Glyptodontopelta
Nodosauridní dinosauři patří spolu s jejich příbuznými z čeledi Ankylosauridae k nejlépe chráněným dinosaurům vůbec a to za pomoci jejich evolučních adaptací v podobě kostěných plátů, osteodermů, zbytnělých kosterních elementů nebo trnů. Byli povětšinou menšími a také méně obrněnými druhy oproti jejich ankylosauridním příbuzným s kostěnými palicemi na konci ocasů, ale přesto tvořili poměrně úspěšnou čeleď tyreoforanů vyskytující se od svrchní jury (Carpenter et. al., 1998) do samého konce křídového období. Jedním z posledních zástupců této skupiny byl i druh Glyptodontopelta mimus (“Imitující rýhovaný štít/imitující štít rodu Glyptodon”) žijící v dnešním Novém Mexiku v době geologického věku maastricht před 69 až 66 miliony let. Obýval tedy společenství rozličné fauny neptačích dinosaurů i jiných druhohorních obratlovců a to včetně obrovského sauropoda (Sauropoda) rodu Alamosaurus, velociraptorinů (Velociraptorinae) rodu Dinoebellator a snad také rodů známých ze severněji položených oblastí jako Eotriceratops nebo Tyrannosaurus (včetně diskutabilního druhu Alamotyrannus brinkmaní). Celkově zde ovšem existoval ekosystém velmi podobný tomu, který známe ze souvrství Hell Creek nebo Javelina, ovšem fauna v něm byla obměněna a vyskytovalo se zde množství endemických druhů. Tento nodosaurid zde představoval herbivora živícího se v nižších vegetačních patrech, na rozdíl od svých starších příbuzných pravděpodobně živících se převážně nahosemennými rostlinami (Brown et. al., 2020), se mohl živit kvetoucími rostlinami. V tuto dobu byl již vegetační pokryv podobný tomu, který známe dnes a je možné, že nodosauridi se spíše uzpůsobili na jiné druhy rostlin pro jejich další evoluci i ve svrchní křídě. Bohužel známe z tohoto rodu pouze zlomek fosilií a jde převážně o zkamenělé části jeho pancíře s unikátní stavbou pro nodosauridy, která naštěstí obsahuje některé diagnostické znaky. Nelze tedy přesně určit, jak byl tento živočich velký, ale lze předpokládat, že se jeho délka pohybovala mezi 4 až 6 metry a váha přesahovala 1,5 metrické tuny, na základě jeho příbuzných. Zatím je jeden z mála konkrétních odhadů velikosti a rozměrů tohoto živočicha od paleontologa Thomase Holtze Jr., který předpokládá délku 5 metrů a váhu srovnatelnou s koněm (Equus equus) a tedy zhruba 500 až 1000 kilogramů (Holtz, 2011). Tělo tohoto živočicha bylo masivně stavěné se širokým trupem a pravděpodobně bohatým zdobením kostěnými hroty, které mu poskytovaly obranu před velkými predátory. Téměř bez výjimek v souvrství Ojo Alamo šlo o velké tyranosauridy (Tyrannosauridae), ale jejich popis lze zatím pouze očekávat v blízké budoucnosti, přestože alespoň některé geologicky mladší exempláře pravděpodobně do druhu Tyrannosaurus rex náleží. Přítomnost velkých predátorů schopných mechanicky zpracovat i kosti ovšem byla dobrou motivací pro udržení tělesného brnění, Glyptodontopelta se ovšem honosila velmi zvláštně utvářeným pancířem, který tvořily zaoblené, nepravidelně pěti- a šestiúhelníkové osteodermy nejpodobnější se současnými pásovci (Dasypodidae) a to především masivními jihoamerickými glyptodonty (Glyptodontinae; Ford, 2000). Existence podobné stavby obrnění není mezi nodosauridy zcela obvyklá, přestože její obdoby ve fosilním záznamu existují, takže se přirozeně musíme ptát, za jakých podmínek se vyvinul u tohoto svrchnokřídového zástupce.