Gunakadeit joseeae - Aljašský thalatosauroid a jeho důsledky na systematiku

Geologický útvar triasu sice nesl zprvu velmi patrné známky úbytku biodiverzity po velkém permském vymírání, ale tím dal zároveň i velké množství prostoru k rozvoji jiných skupin obratlovců, především plazů (Sauropsida), pokročilých archosaurů (Archosauria) a také terapsidů (Therapsida), kteří měli rázem prostor k evoluci nových forem v prostředí opuštěném většinou předchozích druhů. Navzdory dlouho tradovanému předpokladu, že vývojová emergence těchto konkrétních skupin začala právě až po začátku triasu a rapidním tempem narůstala, je pravděpodobnější a dnes již v některých případech paleontologicky doložitelné, že některé z těchto skupin se vyvinuly už ve svrchním permu a jejich čas nastal až po začátku triasu. Dramatický přelom obou útvarů ale umožnil kupříkladu skupině thalatosaurů (Thalattosauria) obsadit potravní niky rychlých dravců v mělkých mořích a oceánech, její evoluční historie je ale poněkud spletitá a nepřehledná. Nově popsaný zástupce z Aljašky ale o ní může prozradit více, jde přitom o druh s velmi specializovanou anatomií kostry podobnou zástupcům žijícím zhruba 20 milionů let před ním samotným.

Rekonstrukce druhu Gunakadeit joseeae plavajícího v mělkém moři svrchního triasu na území současné jihovýchodní Aljašky. Tento druh je určitě jedním z nejzvláštnějších plazů této oblasti ze stejné doby, jelikož dodnes jsme neznali živočicha s takovýmito adaptacemi ze západního pobřeží Severní Ameriky. Také by mohl do budoucna pomoci při rekonstrukci evolučního stromu thalatosaurů obecně. Kredit: Gabriel N.U.; převzato z Twiterru

Řád Thalattosauria, tj. thalatosauři, stanovil roku 1904 americký paleontolog a badatel John Merriam, sdružuje dodnes vesměs zvláštní druhy primitivních mořských plazů z doby od raného do pozdního triasu převážně menší velikosti do 2 až 4 metrů délky. Nejde o příliš známé živočichy a to možná i kvůli jejich dosud nepříliš objasněné evoluční historii, podařilo se je zařadit pouze pod obsáhlý klad Neodiapsida a jejich přímí evoluční předci nejsou známí. V triasu nicméně tvořili poměrně významnou složku mořské fauny a to zejména v severní Pangeyi, kde se tvořily i poměrně specializované formy jako italský Endennasaurus acutirostris, s ekologickou nikou podobnou současným mořským vydrám (Enhydra lutris) nebo ploutvonožcům (Pinnipedia).

Rozšíření těchto živočichů bylo po oblasti tropických a subtropických moří Dálného východu (Čína), Itálie, Švýcarska, Neměcka a západu Severní Ameriky, nově popsaný taxon ale rozšiřuje jejich výskyt více na sever až do oblasti Aljašky, která v době existence tohoto živočicha ležela přecejen v poněkud mírnějším, ale stále subtropickém, podnebném pásu. O to je zvláštnější, že tento druh nese některé shodné znaky s již jmenovaným endenasaurem, který se vyskytoval v teplejším prostředí o přibližně 20 až 15 milionů let dříve.

Nový taxon byl popsán na počátku února, vedoucím autorem studie byl americký paleontolog Patrick Druckenmiller, jako druh Gunakadeit joseeae. Zvláštní jméno bylo zvoleno na základě jazyka zdejších Indiánů, kde slovo gunakadeit označuje mořskou nestvůru v jejich mytologii a tento živočich ji mohl do určité míry ztělesňovat (samozřejmě se ovšem nemůže rovnat pozdějším obrovským pliosauridům (Pliosauridae) ze svrchní jury až svrchní křídy). Druhový přídomek joseeae ještě odkazuje na Joseé Michelle DeWaelheynsovou, matku jednoho z nálezců fosilie.

Typový exemplář byl objeven v květnu roku 2011 vlastně dílem šťastné náhody, protože jihovýchodní Aljaška má vysoké rozdíly mezi přílivy a odlivy a fosilie ležela v triasových vrstvách souvrství Hound Island Volcanics, které mořská voda opustila jen na několik dní v roce. V tu dobu zde působil geolog z Tongass National Forest, James "Jim" Baichtal, s několika kolegy, mezi kterými byl i spolunálezce Gene Primaky. Ten také Baichtala na nález v souostrví Keku u tlingitské vesnice Kake upozornil.

Nález, jelikož sem původně i jeli hledat fosilie, oznámili právě vedoucímu autorovi studie a ten je o několik dní později při poslední příležitosti dorazil vyzvednout, přestože už téměř nebyla šance na jejich záchranu kvůli zvedajícímu se přilivu. I z toho důvodu, že jej na fosilii upozornili, zvolil druhový přídomek podle matky Gene Primackyho, a rodové jméno jako úctu ke starším obvytelům vesnice Kake a jejich historii i mytologii.

Následný výzkum fosilie odhalil poměrně zajímavá fakta, Gunakadeit totiž představoval specializovanou formu evolučně bazálnějšího thalatosaura a svým tvarem velmi připomínal pozdější druhy z čeledi Mosasauridae, ale jeho lebka končila bezzubými čelistmi se špičatým čenichem.

Jak uvádějí autoři zmíněné studie, původně předpokládali, že půjde o vývojově odvozený druh této skupiny spadající pod patrně velmi vyspělou čeleď stojící v celém kladu nejvýše. Směsice znaků jako přítomnost zmíněné nezvyklé stavby lebky a naopak absence pevných kloubů končetin ukazovaly na nejspíš ryze mořského živočicha, šlo navíc o dosud nejmladší nalezenou fosilii celé skupiny (se stářím zhruba 215 milionů let), takže tento předpoklad byl oprávněný. Následná srovnávací analýza ale jejich závěry vyvrátila a ukázala opačný závěr - jde o zástupce evoluční linie s doposud nevyjasněnými předky a daleko primitivnějšího než je čeleď Thalattosauridae.

Toto zjištěný bylo pro autory vědeckého popisu zarážející, ale na druhou stranu nejde o ojedinělý případ v rámci celého řádu thalatosaurů. Právě italský endennasaurus byl také v minulosti považován za odvozeného askeptosaurida (Askeptosauridae), ale patrně je zástupcem vlastní odštěpené linie se stejným předkem. Je tedy možné, že se vývojově odštěpovaly podobné specializované linie častěji, ale fosilní záznam to ještě není schopen prokázat kvůli vzácnosti thalatosauřích fosilií.

Ačkoliv srovnání s tímto italským druhem snese aljašský mořský plaz dobře, je ještě více specializovaný na vodní prostředí a to paleontologové považují i za příčinu jeho zániku a také celé skupiny. Po klesnutí hladiny moří v důsledku tektoniky a pohybu kontinentů ve svrchním triasu totiž z velké části zmizely útesové systémy a Gunakadeit, přizpůsobený právě tomuto typu prostředí, s nimi. S velkou mírou pravděpodobnosti zde ale roli hrála i konkurence jiných skupin mořských plazů.

Z čistě systematického hlediska představuje tento nový taxon další z několika otazníků evolučního původu, rozmachu a fylogenezí celého řádu Thalattosauria. Do budoucna ale může sloužit jako referenční model vývoje případných dalších forem těchto plazů v pozdním triasu, takže jeho důsledky na evoluční lnie thalatosaurů mohou být ještě znát.