Trias patří k mým vůbec nejoblíbenějším prehistorickým obdobím, zvláště kvůli četným typům podivných a mnohdy i archaických, synapsidů a diapsidních plazů, jako byli například pokročilejší skupiny kladu Archosauromorpha (někdy také nazývaný Archelosauria). K nejpodivnějším zástupcům této skupiny a nejpodivnějším plazům vůbec patří bezesporu kyrgystánský rod Longisquama. Tento velmi zvláštní sauropsidní plaz obýval pralesy a koruny stromů v době středního triasu, tedy před zhruba 235 miliony let, kde lovlila především hmyz a brouky. Tuto drobnou potravu chroupala malými kónickými zuby, které byly uloženy v jamkách, podobně jako to měli neptačí dinosauři nebo její blízký příbuzný Tasmaniosaurus. Její oči také byly přizpůsobeny k vnímání i nepatrných podnětů v husté spleti větví a jehličí, jak naznačuje velká mozkovna a oční prstenec. K rychlým pohybům v korunách stromů ji kromě relativně dlouhých končetin, které byly zakončeny ostrými zahnutými drápy vhodnými pro lezení a přidržování na větvích, ji také pravděpodobně sloužily i letky umístěné na hřbetě. Tento charakteristický znak nemá žádný jiný obratlovec, stále také neznáme jeho pravé využití, neboť k čemu podivné útvary na hřbetě sloužily se vedou stálé spory. Longiskvama měla také pravděpodobně dlouhý ocas, který ji dovoloval manévrovat ve větvích. Je možné, že byl zakončen jakýmsi lemem, podobným jako měli ramforynchoidní pterosauři.

Ohledně stravování a paleoekologie tohoto tvorečka se objevila i jedna velice zajímavá teorie a sice, že se v jeho tlamě nacházel podobný jazyk jako má třeba dnešní chameleon jemenský (Chameleo calypratus). Podle této hypotézy dokázal jeho jazyk vystřelovat po kořisti podobně jako u těchto dnešních plazů a celková anatomie jeho těla se také podobala těmto stromovým plazům. Pro potvrzení podobného názoru by ale bylo potřeba provést rozsáhlejší výzkum jeho končetin, jazylkových kostí a celkové stavby - mimo toho, pokud ho jako létajícího živočicha chápeme správně, by to pro něj nemuselo být ani příliš výhodné. Jednoduše mohl chytat svou kořist ve vzduchu a ne pomocí vymrštitelného jazyku. Vyvrátit to ale dosud nelze.

Tvor s hřbetními listy

Původní holotypní exemplář byl nalezen v někdejším Sovětském svazu a roku 1970 popsán ruským paleontologem Aleksandrem Grigorevičem Šarovem na základě poloviny fosilní kostry malého plaza ze souvrství Madygen. V tomto souvrství byl také hlášen nález druhu Triassurus sixtelae, který má být vůbec nejstarším známým mlokem (ovšem známe ho pouze z nálezu pulců). Tato malá kostřička je dnes uložena v Moskvě, vědce na ní upoutalo hlavně podivná anatomie daného tvora.

Šarov totiž na hřbetě rodu Longisquama rozpoznal jakési kontury, které byly velmi nezvyklé a částečně se podobaly ptačímu peří (ostatně i lebka se v některých rysech podobá legendárnímu "praptáku" archeopteryxovi). Proto se začalo spekulovat zda máme přehodnotit vývoj ptáků podle (tehdejší) systematiky. Každopádně o významu těchto kontur bude samostatná kapitola, ovšem nutno říci, že výzkum ztěžuje i nalezení dalších exemplářů, které však sestávaly pouze z oněch záhadných "per".

Pera, listy nebo?

Teorie o původu záhadných skulptur na hřbetě longiskvamy se různí. Jedna z nejzajímavějších, a ve vědeckých kruzích nejprobíranějších, hovoří o tom, že díky těmto letkám či perům dokázal tento živočich plachtit či třepotavě létat. Zastává ji například i slavný paleontolog Eric Buffetaut. Na podporu tohoto tvrzení hovoří i to, že skutečně struktury nacházející se na hřbetě longiskvamy jsou pevné a vykazují známky ornamentace podobné, jaké mají například ptáci. Dokázaly by tak nakrátko udržet i tvora, který by takto plachtil. Tento názor však také poměrn zacloumal s pohledem na vývoj ptactva, o tom se však již na blogu psal (Problém Longisquama). Tato teorie se dostala i do povědomí paleontologické veřejnosti, kde zůstala jednou z těch nejznámějších. Existují však i jiné názory na využití podivných hřbetních výrustků.

Představa o rostlinách podle francouzského malíře Alaina Bénéteaua.