* Nemůžeme si sice představovat, že kostěný pancíř tohoto druhu byl anatomicky stejný jako zmíněných kenozoických pásovců, ale po stránce morfologie jeho částí se z velké části podobal a byl tedy patrně méně kompaktní oproti brnění některých jiných nodosauridů či ankylosauridů. K tělesnému brnění se přidávaly pravděpodobně i ramenní ostny a velké kostěné pláty, které mohly vedle pasivní obrany sloužit i k útoku proti predátorům, při správně mířené ráně. Mimo těchto taktik se ale mohla glyptodontopelta ještě těsně přikrčit k zemi a doufat, že za pomoci svého pancíře a ostnů dokáže dotírajícího dravce odradit. Tělo podpíraly krátké končetiny s pětiprstými tlapami, robustně stavěné pro unesení celé tělesné váhy. Nebyly sice stavěny k rychlému pohybu, bohatě ovšem vystačovaly k bloumání subtropickou krajinou jihu Spojených států při hledání potravy, vody nebo partnera při reprodukčních cyklech. Na základě výzkumu lokalit v souvrství Ojo Alamo je pravděpodobné, že zde existovala krajina s vodními rezervoáry, podobná bažinatému pralesu s jehličnany/nahosemennými rostlinami zastoupenými ve vyšších vegetačních patrech (Jasinski et. al., 2011). Konkurence mezi herbivory stejných rozměrů a výšky zde pravděpodobně nebyla tak vážná, ovšem stále nám velká část místního fosilního záznamu chybí a mimo tohoto rodu se zde vyskytoval ještě dosud neurčený ankylosaurid, který mu po ekologické stránce konkuroval. Přesto, podle dosud uznávaného radiokarbonového datování se Glyptodontopelta jako rod vyskytovala po dobu nejméně 3 miliony na konci křídové periody a je téměř jisté, že dožila i velkého vymírání na konci křídy. Fragmentární nálezy ze souvrství Fruitland by dokonce poukazovaly na to, že její nejstarší výskyt se pohyboval mezi 74,5 až 74 miliony let (Burns & Spencer, 2015), nicméně jejich povaha není dostatečně diagnostická na prokázání tohoto závěru. Tak či onak, tento druh je zajímavý z mnoha úhlů pohledu, jedná se o poměrně přehlíženého nodosaurida a jednoho z posledních známých severoamerických zástupců, ale bohužel nám nekompletní fosilní záznam neposkytuje na něj ucelený pohled prozrazující více konkrétních skutečností. Glyptodontopelta se zvláštním štítováním tedy zůstane ještě, zatím nejméně po nějaký čas, enigmatickým nodosauridem.
Ačkoliv je tento druh jedním ze skutečně posledních druhů nodosauridů, které zatím z území severoamerického kontinentu známe, pokud bychom znali více rysů jeho morfologie a celkové anatomie, možná bychom se dozvěděli i více informací o jeho příbuzných z jižněji položených oblastí jako Mexika a Jižní Ameriky. Dle fosilních nálezů víme, že se nodosauridi se vyskytovali v nižších zeměpisných šířkách, včetně souvrství Aguja v Mexiku, kde by mohlo jít o zástupce rodu Edmontonia (Weishampel et. al., 2004), ale také v Jižní Americe, kam se ve svrchní křídě dostávají. Zatím je odsud známe z ichnofosilií, ichnotaxon Ligabueichnum (Novas, 2009), ale jejich výskyt ve stejnou dobu jako u rodu Glyptodontopelta nám může poskytnout cenná vodítka, jakému prostředí dávali přednost nebo za jakých podmínek se mohli v bývalé Gondwaně udržet.
Fosilie tohoto druhu byly popsány v roce 2000 americkým amatérským paleontologem Tracym Lee Fordem na základě materiálu USNM 8610, který sestává ze zbytků původního krčního pancíře (Ford, 2000). Tyto fosilie byly ovšem nalezeny již před více než stoletím, v roce 1916, geologem Johnem B. Reesidem Jr. v Barrel Springs v Novém Mexiku. Jejich nekompletní povaha ale nejspíš přispěla k tomu, že o ně paleontologický svět nejevil zájem až do počátku tohoto tisíciletí, v roce 2004 byly ale také z tohoto důvodu zařazeny jako nomen dubium a blíže neurčené fosilie nodosauridů (Vickaryous et. al., 2004). Naproti tomu, o 4 roky později, paleontolog Michael Burns přednesl, že v případě druhu Glyptodontopelta mimus jde poměrně jasně o samostatný rod, který je na základě fosilií diagnostický (Burns, 2008). Stejný závěr byl potvrzen i Victorií Arbourovou, odbornicí na ankylosaury, kdy potvrdila přítomnost unikátní morfologie jednotlivých osteodermů zastoupených mezi fosiliemi přisuzovanými tomuto rodu.
