Rozrůstání fauny ostrova Skye - Pohyb stegosaurů v severní Laurasii střední jury

Dlouhodobě zajímavou záležitostí je zkoumat fosilie na lokalitách, kterou je skotský ostrov Skye u západního pobřeží Velké Británie. Tato lokalita se především od roku 2010 stává místem velmi atraktivním pro výzkum pohybu neptačích dinosaurů a jiných obratlovců severní Laurasie v době střední až svrchní jury. Nedávno se zde podařilo objevit fosilie jednoho z prvních velkých sauropodních dinosaurů (Sauropoda), kteří se objevili a jsou prokazatelní z fosilního záznamu, a další skutečně významné fosilie. Jedinou nezvyklou skutečností, kterou fosilie neptačích dinosaurů zde disponují, je forma jejich zachování - známe je zde převážně z ichnofosilií a kosterní pozůstatky zde nejsou tak časté. Jsou ale velmi důležití kvůli ekosystémům, ve kterých žili, a době, protože ve stejnou dobu neznáme ze stejných zeměpisných šířek severní Evropy mnoho fosilií podobného stavu a významu. Z dostupných fosilií se totiž zdá, že se v určitém ohledu zdejší fauna podobala současné Anglii nebo Francii ve stejnou dobu, ale existovaly zde prvky v těchto částech světa neznámé. Nově k nim přibyl i výzkum zabývající se přítomností stegosaurů v této oblasti, který je také založen na výzkumu stop.

Přibližná rekonstrukce druhu Regnosaurus northamptoni, který patřil k primitivních huayangosauridním stegosaurům (Huayangosauridae), je prvním popsaným druhem této skupiny a pochází z jižní Anglie. Přestože jeho stáří činí zhruba 137 milionů let a otisky z ostrova Skye jsou o zhruba 30 milionů let starší, na základě jeho primitivnosti můžeme předpokládat, že jejich původci se tomuto druhu podobali. Na poměry většiny ostatních stegosaurů šlo v případě jihoanglického druhu o menšího zástupce dlouhého pouze okolo 4 metrů a vážícího zhruba stejně jako některé vzrostlé krávy. Kredit: Joschua Knuppe, převzato z Twitteru

Znovu se dostáváme k problematice, která byla jako tématem této rubriky naznačena už několikrát - výzkum ichnofosilií a jejich dopad na výzkum vývoje prehistorických obratlovců. I z tohoto důvodu nebude menší premisa nijak zvlášť rozšířena, fosilní otisky jsou velmi důležitým ukazatelem skoro "každodenního" života prehistorických obratlovců počínaje primitivními tetrapody (Tetrapoda), synapsidy (Synapsida) a konče neptačími dinosaury (Dinosauria), ptáky (Avialae) a savci (Mammalia). Pojednáno o nich bylo za posledního půl roku hned několikrát, ovšem tento nález se týká i tématu mně samotnému blízkému, protože jde o fosilní otisky z lokality proslulé především v posledních letech a zanechané zástupcem čeledi neptačích dinosaurů s poněkud stále zvláštním útajeným původem. Příspěvek dnes bude hovořit o ichnofosiliích blíže nedeterminovaného zástupce podřádu Stegosauria, které byly nalezeny ve střednějurských vrstvách na proslulé lokalitě ostrova Skye v západním Skotsku.

Dnes máme za to, že evoluční radiace hlavních skupin, podřádů a nadčeledí neptačích dinosaurů i jiných živočišných a také rostlinných skupin započala patrně ve střední juře nebo dokonce ve pozdní fázi spodní jury. Je to logický předpoklad, který by mohly potvrzovat objevy přicházející z různých částí světa v posledních dekádách - co se týče kladů neptačích dinosaurů, které v této době mohly vzniknout, tak by mohlo jít o evoluční linie vedoucí ke skupinám Tyrannosauroidea, Brachiosauridae, Cetiosauridae, Marginocephalia, Therizinosauroidea nebo právě klad Eurypoda, do kterého patří i podřády Stegosauria a Ankylosauria. O prvním jmenovaném také částečně tento příspěvek pojednává.

Střední jura byla patrně emergencí pro veškeré další evoluční linie neptačích dinosaurů a rozevírá se nám otázka jejich paleogeografie, vzájemné ekologie a také pohybu po rozevírajících se pevninských deskách. Ostrov Skye nese horniny staré okolo 170 až 166 milionů let a představuje tedy velmi důležitý úsek geologického času, kdy můžeme sledovat pohyb přítomných skupin v oblasti někdejší severní Laurasie. Toto téma je mně samotnému poměrně blízké (částečně se o něm zmiňuje i má seminární práce - omluvte, prosím, tuto subjektivní poznámku) a z evolučního hlediska poměrně důležité. Nacházíme zde skupiny živočichů, které byly zhruba ve stejnou dobu typické i pro jižnější části Velké Británie a zároveň několik nových druhů.