Další z teorií hovoří o tom, že se jedná pouze o fosilní listy. Ačkoliv to zní zvláštně, faktem je, že existuje jistý druh stromů, který by tvarem listů a výskytem odpovídal (Mesenteriophyllum kotschnevii). Je tedy možné, že se jedná pouze o listy rostlin, (notoricky) jistotu však nemáme. Další verzí je, že se jedná o pomůcku při rituálních soubojích mezi samci o samici. Tuto teorii nastínil svým způsobem i Darren Naish, který navrhl skicu longiskvamy, která je hustě pokryta čímsi jako peřím, které je určeno pro rituální souboje. Jednou z dalších je i využití jako mimiker, které by měli funkci pro ukrytí za účelem vyrazit na kořist ze zálohy. Verdikt dosud nepadl.

Zařadit nezařaditelné

Výstřednost vzhledu tohoto živočicha ještě více znemožnilo jeho systematické postavení. Šarov původně předpokládal, že se jedná o pseudosuchiana, tedy vývojového příbuzného dnešních krokodýlů či triasových rauisuchianů. Podle všeho nebyl daleko od pravdy - současně s tím totiž i dnešní výzkumy potvrzují zařazení do kladu Archosauromorpha, ovšem například amatérský paleontolog a badatel George Olshevsky zašel ještě dál. Předpokládal mnohem delší a různorodější vývojovou linii, dokonce spojoval rod Longisquama s neptačími dinosaury a vývojem prvních ptáků.

Pravdou je, že některé znaky jako kost vidličná (furcula), pneumatizované kosti a lebka podobající se v mnoha směrech ptákům už v minulosti výrazně zamávaly představou o evoluci ptáků i neptačích dinosaurů, přispěl k tomu i fakt, že objev byl publikován v době teprve rozjíždějící se tzv. dinosauří renesance a mnoho vědců tehdy ještě nepovažovalo dinosaury za jejich přímé předky. Koneckonců ještě na počátku tohoto století jsme se mohli setkat s tvrzením o možném docela jiném původu ptáků, který vycházel právě z těchto tvorů. Fylogeneze i kladistické analýze ale ukázaly docela jiný scénář.

Dále byl považován za blízkého přbuzného dnešních akrodontních leguánů, kvůli podobnosti zubů a za zástupce skupiny Lepidosauromorpha. Počátky této evoluční linie by ale v tom případě sahaly do daleko starší doby, než by potvrzovaly známé nálezy (jako nedávno objevený rod Gueragama z Brazílie). O něco slibnější pokus o zařazení přišel roku 2004, kdy paleontolog Phill Senter překvalifikoval toto zvíře jako zástupce docela pochybné a s největší pravděpodobností polyfyletické skupiny Avicephala. Tato skupina dříve sdružovaly zvláštní, převážně stromové nebo létající, druhy plazů z pozdního permu až pozdního triasu. Odvozovala se na základě některých specifických znaků jako je stavba lebky, hrudníku a kotníků. Později se však ukázalo, že jednotlivé taxony včetně čeledi Weigeltisauridae a kladu Simiosauria jsou různě vývojově pokročilé a vlastně netvoří klad, takže Longisquama měla stále příbuzenstvo v nedohlednu. Hlasy o této problematice se rojily postupně již od roku 2010, než se závěry potvrdily.

Roku 2012 vědci nakonec reklasifikovali longiskvamu jako zástupci skupiny archosauromorfů, pravděpodobně se však také jedná o blízkého příbuzného prvních pterosaurů. Vědecká skupina autorů této studie došla k tomuto závěru po prostudování veškerých znaků na kostře a také ony "šupiny" nebo "pera" se svou strukturou podobají pyknovláknům pterosaurů. Je to pravděpodobné, nicméně pokud to je pravda, tak nejspíš jde o slepou evoluční větev a nikoli přímého předka pterosaurů pozdější doby.

Naleziště: souvrství Madygen - Kyrgyzstán | Biotop: Stromové koruny

Druh: L. insignis                                         Váha: v řádech dekagramů

Strava: Hmyz, drobní obratlovci                   Význam: "Dlouhá šupina" dle útvarů na zádech

Doba: stupeň Carnian, před asi 235 mil. l.   | Sok: Obojživelníci, masožraví plazi, velký hmyz

Délka: celkově zhruba 40 cm                       Zařazení: Diapsida, Sauria, Archosauromorpha,

Popsán: Šarov, 1970                                  Avemetatarsalia (?), Ornithodira (?), Pterosauromorpha (?)

Výška: zhruba 15 cm i se šupinami            | Synonyma: Žádná

Datumy změn:

• 30.8.2019 v 15:03