Trias - Evoluční vítězové na vzestupu

Geologický útvar triasu je, dle mého subjektivního názoru, jedním z nejzajímavějších vůbec - po velkém permském vymírání druhů totiž fauna mohla zaujmout uvolněná místa v paleoekosystémech a přeživší ze strašného kataklyzmatu měli prostor pro experimenty s vlastní morfologií, velikostí a spojením kontinentů také rozšířením. Fauna i flóra se diverzifikovat do nových forem a nastala doba evoluce velkého množství nových taxonů, z nichž se některé staly dominantní v dalších dvou geologických útvarech druhohor. Obecně by se dal tento útvar označit za vlastně úžasné evoluční vzepětí, které přerušilo další hromadné vymírání na jeho konci - trval přibližně 51 milionů let a dělí se na spodní, střední a svrchní fázi. Svůj název dostal dle třech typů hornin, kterými se vyznačuje, a blíže k jejich původu a typů jsou zmínky v obecném úvodu pro mesozoikum.

Velké permské vymírání zanechalo na tváři planety Země nesmazatelnou stopu v podobě desítek milionů krychlových kilometrů lávy, zdevastovaných ekosystémů a celkové podoby světa podobné některým filmům situovaným do postapokalyptické budoucnosti. Z hrstky přeživších taxonů se ovšem během několika milionů let mohli rozvíjet jejich evoluční potomci, kteří se znovu diverzifikovali do nových forem, čeledí, které postupně začaly zaplňovat nový svět. Množství druhů se ovšem lišilo od svých permských protějšků, někdy šlo o rozdílnost v rámci permských a triasových populací, jindy se po velkém vymírání vyvinuly nově adaptované druhy přizpůsobené k docela jiným ekosystémům. Hlavní rozdíly byly kupříkladu ve velikosti, u herbivorů se následkem stalo postupné zvětšení nebo větší velikostní variace těla (Lystrosaurus) a u dravců/karnivorů naopak spíše zmenšení tělesných rozměrů (Moschorhinus).

Ke jmenování některých přeživších taxonů obratlovců můžeme jmenovat, vyjma již zmíněných, ještě rody Ictidosuchoides, Tetracynodon, Laosuchus, Owenetta, Procolophon, Galesaurus, Thrinaxodon, pravděpodobně také Proterosuchus, Repelinosaurus, Prolacerta a některé jiné. Druhou skutečností ovšem zůstává, že většina těchto taxonů vymírá krátce po předělu permského útvaru do triasového. Nedá se přesně říci proč, ale je pravděpodobné, že nedokázali dále čelit tlaku některých nově objevených konkurentů.

Téměř idylická scéna odehrávající se na jihu Pangeyského superkontinentu před zhruba 251 miliony let, tam, kde dnes leží sedimenty souvrství Katberg, kdy se hrstka přeživších obratlovců (Vertebrata) ve složení Thrinaxodon liorhinus, Lystrosaurus murrayi a Proterosuchus fergusi těší ze zářné budoucnosti v triasu. Bohužel pro ně, trias byl obdobím podobně bouřlivým jako perm a přes úspěšnost všech těchto aktérů se dožili jeho konce pouze vzdálení potomci rodu Thrinaxodon a vzdálení příbuzní rodu Lystrosaurus. Kredit: Julius Csotonyi, převzato z jeho blogu

Ačkoliv se moderní paleontologie domívá, že obnova ekosystémů mohla trvat přibližně 4 až 6 milionů let, důsledky předělu permu a triasu se do druhého jmenovaného táhly možná dlouhé desítky milionů let. Zajímavá je ale evoluční radiace některých skupin těsně po začátku triasu, které se i přes značně pozměněné ekosystémy začaly rozvíjet do velkého množství čeledí, rodů, druhů a jiných taxonomických jednotek ve velmi krátkém časovém úseku po vymírání. Tato emergence je úžasným příkladem diverzifikace do té doby nepříliš výrazných skupin - v tuto dobu se rozvíjeli především klady Archosauromorpha, Ichthyosauromorpha, Kannemeyeriformes a Temnospondyli.

Vedle posledních "permských paměťníků" se ve stejnou dobu rozvíjely nové druhy organismů a to do všech tvarů a velikostí, podařilo se jim proniknout do vzdušného prostoru (čeleď Icarosauridae), rozšířit se po všech částech superkontinentu a obsadit i pobřežní vody a o několik milionů let později i oceány.

Po spojení všech kontinentů v jedinou pevninu Pangeu mohli živočichové volně přecházet. Nejstarší plazi z období triasu žili v Číně, Argentině a Antarktidě. Jeden z nich, Lystrosaurus byl jeden mála štastlivců, kteří přežili. Na úplném začátku se ale objevili skupiny plazů, které po celý trias byly hojně rozšířené např. Ichthyosauria, Rauisuchia nebo Desmatosuchia. Objevil se také jeden z nejpodivnějších plazů všech dob, Atopodentatus unicus. Jeho zvláštní čelist byla unikátním znakem. V průběhu triasu se též snížil počet dicynodontů.