Před nedávnem byly odsud oznámeny velmi zajímavé objevy týkající se fosilií krokodýlovitého rodu Theriosuchus, také fosilní otisky jednoho z prvních skutečně velkých sauropodů (Sauropoda), fosilie ichtyosaurů (Ichthyosauria) nebo želv (Testudines) a také ekosystému primitivních savců a jejich evolučních předků. Objevů zde bylo učiněno mnohem více, připravuje se o nich podrobný příspěvek, a tento představuje ichnofosilie dosud neznámého druhu stegosaura.

Hlavní autorka studie, paleontoložka Paige DePolová, zde společně s kolektivem paleontologů zběžně shrnula objevy na dvou nových lokalitách na ostrově Skye s okolo 50 různými ichnofosiliemi neptačích dinosaurů. Šlo o oblasti, kterou autoři popsali jako pobřežní lagunu, která spadá do souvrství Lealt Shale v rámci Great Estuarine Group. Tato geologická skupina sdružuje jurská souvrství ostrova Skye.

Vědecký tým také při tomto nálezu připomenul, že je nutné i do zmapovaných lokalit znovu vypravovat prospektory pro nalezení nových fosilií nebo jejich částí. Konkrétně tyto lokality byly totiž "znovuobjeveny" náhodou a to kvůli bouři, kterou do Skotska pravděpodobně přinesla vlna orkánů na konci února.

Ichnofosilie zde byly zanechány rozličným množstvím druhů včetně ornitischianů (Ornithischia) a teropodů (Theropoda), ovšem několik otisků svědčilo o jiném původci. Jejich morfologie byla ponejvíce shodná s ichnorodem Deltapodus, který představuje ichnofosilie stegosaurů a to vrámci několika kontinentů v poměrně dlouhém časovém období. Na svém pomyslném kontě má i množství dalších zajímavých objevů, patrně představuje jediný prokazatelný doklad o pohybu podřádu stegosaurů ve svrchnokřídové Indii a svrchní křídě vůbec.

Zdejší stopy byly ovšem zanechány zcela jiným živočichem, šlo také o stegosaura, ovšem jiného druhového zařazení. Podle autorů studie, a obecně známých informací, jde o první důkaz o pohybu této skupiny ve Skotsku a patrně celé někdejší severní Laurasii. Navzdory tomu bylo v oblasti Vnitřních Hebrid nalezeno několik fosilií blíže nedeterminovaného zástupce kladu Thyreophora v rámci geologicky staršího souvrství Bearreraig Shale, ovšem nelze jednoznačně říci, o jakého konkrétního tyreoforana šlo. Je ale pravděpodobné, že o zástupce stejného druhu nejde.

Ichnofosilie rodu Deltapodus jsou pro Skotsko novým jevem a představují pravděpodobně menšího až středně velkého zástupce stegosaurů, přestože o konkrétní velikosti původce se studie přímo nezmiňuje, který byl pravděpodobně dosti primitivní. Ve zdejších nikách patrně působil jako středně velký býložravec živící se nižší vegetací, a dle fosilního záznamu se zde pravděpodobně vyskytoval spíše vzácně (což je ovšem dáno nedostatečně obsáhlým záznamem).

Spoluautor a paleontolog na Edinburghské univerzitě, Stephen Brusatte, se výzkumem ichnofosilií i dalších zkamenělin z ostrova Skye zabývá po delší dobu a dodává, že odsud už známe poměrně rozmanitý ekosystém střednějurských neptačích dinosaurů a mimo nálezů známých dříve také právě tyto ichnofosilie a vedle nich i otisky, které označil za možné předky čeledi Hadrosauridae. Jejich původci jsou tedy možná primitivní zástupci kladu Cerapoda nebo Ornithopoda a dalším paleogeografickým otazníkem.

Zástupce ichnorodu Deltapodus z ostrova Skye je ale velmi důležitý pro pochopení paleogeografie celé skupiny. Ačkoliv o evoluční historii podřádu stegosaurů nevíme ještě množství podstatných informací o jejich šíření a prvních milionech let jejich vývoje, v rámci posledního roku se nám jejich areál výskytu rozšířil nejméně na severní Afriku s popisem druhu Adratiklit boulahfa. Jeho geologické stáří okolo 169 až 166 milionů let a příslušnost k podčeledi Dacentrurinae, znovu otevřelo otázku evoluce prvních zástupců této skupiny a lokality či oblasti, odkud se ubíral vývoj celé skupiny dále.

Stáří exempláře z ostrova Skye by přitom mělo být zhruba o 1 milion let mladší, v platnosti spodní hranice zhruba o 2 miliony let starší, a je otázkou v jakém příbuzenském vztahu Adratiklit, a jiní raní stegosauři, byl s původcem otisků ze Skotska. Jelikož i z Anglie známe případné fosilní stopy stegosaurů už ze starších geologických věků toark a aalen, je pravděpodobný scénář, že předkové původce otisků z ostrova Skye sem přišli z jižní částí současných Britských ostrovů. Na základě známých dat ale nelze vyloučit, že sem dorazili už v dřívější době.

Podobné objevy jsou tedy velmi důležité pro pochopení paleogeografie a přibližného vývoje skupiny stegosaurů. Snad se jich podaří objevit v západním Skotsku více, jelikož výzkumy i přes nepříznivou situaci spojenou s koronavirovou pandemií trvají.

...