Dinosauři země svatého Patrika - Irské druhy, jejich zařazení a ekologie
Po měsíční odmlce, vracím se do této rubriky s přispíváním nových článků o aktuálním dění v oblasti výzkumu prehistorie a záležitostí s ní spojených. Důvodem mé nepřítomnosti byly povinnosti spojené se studiem, které mě donutily ustat s přispíváním na dobu neurčitou, ale po dobu prosince až do Vánoc by se nové příspěvky měly přinejmenším zde objevovat. Omlouvám se tedy, že sem pravidelně neproudily nové příspěvky, ale od dnešního data se obnoví jejich třídenní interval přispívání.
...
Je nepopiratelné, že neptačí dinosauři (Dinosauria) byli transkontinentálně se vyskytující a dlouho prosperující skupinou, která pravděpodobně osídlila všechny plochy pozemské souše (snad vyjma některých menších ostrovních celků) a současní ptáci (Aves) tento prim zachovávají. Jejich druhohorní příbuzní a předci se vyskytovali na všech kontinentech, větších souostrovích i za polárními kruhy, ale ne ve všech státech světa byly jejich fosilie zatím nalezeny alespoň v podobě kosterních pozůstatků. Zajímavé ovšem je, že se stoupající úrovní výzkumu těchto obratlovců začíná přibývat i zemí či závislých území, ve kterých jejich nezpochybnitelné fosilie byly nalezeny vůbec poprvé. Jde například o Saúdskou Arábii, Tádžikistán, Laos, Keňu, Ekvádor i Českou republiku, takže je v současné době lépe představitelné šíření, rozvoj a evoluce těchto druhů - mapa států, kde byl jejich výskyt prokázán na základě fosilních pozůstatků kostí, vajec nebo stop je v současné době téměř úplná. Proto je v tomto ohledu paradoxní, že zatímco ve Spojeném království, které podstatnou část prvotního výzkumu těchto vyhynulých živočichů drželo vedoucí příčku nově popsaných druhů ze svého území a právě zde také poprvé v roce 1841 sir Richard Owen použil označení “dinosaurus”, tak v sousedním Irsku, které se od něj odtrhlo po vleklé občanské válce v roce 1922, byly fosilie neptačích dinosaurů popsány až v tomto roce. Přestože zatím letopočet 2020 nabídl velké množství různě závažných zvratů, tyto nálezy by alespoň na poli dinosauří paleontologie mohly představovat dobré zprávy. Jsou prvními zdokumentovanými zkamenělinami této skupiny na území ostrovního keltského státu a ukazují nám, jak probíhala výměna a přesuny fauny v době spodní jury v oblasti severního Atlantiku. Přestože jejich fosilie pocházejí z oblasti Severního Irska, spadajícího stále do Spojeného království, jsou nepopiratelně prvními druhy nalezenými na ostrově, kde oba státy leží, a právě z tohoto důvodu jsou důležité.
Teropodi (Theropoda) z užšího kladu Neotheropoda, jako tento Halticosaurus longotarsus ze svrchního triasu, geologických věků nor až rét, Německa, patrně tvořili běžnou složku fauny v oblasti současného ostrova Irsko a dle nalezených fosilií se zde vyskytovali, byť v menších počtech. Společnosti jim, dle prokazatelných nálezů, dělali tyreoforani (Thyreophora) blízcí či přímo spadající pod známý rod Scelidosaurus. Fauna těchto obratlovců zde existovala v době spodní jury, přitom se podobají formám odjinud z Evropy a nejedná se tedy pravděpodobně o izolované ostrovní formy. Kredit: převzato z webu A Dinosaur A Day
Dinosauři byli rozšíření po všech pevninských masách a všech kontinentech, od Severní Ameriky po Austrálii a od Antarktidy po Asii, a je velice dobře možné, že jejich ostrovní a dosud neobjevené populace osídlily i oblasti poměrně daleko od nejbližších větších pevnin, kde je jejich výskyt spolehlivě prokázán. Limituje nás, v tomto ohledu, pouze fosilní záznam, který je mnohdy mnohem více kusý než u jiných dominantních skupin terestrických obratlovců, což je dáno také stářím vrstev ukládání. Nicméně, domněnku o tom, že neptačí dinosauři byli rozšířeni na veškerých větších kusech suché země, a to někdy daleko od pevnin odděleni mořskou hladinou, podporují i nálezy této skupiny například na Novém Zélandu, Špicberkách, Blízkém východě nebo Japonsku (v posledním případě pouze připojím, že zde byla fauna neptačích dinosaurů poměrně hojná a Japonské souostroví bylo v době druhohor pravděpodobně alespoň po určité časové intervaly spojeno s asijskou pevninou). Obdobně si vedou i nové nálezy ze Severního Irska, nicméně proti většině asambláží neptačích dinosaurů z oddělených pevnin jsou zajímavé v jejich stáří a také ve faktu, že právě jimi se dá nejméně z části prokázat transfer fauny mezi Irskem a Velkou Británií.