Sezónně vlhké oblasti hostily ve svrchním triasu velké množství různých živočišných i rostlinných forem a vytvářely velmi rozmanité paleoekosystémy, pokrývaly kupříkladu větší část severní polokoule a žily v nich druhy, které jsou z fosilního záznamu velmi dobře známé. Dobrým příkladem těchto ekosystémů je oblast jihozápadu Spojených států amerických, kde se před asi 220 miliony let vyskytovala fauna rekonstruovaná na snímku výše - mohutný dicynodont rodu Placerias, až přes 7 metrů dlouhý fytosaur Smilosuchus, menší primitivní archosaurus rodu Vancelavea a doplňuje je neptačí dinosaurus rodu Coelophysis nalevo. Kredit: Julius Csotonyi, převzato z jeho blogu

Na začátku jich však bylo poměrně hodně. Počátek však už svítal u skupiny, která ovládla na příštích 140 milionů let svět. Byla to pokročilá skupina plazů, v triasu však omezována rauisuchiany. Jejich název zná snad i úplný laik. Je to Dinosauria, snad nejznámější skupina plazů. První dinosauři se objevili již před 240 miliony let v jižní americe, ovšem některé indicie (Sphingopus ferox) naznačují, že jsou podstatně starší. Začínali jako poměrně malé formy, jejich hlavními nepřáteli byli hlavně velcí příbuzní krokodýlů (rausichiani jako Prestosuchus, Saurosuchus či Batrachotomus). Vůbec prvními známými druhy neptačích dinosaurů byli teropodi jako Herrerasaurus nebo Zupaysaurus, saurischian Eoraptor nebo ornitoschian (?) Pisanosaurus. V průběhu triasu se vyvíjely další formy velké (první prosauropodi jako Euskelosaurus nebo Plateosaurus) i malé (jako velice účínný predátor Coelophysis). Dinosauři se tak postupně stali dominantní složkou v ekosystémech triasu a jejich diverzifikovanějších formy tak zaplňovaly prázdná místa třeba po dicynodontech či rauisuchianech. Ve středním triasu, asi před 232 miliony let, se objevila ještě jedna nová a velice známá skupina tentokrát mořských plazů. Byli to plesiosauři, latinsky Plesiosauria. Byli to mnohem diverzifikovanější plazi než ichtyosauři. Vyznačovali se dlouhým krkem a malou hlavou s ostrými zuby. První savci se také začali vyvíjet, ale první opravdoví savci se objevili až v juře. Jejich dávní předci mamaliformové a ještě starší cynodonti se začali ukrývat v norách, puklinách a úkrytech. Postupně se začali podobat krysám. Po té se asi před 220 mil. l. objevil první savcotvárný Adelobasileus. K mořským plazům ještě přibyli první předchůdci moderních želv. Jejich předkem byl pravděpodobně hrabavý permský ještěr Eunotosaurus, usuzuje se tak podle 240 milionů let starého jedince rodu Pappochelys z Německa a 220 milionů let starého rodu Odontochelys z Číny, kteří s tímto živočichem sdílí mnohé anatomické znaky. Naopak kromě velkého hmyzu se ve vzduchu objevili i bizardní létající plazi jako Longisquama, konvergentně se také vyvinuli zástupci čeledi Kuehneosauridae nápadně podobní s permskými weigiltisauridy a také první zástupci skupiny Pterosauria, tedy pterosauři nebo česky ptakoještěři. Tuto evolučně úspěšnou skupinu dravců vzduchu započal před 225 miliony let malý Preondactylus z Itálie. První skupina, která se vyvinuli byli ramforynchoidi (nadčeleď Rhamphorhynchoidea), což byli tzv. dlouhoocasí pterosauři, primitivnější a robustnější než jejich potomci z pozdní jury a křídy.

Konec triasu, který nastal zhruba před přibližně 201-199 miliony let, byl poznamenán dalším, v pořadí čtvrtým masovým vymíráním. Vědecká obec dosud nezná přesnou příčinu této kataklyzmatické události, zcela přirozeně je jasné, že její úpně přesné příčiny se nedobereme nikdy, ale uvažovala o souhře událostí spojených s rozpadem pangeyského superkontinentu, zvýšenou sopečnou činností, zakyselením oceánů nebo také zásahu mimozemského tělesa, pravděpodobně meteoritu.

Stále ovšem není dostatečný počet důkazů k potrvzení jednoho konkrétního závěru, ačkoliv je poměrně pravděpodobné, že například dopad asteroidu nebo komety jeho hlavní příčinou nebyl. Patrně bylo spojeno s rozpadem superkontinentu Pangea, tím způsobených sopečných erupcí a změn teploty ovzduší a oceánů. Díky tomu tak většina starých skupin konkurentích plazů vyhynula a na trůn nastoupila skupina zvaná Dinosauria.