedlouho znovu revidované) a musím říct, že jsem překvapen, že tento nález byl v Maroku učiněn.

Autoři studie poukazují na fakt, že tyto nálezy jsou dokladem migrování nebo přinejmenším velmi dlouhých letových tras některých druhů pterosaurů podobných, jako jsou u současných albatrosů (Diomedea exulans). Pro rod Coloborhynchus to také znamená velké rozšíření areálu výskytu (ačkoliv zdejší rod Siroccopteryx je některými autory považován za zástupce tohoto rodu), u rodu Anhanguera dokazuje jeho kosmopolitní rozšíření, mimo Jižní Ameriky a Austrálie se tedy vyskytoval i v Africe.

Podle nich také měli tito živočichové skutečně velmi tenké a lehké kosti, zuby a celková morfologie byla podobná dříve objeveným zástupcům rodů, ale jejich rozpětí činí pouze 3 až 3,9 metru, takže je menší než průměrné rozpětí jiných jedinců. Je to zvláštní jev, ovšem mohl být produktem konkurence jiných zdejších ptakoještěrů, jinými druhy žijícími ve stejnou dobu v Maroku nebo jednoduše nedospělostí posuzovaných exemplářů.

Celkově všechny popsané fosilie významně rozšířují povědomí o evoluci, paleogeografii a výskytu pterosaurů v severní Africe a pro další výzkum budou dozajista hodnotné. Poskytují důkaz o velmi rozsáhlém ekosystému těchto létajících obratlovců s rozdílnými obývanými nikami a naopak i vzájemnou interakcí. Doufejme, že podobně bohaté budou další fosilie i v dalších letech.