Wuerhosaurus
Každé malé dítě zná alespoň dva neptačí dinosaury a to většinou ikonické druhy Tyrannosaurus rex a Triceratops prorsus, kteří žili na samotném konci druhohorní éry. Většinou ale děti poznají i další ikony zaniklého světa jako dlouhokrké sauropody, tzv. kachnozobé dinosaury neboli hadrosauridy a také stegosauridy s jejich zvláštními hřbetními pláty a ocasem opatřeným mohutnými trny. Jedním z pozdně žijících stegosauridů, kteří jsou jednoznačně prokázaní, patří i čínsko-mongolský Wuerhosaurus ("ještěr od (města) Wuerho"), který představuje i určitým způsobem kontroverzní taxon s několika otazníky a zvláštnostmi. Jeho tělesná stavba byla podobná jako u většiny ostatních stegosaurinních stegosauridů, protože měl nezaměnitelně úzké a nízké čelisti se zobákem a serií zubů listového tvaru vhodných pro okusování a trhání rostlin v bylinném až keřovém patře lesa. Není ale zcela vyloučené, že se dokázal zvednout na zadní končetiny a živit se i na vyšší vegetaci, u jeho příbuzného rodu Kentrosaurus bylo dokonce předpokládáno, že se dokázal pohybovat pouze po zadních končetinách, takže podobný scénář není vyloučený. Na druhou stranu byl ale wuerhosaurus na svou velikost docela těžký a robustně stavěný, při sedmi metrech mohl vážit i čtyři tuny, takže pokud se dokázal postavit na zadní, dělo se to zřejmě jen, pokud se měl o co opřít. Jeho mohutný hrudní koš přecházel ve hřbet, který pokrývaly dvě řady kostěných plátů o tak trochu záhadném vzezření - tento stegosaurid je často zobrazovaný s pláty zhruba poloviční velikosti oproti jeho příbuzným a také se zhruba rovným horním okrajem. Budí proto dojem lichoběžníků nebo obdélníků čnějících ze hřbetu zvířete a vykazují naprosto atypickou stavbu proti všem ostatním stegosauridům. Jejich tvar není zcela dořešenou záležitostí, ke které se dostaneme později, takže jejich význam také. Tak či onak, desky se táhly až jeho ocasu a končily krátce před ocasním palcátem thagomizerem, kterým se tento býložravec bránil proti dravým teropodům hlavně větší velikosti. Ti totiž mohli projít krz tvrdou, a na některých místech možná zrohovatělými destičkami krytou, kůži a dostat se až k vnitřním orgánům. Pomezí střední a východní Asie bylo ve spodní křídě místem střetu karcharodontosauridních teropodů rodu Kelmayisaurus a také menších teropodů, mnohdy sporného zařazení, jako rodů Tugulusaurus nebo Phaedrolosaurus. Menší teropodi ale pro plně vzrostlého wuerhosaura nepředstavovali asi žádné nebezpečí, protože pohou jemnou ránou jeho ozbrojeného ocasu by je mohl sprovodit ze světa. Objevil se ale názor, že jediný nalezený osten u druhu Wuerhosaurus homheni vlastně patřil na rameno (Dong, 1973), pro což by hovořila jeho neobvyklá délka. Vzhledem k tomu, že šlo o blízkého příbuzného nebo dokonce potomka slavnějšího stegosaura, to je ale málo pravděpodobné. Objevený fosilní exemplář druhého druhu Wuerhosaurus ordosensis zase ukázala neobvykle široký hrudní koš a břišní dutinu, což možná souviselo s náročnějším trávením nově se objevujících kvetoucích rostlin. Většinou se jejich výranější rozmach spojuje i s vyhynutím stegosauridů, ale zdá se, že to nebylo hlavní příčinou jejich vymření. Wuerhosaurus navíc ukazuje, že se stegosauridi mohli na nový typ rostlin přizpůsobit a koexistovat s nimi po několik milionů let.
V knihách a brožurách pojednávajících o dinosaurech podrobněji, jako je Dinosauři: Speciální průvodce, Dinosauři: Velká obrazová encyklopedie nebo Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat, je Wuerhosaurus prezentován jako pozdní zástupce čeledi Stegosauridae a do určité míry to je pravda. Je rozhodně nejmladším dosud stoprocentně prokázaným zástupcem stegosauridů a to spolu s mongolským rodem Mongolosteus, ale objevují se názory, že stegosauři buď v křídě vůbec nevymřeli (byť žili v redukovaných počtech) a nebo, že vymřeli později, než se očekávalo. Je zajímavé, že z provinci Sin-ťiang, ze které byl tento rod formálně popsán, pocházejí i fosilie diskutabilního rodu Stegosaurides, a tedy mohla být střední a východní Asie jejich posledním útočištěm. V této problematice ale nemají jasno ani vědecké špičky v oboru.