Při vědeckém popisu srovnal Ford také morfologii štítovaní v oblasti pánve tohoto rodu s jinými nodosauridy a dospěl k závěru, že jde pravděpodobně o blízkého příbuzného rodu Stegopelta ze spodní křídy, a vytvořil tedy podčeleď Stegopeltinae zdržující tyto 2 taxony. Při revizi materiálu v roce 2008 tato podčeleď nebyla zcela opomenuta, nicméně Burnsovi se nepodařilo nalézt dostatečné množství společných znaků na obou druzích a je tedy obecně považována za neplatnou.** Také ovšem přiřadil ke glyptodontopeltě exempláře do té doby známé jako Edmontonia australis a dnes jsou na základě tohoto výzkumu řazeny jako synonymum rodu. Provedl také histologii známých fosilií glyptodontopelty (viz Burns). V současnosti, je považována za zástupce podčeledi Nodosaurinae, ačkoliv některé osteodermy se svou anatomií jsou podobné ještě primitivnějším zástupcům ankylosaurů, konkrétně rodu Minmi.
Naleziště: souvrství Ojo Alamo - Nové Mexiko | Biotop: Bažinaté lesy s vodními plocham
Druh: G. mimus Váha: přibližně 0,7 až 1,5 t
Strava: Rostliny nižších vegetačních pater Význam: "Štít rodu Glyptodon" dle podonosti elementů pancíře
Doba: stupeň (Campanian? až) Maastrichtian, před (75-74,5?) 69 až 66 miliony let | Sok: Velcí tyranosauridi
Délka: pravděpodobně v rozsahu 4 až 6 m Zařazení: Dinosauria, Ornithoscelida, Ornithischia,
Popsán: Ford, 2000 Thyreophora, Ankylosauria, Nodosauridae
Výška: neznámá, pravděpodobně okolo 1,25 až 1,5 m | Synonyma: Edmontonia australis
*jde však pravděpodobně o případ konvergentní evoluce
**přestože nelze její existenci zcela vyloučit, ale bez posouzení anatomických znaků na kosterních fosiliích obou rodů (kde prozatím nemůže Glyptodontopelta být k dispozici) ji nelze ani prokázat
Zdroje snímků a rekonstrukcí:
Seznam použité literatury a zdrojů:
- Brown, C. M.; Greenwood, D. E.; Kalyniuk, J. E.; Braman, D. R.; Henderson, D. M.; Greenwood, C. L.; Basinger, J. F. (2020). "Dietary palaeoecology of an Early Cretaceous armoured dinosaur (Ornithischia; Nodosauridae) based on floral analysis of stomach contents". Royal Society. 7 (Pt. 6): 200305.
- Burns, M.E. (2008). "Taxonomic utility of ankylosaur (Dinosauria, Ornithischia) osteoderms: Glyptodontopelta mimus Ford, 2000: a test case". Journal of Vertebrate Paleontology. 28 (Pt. 4): str. 1102–1109.
- Burns, M.E. & Lucas, S.G. (2015). "Biostratigraphy of ankylosaur (Dinosauria: Ornithischia) osteoderms from New Mexico". Fossil Record 4, New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 67: str. 9-13.
- Carpenter, K. (2001). "Phylogenetic Analysis of the Ankylosauria". In Carpenter, Kenneth (ed.). The Armored Dinosaurs. Indiana University Press, str. 455.
- Ford, T.L. (2000). "A review of ankylosaur osteoderms from New Mexico and a preliminary review of ankylosaur armor", In: S. G. Lucas and A. B. Heckert (eds.), Dinosaurs of New Mexico. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 17: str. 157-176.
- Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2012). Dinosaurs: "The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House, str. 41.
- Jasinski, S. E.; Sullivan, R. M.; Lucas, S. G. (2011). "Taxonomic composition of the Alamo Wash local fauna from the Upper Cretaceous Ojo Alamo Formation (Naashoibito Member) San Juan Basin, New Mexico". New Mexico Museum of Natural History and Science, str. 53.
- Novas, F.E. (2009). The age of dinosaurs in South America. Indiana University Press.
- Vickaryous, M.K.; Maryańska, T.; Weishampel, D.B. (2004). "Ankylosauria". In Weishampel, David B.; Dodson, Peter; Osmólska, Halszka (eds.). The Dinosauria (Second ed.). Berkeley: University of California Press, str. 363–392.
- Weishampel, D.B.; Dodson, P.; Osmólska, H. (eds.) (2004). "Dinosaur distribution (Late Cretaceous; North America; Texas)." The Dinosauria (Second ed.). Berkeley: University of California Press, str. 582.