Obří savci křídového Madagaskaru o velikosti kočky - Adalatherium hui
Donedávna byla většina druhohorních savců (Mammalia) chápána jako malá a poměrně nevýrazná stvoření, která se pro své vlastní zájmy nepletla mnohem větším neptačím dinosaurům (Dinosauria) po jejich tříprsté nohy. Tato představa byla do jisté míry umocněna tehdejším chápáním neptačích dinosaurů, alespoň v očích široké veřejnosti, jako obrovských druhohorních monster z teplého klimatu, kteří vyhynuli a po nich nastoupili do té doby malí nevýznamní živočichové vedoucí evoluční linií až k nám samotným. Dokázali, i přes své skromné rozměry a menší početnost, úspěšně přežít a dát vzestup nám jako "pánův tvorstva". Jakkoli mohla být tato představa přitažlivá, současná paleontologie se k ní nepřiklání, protože savci a zvláště jejich synapsidní předci (Synapsida) nebyli žádnými méněcennými obyvately mesozoika, a vykreslit je takto je chybné. Ve skutečnosti přibývá fosilních objevů savců, kteří byli na svou dobu poměrně specializovaní nebo byli velkými a úspěšnými živočichy, kupříkladu druhy Repenomamus robustus, Castorocauda lutrasimilis nebo Vincelestes neuquenianus. Nově se k nim přidává i poměrně velký a značně odlišný druh křídového savce, který žil na samém konci éry mesozoika, ale nikoliv v Asii nebo Severní Ameriky. Druh Adalatherium hui, jak byl nový savec pojmenován, se totiž vyskytoval vedle obrovských žab (Anura), kanibalistických abelisauridů (Abelisauridae) a jiných podivných druhů před 66 miliony let na Madagaskaru.
Rekonstrukce nového druhu mesozoického savce ze svrchnokřídového Madagaskaru, který obýval severozápadní část ostrova na skutečném konci druhohor těsně před dopadem asteroidu Chicxulub. Adalatherium bylo, s velikostí srovnatelnou s kočičí, jedním z větších druhohorních savců, ale zvláštní a důležité je na něm především podivná morfologie jeho lebky a některých částí těla. Kredit: Andrej Atuchin, převzato z webu Sci-News
Svět svrchní křídy nás stále překvapuje zcela novými živočišnými i rostlinnými formami, které se z fosilního záznamu daří vyprostit. Mimo populárních druhů neptačích dinosaurů, kteří se procházeli v nejsvrchnější křídě po všech pevninách a to ve všech možných podobách, jako byli gigantičtí sauropodi (Sauropoda), groteskní terizinosauridi (Therizinosauridae), rohatí ceratopsidi (Ceratopsidae) nebo nesmírně známý Tyrannosaurus rex, se na většině světových kontinentálních mas vyvíjeli i předci fauny, kterou známe jako současnou dominantní formu suchozemských obratlovců. Šlo o předky nebo zástupce recentních druhů ptáků (Aves), obojživelníků (Lissamphibia) a v neposlední řadě také právě savců, kteří, podle provedených molekulárních analýz DNA, prošli už krátce po začátku svrchní křídy evolucí k rozštěpení vývojových linií všech velkých současných skupin. Jejich diverzita vzrůstala, a pokud by nedopadl meteorit na konci křídového období, je pravděpodobné, že by se sice nerozšířili do takového spektra druhů jako ve starším kenozoiku a dnes, ale přesto by byli nezanedbatelnou součástí těchto hypotetických ekosystémů.
Velikostně se přesto nejednalo o výrazně větší živočichy, kteří se neptačím dinosaurům nemohli rovnat, až na některé výjimky jako byl druh Didelphodon vorax. Svrchnokřídové druhy savců byly ale rozmanité, čímž svou velikost částečně kompenzovaly, a nový objev z hornin souvrství Maevarano na severozápadě Madagaskaru nám ukazuje zvláštní případ primitivního savce, který představoval endemita a jeho znaky byly doslova unikátní.
Víme, že se v této oblasti vyskytovaly vyhynulé druhy savců a jejich nejbližších příbuzných z kladu Mammaliaformes, především z relativně primitivního kladu Gondwanatheria, kteří zde vytvořili poměrně široké množství forem, z nichž přinejmenším jedna patřila mezi největší savce křídy (Vintana sertichi). Právě z důvodu, že fauna zdejších savců byla archaického evolučního původu a značné velikosti, nebyl objev nového druhu Adalatherium hui tak překvapivý. Jako takový byl oznámen v dubnu tohoto roku, fosilie jako taková byla nalezena v oblasti Mahajanga v roce 1999, ale popisná studie vyšla až na jeho konci.
Hlavním autorem odborné práce byl v tomto případě kanadský paleontolog David Krause, jako v případě popisu jiných zástupců této svrchnokřídové asambláže, rodů Majungasaurus, Beelzebufo nebo Lavanify a podílel na výzkumu zdejších obratlovců (Vertebrata) i celého souvrství obecně, spolu s dalšími vědci.