Wuerhosaurus se vyskytoval nejméně ve dvou souvrstvích, z nichž je Ejinhoro mladší o stáří asi sto třinácti milionů let, a geologická skupina Tugulu. Ve druhé jmenované mu dělali společnost pozdní protosuchidi (Edentosuchus), dsungaripteridní pterosauři, primitivní célurosauři a alvarezsauridi (Xiyunykus), nedeterminovaní ornitopodi a také nepříliš dobře známí sauropodi (Asiatosaurus). Předními dravci byli již výše zmínění karcharodontosauridi. V mladším souvrství Ejinhoro pak šlo o nedeterminované pterosaury, nepopsaného stegosaurida a velkého plazopánvého, diskutabilního sauropoda (Chiayusaurus) a troodontidy (Sinornithoides). V obou souvrstvích mu dělal společnost i ceratops Psittacosaurus.
Pláty a jejich problémy
Pokud měly desky u stegosauridů funkci předvádění nebo zastrašování, či jakoukoli praktickou funkci, tak ji tento čínský příbuzný nejspíš nesdílel a jeho hřbetní desky měly pravděpodobně jinou funkci. Jak tvrdí některé novější výzkumy (Evans et. al., 2015), tak hřbetní pláty stegosauridů sloužily k mezidruhové a pohlavní signalizaci, kde pohlaví měla rozdílný tvar desek. Někteří vědci, například americký paleontolog Kenneth Carpenter, s tímto závěrem nesouhlasí a odkazují na stále malé množství prokazatelného materiálu. Pro rod Wuerhosaurus to platí dvojnásob. Ale, je to však pouze má spekulace, wuerhosauři mohli tohoto tvaru desek nabít po absenci ostatních stegosauridů ve východní Asii - nepotřebovali se rozeznávat mezi rody, ale mezi druhy, které byly geograficky i stratigraficky oddělené. Při nekonkurenci jiných druhů podobně vypadajících býložravců tedy mohly i jejich hřbetní pláty pozbít základního účelu a přeměnit se pouze útvary vhodné ke jednoduššímu způsobu vzájemného určení.
Jeden z posledních, nejen čínských, stegosauridů je většinou zmiňován právě kvůli době, ve které se vyskytoval, a také kvůli tvaru jeho hřbetních desek. O první primát ho nikdo nepřipraví, ale desky ve skutečnosti mohly mít tvar daleko podobnější ostatním stegosauridům.
Problém se specifickým tvarem desek totiž zdaleka nekončí - v minulosti publikovala odbornice na stegosauridy, britská paleontoložka Sussanah Maidmentová, studii, podle které nejsou pláty tohoto rodu nijak zvláštně tvarované. Jsou pouze zlomené. Podle její interpretace byly pláty pravděpodobně stejného nebo podobného tvaru jako u ostatních stegosauridů, ale při fosilizaci se zlomily a jejich horní polovina se nedochovala. Tato hypotéza ale nemůže být prokázána, protože se dosud dochovaly jen tři hřbetní pláty (dva u druhu W. homheni a jeden u druhu W. ordosensis), což nepřestavuje prokazatelný materiál a výsledky mohou být značně zkresleny zachováním fosilií. Jakými se tedy Wuerhosaurus honosil pláty není úplně jasné, možná ale měly odlišný tvar než u jeho amerických příbuzných.
Všechno to je v rodině
Jak to jen dobře formulovat - tento tyreoforan má tak trochu problém s vlastním sebeurčením. Nejde ovšem o určení pohlaví nebo myšlenkového směru, což si při skromnější mentální kapacitě stegosauridů (na poměry lidí) těžko představit, ale o určení validity rodu jako takového. Již zmíněná paleontoložka Sussanah Maidmentová také poukázala na možnosti, že v případě wuerhosaura nejde o samostatný rod, ale pouze o druh světoznámého stegosaura (Maidment et. al., 2008). Souviselo to i s podobou jeho hřbetních plátů, Stegosaurus je měl velmi podobné a pouze širší a vyšší, rozdíl ve stavbě mohl být také dán vývojem mezi svrchní jurou a spodní křídou. Konečný výsledek analýzy byl ten, že druh Wuerhosaurus homheni bychom měli zařadit jako druh Stegosaurus homheni. Výzkum celkově shledal holotyp wuerhosaura (IVPP V.4006) a další fosilie typového druhu jako nediagnostické a opíral se o původní popis materiálu, který podle jejich závěrů nebyl dost konkrétní na odlišení od jiných stegosaurů.
