Velryby a jejich čas - Egypt znovu otvírá pokladnice fosilií

Evoluce velryb je po dlouhou dobu předmětem vášnivých debat a chybějících kousků skládanky jejich fosilního záznamu, který prakticky až do začátku tohoto století se neměl o moc co opřít. Fosilie skutečně primitivních velryb sice byly nalézány už od konce 50. let minulého století, ale byly většinou špatně rozeznány jako mesonychidi (čeleď Mesonychidae, zvláštní psům podobní masožraví kopytníci ze spodního kenozoika) nebo živočichové podobní životním stylem i vzhledem děsivým tuleňům. Až po roku 2001 jsme si o nich mohli udělat lepší představu definitivně potvrdit, že první kytovci se ještě pohybovali hlavně po souši a teprve postupem rapidních evolučních změn ve spodním eocénu se přesunuli do vody a za krátkou dobu se vyvinuli hned v několik různých čeledí a i v předky dnešních moderních druhů. Podle nového zástupce primitivní čeledi Protocetidae, který byl popsán před dvěma dny z Egypta, si navíc můžeme udělat hodnotnou představu, jak tento proces přesunu do vodního prostředí probíhal.

Mezi protocetidy se v hojných počtech vyskytovaly formy pohybující se hlavně střídavě na souši i ve vodě, přestože mořské nebo brakické. Nebyli ještě plně přizpůsobeni na vodní prostředí a kupříkladu tento Rodhocetus to dokazuje svou stavbou podobnou zavalitým tuleňům s delším, mohutnějším ocasem a krkem. Jeho egyptský příbuzný ale může pomoci rozkrýt hádanku o jejich přesunu do vody a morfologii vyvíjející se už pro tento specifiký životní styl. Kredit: Nobu Tamura, převzato z Wikipedie

Není zase tak neznámou skutečnost, že první velryby se vyvíjely hned v několik různých čeledí a patřily do podřádu Archaeoceti, kteří vytvořili hned několik dalších evolučních směrů v čeledích, které se čím dál tím více uzpůsobovaly na život ve vodě. Na základě současných nashromážděných dat a vypracovaných fylogenetických analýz se dá tento podřád chápat jako parafyletický, protože na konci vyústil v oba dva současné žijící podřády kytovců. V rámci vývoje se z něj také oddělilo několik samostatných vývojových směrů, z nichž jeden byla čeleď Protocetidae.

Tito primitivní kytovci se už do jisté míry podobali současných velrybám, ale daleko více ještě připomínali ploutvonožce a to především primitivnější zástupci. Samotný rod Protocetus je známý už od počátku minulého století z Egypta a několika jiných míst, jeho morfologie se už podobala (vzdáleně) některým druhům současných ozubených kytovců, ale stále měl viditelné zadní končetiny a i se svou váhou dosahující nejméně 500 kg se stále patrně pohyboval i na pobřeží. Velmi podobně na tom byl i jeho příbuzný Aegyptocetus tarfa a i nově popsaný rod také z povodí Nilu.

Paleontologové, v čele s výzkumníky z Michiganské univerzity, popsali nový a nejmladší druh protocetida jako Aegicetus gehennae a je také označen za dosud nejkompletněji doloženého zástupce čeledi. Typovým exemplářem byla kostra nalezená v roce 2007 na lokalitě Wadi Al Hitan, o které jsem se již zmínil v jednom ze starších příspěvků, spadají do vrstev souvrství Gehannam o stáří přibližně 35 milionů let. Jde tak také o jednoho z nejmladších, ne-li nejmladšího, protocetidů vůbec, který žil již v sousedství pokročilejších druhů jako byl obrovský Basilosaurus a Dorudon.

Typový exemplář je přitom skutečně z velké části kompletní, druhý nalezený exemplář už takového stavu zachování nedosahuje, takže veškeré aspekty jeho anatomie mohly být do detailu prozkoumány. Na základě toho se podařilo zjisti, že jeho končetiny už pro pohyb pod vodou nebyly tak důležité jako u jeho předků, celkově také byly menší a méně spojené s pánevními pletenci.

Aegicetus měl protáhlé tělo, protáhlejší než zmíněný Protocetus, čímž evokuje představu více vodního živočicha. Podle závěrů autorů popisné studie se tento tvor už patrně vůbec nezdržoval na břehu a byl plně vodním predátorem bez možnosti pohybu na souši, kterým ještě stále oplývali jeho předkové.

Hlavní autor studie, Prof. Phillip Gingerich, se nechal slyšet, že tento tvor pohyboval patrně podobným stylem jako současní krokodýli a jeho tvar těla zaživa velmi připomínal zmíněného basilosaura. Otázkou ovšem je proč.

Tento druh se totiž sice vyvinul jako patrně nejvyspělejší z celé čeledi protocetidů ale v prostředí, kde se vyskytovalo velmi velké množství predátorů v čele s basilosaury, velkými žraloky (Otodus) nebo hady. Čelil tedy nejen velké potravní konkurenci, ale i možnosti se stát něčí potravou.

A nebo se nabízí ještě scénář opačného proběhu - Aegicetus se do své podoby vyvinul kvůli právě této konkurenci a lepší hydrodynamický tvar těla mu pomáhal účiněji a rychleji prchat před dravci v okolí. Není jasné, který ze scénářů může vysvětlit jeho neobvyklou stavbu těla, ale je nejspíš jisté, že souvisela s výskytem v oblasti někdejšího zanikajícího moře Tethys a množstvím velrybích sousedů v okolí.