Geologické vrstvy, které již v minulosti mohly evropským paleontologům poskytnout představu o přelomu triasu a jury, včetně jejího spodního průběhu, jsou dnes pro prostor tvořen Britskými ostrovy, Severním mořem, státy Beneluxu a Německem nazývány souhrnně jako Lias a odkazují na jedno z označení jurských hornin v době počátku zkoumání geologických období. Stratigraficky spadají do doby svrchního triasu (geologický věk rét, před zhruba 203 miliony let) až střední jury (geologický věk toark, před zhruba 174 miliony let) a pozůstatky neptačích dinosaurů jsou v nich poměrně časté, především ovšem ichtyosaurů (Ichthyosauria), plesiosaurů (Plesiosauria) a dalších mořských druhů převažují.
V počátcích výzkumu prehistorické Země sloužily vrstvy Liasu, na Britských ostrovech také známé jako tzv. Modrý Lias, vědecké veřejnosti k poznání světa, ve kterém vládli plazi, a tento účel plní ve své podstatě dodnes.
Tyto mnohdy mocné sedimenty jsou tvořeny někdejšími mořskými usazeninami ze své větší části, v některých oblastech ovšem existují také usazeniny terestrické a mezi podobné lokality patří několik části Anglie nebo Německa. Naštěstí nejsou fosilie suchozemských obratlovců v mořských sedimentech zcela neojedinělé (mezi referovanými neptačími dinosaury jde například o rody Sarcosaurus a Ohmdenosaurus), což bylo výhodou i při objevu poměrně zásadních jurských fosilií v severní části ostrova Irsko.
Jak bylo řečeno v úvodu, fosilie neptačích dinosaurů zde prokazatelně nebyly identifikovány, což se změnilo až na konci listopadu tohoto roku. Je velice pravděpodobné, že další fosilie této skupiny zde budou ještě v budoucnu objeveny, ale autoři popisné studie obou exemplářů z keltského ostrova poukazují na důležitý fakt a sice, že druhohorní sedimenty zde nejsou zastoupeny tak početně.
Vědecká skupina složená z paleontologů Portsmouthské univerzity a Queen’s University se sídlem v Belfastu vytvořila studii týkající se fosilií nalezených v uloženinách bývalého mořského dna, ze spodnojurských uloženin ostrova Islamangee na východním pobřeží severoirského hrabství Antrim. Nacházely se v depozitáři muzea v Ulsteru, kam je daroval nálezce, učitel a také sběratel fosilií, Roger Byrne společně s dalšími, jím nasbíranými exempláři jurského stáří.
Jejich stáří a přibližné místo nálezu potvrdila analýza popisné studie pod vedením Mikea Simmse, kurátora muzejních sbírek a paleontologa ve službách Národního muzea Severního Irska, který spolupracoval s dalšími britskými výzkumníky včetně například profesora Davida Martilla a Rogera Smytha z Univerzity v Portsmouth a také Patrick Collins z Queen’s Univerzity v Belfastu.
Referované pozůstatky jsou fragmentární povahy (tvořené femurem/kosti stehenní a částí kosti holenní/tibii), nicméně dovolily paleontologům dostatečně poznat, komu vlastně patřily a odhadnout, jaké jejich původce plnil ekologické niky. Autorům, jak bylo již výše zmíněno, se podařilo fosilie datovat do vrstev Modrého Liasu a to přesněji do geologického věku hettang, před přibližně 200 miliony let.
Původní předpoklad pro oba nálezy byl, že patří pravděpodobně stejnému druhu živočicha - konkrétní představu ovšem paleontologové poměrně dlouhou dobu neměli.
Analýza nalezených fosilií ovšem ukázala překvapivou skutečnost, sice přes nález v mořských sedimentech patřily fosilie dvěma různým živočichům. Paleontologové použili na jejich rozbor vnitřních struktur, vnějšího tvaru a celkové morfologie, čímž odhalili jejich pravou podstatu. Zkamenělé elementy představovaly 2 různé morfotypy, z nichž jeden vykazoval poměrně lehkou, gracilní stavbu a tenké stěny odpovídající nejlépe teropodním dinosaurům (Theropoda), zatímco druhý byl poměrně mohutný, s hustou vnitřní kostní tkání a silnými stěnami odpovídající spíše pomaleji se pohybujícím, robustním herbivorům.
Fosilie tedy patřily 2 různým druhům irských neptačích dinosaurů, z nichž první jmenovaný autoři srovnali s poněkud mladším a výše zmíněným rodem Sarcosaurus ze střední Anglie.
Podle nich mu mohl jeho možný severoirský příbuzný odpovídat nejen velikostně, ale i postavením v ekologických nikách. Pravděpodobně tedy šlo o oportunistického predátora, který, vedle aktivního lovu suchozemských obratlovců včetně dinosaurů, procházel mořské pobřeží a hledal vyplavená těla amonitů (Ammonoidea) nebo mořských plazů. Možná právě to byl důvod, proč se jeho fosilie dochovala v mořských usazeninách, kdy jeho tělo mohlo ležet na pobřeží a příliv ho odplavil na volné moře. Vzhledem k problematice, která se kolem samotného sarkosaura vytvořila, ovšem srovnání ještě není zcela prokazatelné a potřebuje další prodiskutování.
Druhou jmenovanou fosilii srovnali autoři s “obvyklým podezřelým” - svou stavbou nejvíce po srovnání odpovídala rodu Scelidosaurus, tedy tyreforanovi z oblasti Britských ostrovů (a možná také dalších oblastí bývalé severní Pangeyi) o celkové délce kolem 4 metrů a váze přes 270 kilogramů. Jde o poměrně známý druh neptačího dinosaura z počátku jurského období, ale o jeho ekologii stále nevíme množství informací a i objevy z ostrova Irsko mohou v tomto ohledu přispět.
Na rozdíl od teropoda, který byl nalezen ve stejných vrstvách, totiž mohl tento severoirský příbuzný nebo zástupce rodu Scelidosaurus být v oblasti mořského prostředí přirozeně.
V popisné studii obou exemplářů totiž prof. Martill poukazuje na zajímavý fakt, že dosud nalezené a prokazatelné exempláře tohoto rodu byly do jisté míry asociovány v blízkosti mořského prostředí a vyslovil zajímavou myšlenku, že skelidosauři se možná zdržovali na pobřeží či dokonce ve vodě úmyslně. Přirovnává k nim současné leguány mořské (Amblyrhynchus cristatus), nicméně dodává, že jde pouze o spekulaci. Do budoucna by ji ovšem mohly podpořit jiné studie, zůstává tak otevřeným koncem této referované práce.
Podobnost obou nálezů s těmi lépe známými nicméně ukazuje, že zde pravděpodobně mezi oblasti severní, západní a možná i střední Evropy docházelo k přesunu fauny neptačích dinosaurů už ke konci triasu a začátku jury.
Závěrem, paleontologové zhodnotili poměrně zajímavé svědectví o existenci neptačích dinosaurů v Severním Irsku, poprvé v historii celého ostrova Irsko. Ačkoliv se fosilie nedají zcela jednoznačně přiradit k určitému druhu neptačího dinosaura, nicméně do budoucna to není vyloučené, jsou důležité pro jejich poznání a rekonstrukci jejich severoevropského rozšíření v době spodní jury.
Jako poznámku pouze připojím, že obě fosilie by měly být vystaveny v expozici muzea v Ulsteru, nicméně negativní vývoj koronavirové pandemie ve Velké Británie zatím otevření fosilií veřejnosti brání.