Druhý popsaný druh byl potom označen za nomen dubium, především kvůli tomu, že se holotyp nedal nalézt v archivech IVPP (Institutu Vertebrátní Paleontologie a Paleoantropologie v Pekingu) a druh tedy nemohl být uznán.
Maidmentová se ale opírala i o fylogeneze stegosauridů z počátku tisíciletí, některé ho určovaly jako docela primitivního stegosaurida (Carpenter et. al., 2001; Escaso et. al., 2007) v blízkosti rodů Dacentrurus a Hesperosaurus a později jako vyspělého stegosaurida spřízněného s rody Stegosaurus a Hesperosaurus, se kterými by měl tvořit klad. To jí také později, po studiích prohlašujících hesperosaura za druh stegosaura, přivedlo k názoru, že Wuerhosaurus je dalším druhem. V kladistických analýzách byl totiž staven mezi hesperosaura a stegosaura, takže pokud by nebyl potomkem jednoho nebo druhého (kteří byli považovaní za shodné zvíře), muselo by nejspíš jít o další druh dříve popsaného stegosaura. Jméno v roce 2008 ve zmíněné studii proto navrhla změnit na Stegosaurus homheni. Je také dobré říct, že toto stanovisko nezastávala sama, už autor původního popisu a významný čínský paleontolog Tung Č´-ming shledal skutečně velké podobnosti severoamerickým stegosaurem a na krátkou dobu změnil rodové jméno také na Stegosaurus. Své závěry ale později přehodnotil.
Jeden ze hřbetních plátů wuerhosaura v Palezoologickém muzea v čínském Pekingu, kde jsou ve stejné budově hostěné i sbírky IVPP a tedy paleontologové mají ke zdejším fosilním exemplářům přístup. Tento konkrétní nese katalogové označení IVPP V 4006-8 a jde o jeden ze vzácných příkladů podoby hřbetních struktur tohoto čínského stegosaurida, ovšem k jeho kompletnosti výsledné podobě na živoucím zvířeti mají někteří badatelé výhrady. Kredit: Jonathan Chen, převzato z Wikipedie
Celý problém se ale neřeší tak rychle. Na fosiliích prvního typového druhu wuerhosaura bylo rozeznáno mnoho dalších charakteristik, kterého ho určovaly jako samostatný rod a druh. Následně se vyřešil i problém s druhem W. ordosensis, když byl diskutabilní fosilní materiál přiřazen pro odlišný rod a zbytek nesl znaky, podle kterých se dal určit jako další druh rodu Wuerhosaurus. Pozdějí fylogenetické analýzy stegosauridů také sice odhalily blízké příbuzenské vazby mezi hesperosaurem, stegosaurem a tímto čínským příbuzným, ale Hesperosaurus je dnes chápán jako odlišný rod a netvoří se stegosaurem klad. Wuerhosaurus představuje pro stegosaura sesterský taxon, takže oba měli společného předka někdy v před začátkem svrchní pozdní jury a ten se později rozdělil na dvě linie vedoucí k oběma rodům.
Čínský příbuzný slavnějších severoamerických obrů pozdní jury si tedy svou jedinečnost zachoval - i přes všechny nástrahy, které na něj moderní věda připravila. Paleontologové a paleogeografové zítřka mají naopak otevřené možnosti výzkumu v oblasti přežití stegosauridů v pevninské Asii, cestu, kterou se tam dostali a také jejich vzájemné vztahy. O rodu Wuerhosaurus tedy nejspíš ještě uslyšíme.
Naleziště: provincie Sin-ťiang a Vnitřní Mongolsko - Čína Biotop: Lesy s vodními zdroji, na lesy chudší plošiny
Druhy: W. homheni (typ.), W. ordosensis Váha: 1,2-4 t
Strava: Pravděpodobně hlavně nižší vegetace, plody Význam: "Ještěr od (města) Wuerho" dle města blízko naleziště
Doba: stupeň Valangian až Hauterivian (Albian?), před 132-129 (113?) mil. l. Sok: Karcharodontosauridi, větší teropodi
Délka: 4,5-7 m Zařazení: Dinosauria, Ornithoscelida, Ornithischia,
Popsán: Dong, 1973 Thyreophora, Stegosauria, Stegosauridae, Stegosaurinae
Výška: v nejvyšším místě hřbetu (bez plátů) přibližně 2,2 m Synonyma: Stegosaurus homheni
Zdroje snímků a rekonstrukcí: