Velké vymírání na přelomu křídy a paleogénu

Poslední velké vymírání pravděpodobně způsobily meteority, které na zem spadly před 67-66 miliony let. Jedním z nich je například meteorit, který dopadl do území Indického oceánu a kráter se jmenuje Šiva (Podle indickému božstva zkázy). Ten nejničivnější ze všech byl, ale pravděpodobně meteorit, který měl průměr asi 10 km (některé zdroje uvádí dokonce 14 km !) a dopadl do území dnešního poloostrova Yucatán. Kráter jím vzniklý má průměr 180 km a meteorit se jmenuje se Chicxulub. Jméno je podle přilehlé vesnice. Srážku podporuje i vrstva iridia, kovu, který se nachází často v meteoritech. Náraz vyvolal výbuh o síle 1 mld. atomových bomb. Jas výbuchu byl tak jasný asi jako 1 mld. sluncí. Teplota na místě srážky byla podle předběžných odhadů 10 000 až 20 000 *C. To je 3x více než na povrchu slunce. Je velice pravděpodobné, že po dopadu se zvedly obrovské vlny tsunami o výšce až 1 km. Dinosauři při pobřeží byli úplně smeteni. Výbuch zvedl obrovskou vlnu prachu. Vzdálenost 13 tisíc km do současného Mongolska prach překonal za necelou hodinu. Prach pak zastínil atmosféru a tím pádem bylo velmi málo slunečního světla. Tma trvala 6 měsíců nebo snad až rok. Potravní řetězec se úplně zhroutil. Býložravci umírali, ale masožravci měli na nějaký čas vystaráno. Hrozilo však jiné nebezpečí. Z mraků začaly pršet kyselé deště. Byla to příčina toho, že se v mracích objevila kyselina sírová. Žádný živočich, který neuměl hrabat nebo se neskryl zemřel. Na pólech však dinosauři mohli přežívat podstatně déle, kvůli jejich přispůsobilosti na tyto podmínky. Země se také v důsledku prachového mračna začala ochlazovat. Začalo sněžit a dinosauři také začali umírat na nemoci. Kvůli kyselým dešťům se staly kyselé i oceány a živočichové začali postupně hynout. Amoniti a belemniti začali hynou, protože byli přispůsobení na určitý typ slaných vod. V Indii navíc vypukla rozháhlá sopečná činnost, která dnes tvoří tzv. Dekánské trapy.

Neptačí dinosauři postupně hynuli. Některé nálezy, ale občas zpochybní vyhynutí během několika tisíc let. Jedním z nejznámnějších je kost sauropoda druhu Alamosaurus sanjuanensis. Stáří této kosti bylo stanoveno na 64,8 mil. let (+-0,9 mil. let). Tuto kost našel americký paleontolog a geolog James E. Fassett. Výsledek ale není všeobecně uznáván. Nelze, ale říci, že dinosauři (neptačí) vymřeli během několika tisíc let. Ale žádný druh tu není věčně. Neptačí dinosauři nakonec vymřeli společně s mořskými plazi, pterosaury a jinými druhy. Kolize s velkým mimozemským tělesem se za posledních 66 mil. let měla ale stát několikrát. Za to, že ještě pořád žijeme vděčíme našemu tichému ochránci Jupiterovi. Tato obří plynná planeta se svým velkým gravitačním polem přitahuje většinu velkých těles z vesmíru. Mohl by tedy teoreticky přitáhnou i poslední hrozbu z vesmíru: V roce 2020 se má k Zemi přiřítit meteor o průměru 1 km. I ten by mohl Jupiter přitáhnout. Paradoxně, kdyby sem asteroid nepadl, byl by pravděpodobně vývoj člověka opožděn. Nebýt meteoritu vznikli bychom vůbec ? Savci a ptáci však přežili a pomohli vytvořit nový svět ve kterém vládli. Bylo to ale poslední velké vymírání ?