Fosilie nově nalezeného druhu představují, narozdíl od mnohých jiných exemplářů, poměrně kompletní kostru s kraniálním i postkraniálním skeletem a z velké části zachovanou lebkou. Právě na ní objevili paleontologové množství unikátních znaků a to na primitivní typy savců, ke kterým tento druh náležel. Od povahy zkameněliny se odráží i binomické pojmenování druhu, rodové jméno je v překladu z malgaštiny a řečtiny "šílené zvíře". Má tak znamenat překvapení právě pro neuvěřitelně dobře zachované pozůstatky. Jde také o jednoho z nejkompletněji zachovaných druhohorních savců na jižní polokouli.
Živočich se tak dal velmi dobře rekonstruovat, pozoruhodné jsou velké drápy na všech končetinách, poměrně krátký ocas a relativně také zavalité tělo. Vzhledově tedy mohl připomínat hybrida některé z dnešních šelem (Carnivora) nebo některé z dnešních velkých pozemních hlodavců (Rodentia) a damanů (Hyracoidea), jeho velikost patřila mezi druhohorními savci k největším známým, protože dosahoval délky zhruba 60 centimetrů a váha se mohla pohybovat i okolo 3,1 kilogramu. Kosterní elementy navíc nejeví známky všech srůstů, takže živočich mohl být v dospělosti ještě o trochu větší.
Tlama a stavba zubů ukazuje, že šlo o herbivora a tedy se svými ekologickými nikami podobal i současným hlodavcům. V ekosystémech semiaridního Magadaskaru ve svrchní křídě, kde se projevoval sezónně vlhký klimat, mu patrně největší nepříjemnosti způsobovali početní teropodní dinosauři (Theropoda) a především menší druhy, pak také krokodýlovití plazi (Crocodylomorpha).
Úžasné ovšem je, kolik vykazuje tento živočich neobvyklých a doslova unikátních znaků, vlastně vykazuje morfologii, kterou u žádného jiného dosud známého vyhynulého i recentního savce nenajdeme. Podle Krauseho dokonce odporuje mnohým prověřeným skutečnostem u savců známých.
Specifická je především stavba lebky, v oblasti čenichu se nachází kosti, jako septomaxilární, které neodpovídají evolučním liním, které vedou k moderním savcům, což by nebylo tak neobvyklé, kdyby se nespojovala s dalšími znaky. Na špičce čenichu se nacházel otvor, který u žádného dalšího druhu savce není znám a jeho účel není známý. Patrně ale může souviset s velmi velkým množstvím otvorů, foramin, na lebce, kterým se také odlišuje od ostatních savců.
Vlastní jich více než kterýkoliv jiný druh a jejich účel mohl hrát roli s velkým množstvím cév a rozvětvené nervové sítě, která vedla k hmatovým vousům. Adalatherium vlastnilo tedy patrně velmi citlivý čichový a hmatový aparát, možná ještě více citlivý než mají někteří současní savci jako psi (Canis sp.) nebo medvědi lední (Ursus maritimus). K podobnému závěru bychom potřebovali více důkazů jako trojrozměrné rekonstrukce mozku a čichových laloků, ale nemůžeme to vyloučit. Takto zvláštně utvářený čenich tomuto živočichovi patrně pomáhal při orientaci a je možné, že s podobnými adaptacemi šlo o primárně fosoriálního živočicha.
Jiným druhům savců ale neodpovídá i jinými anatomickými zvláštnostmi - má více obratlů než kterýkoliv jiný druhohorní savec, jeho chrup je velmi odlišný svou stavbou, celkové držení těle je netypické pro jeho příbuzné i jiné savce, utváření jeho hlemýždě (části vnitřního ucha) je podobné jako u moderních druhů a také jedna z jeho končetin má podivné zakřivení. Mimo fosoriality ale také, podle autorů, zvládalo aktivně běhat a možná využívat i jiné způsoby lokomoce.
Ačkoliv se tyto znaky mohou částečně týkat subadultní části ontogeneze zkoumaného exempláře, rozhodně ne všechny by se daly vysvětlit tímto způsobem. Naopak, množství znaků má i podle autorů zcela jiný důvod a ten spatřují v izolaci ostrova Madagaskar ve svrchní křídě, který už v době výskytu tohoto živočicha byl 22 milionů let samostatnou pevninou. Specifické podmínky a refugia pro přežití a vývoj archaických skupin savců i jiných živočichů pravděpodobně byly důvodem vývoje takto zvláštních adaptací.
Podle Krauseho byl tento geologický čas mezi oddělením Indie od Madagaskaru a koncem křídy dost dlouhý na to, aby se zde podobně bizardní formy savců mohly vyvinout. Jakkoliv je tedy výzkum tohoto druhu savce zajímavý a bude patrně dál pokračovat, tak vědci studii uzavírají s tím, že je pouze jedním z kusů "evolučních puzzlí" gondwanských savců ze svrchní křídy. Adalatherium je ovšem druh značně neobvyklý a měli bychom mu věnovat pozornost.