Velké vymírání na přelomu triasu a jury

Zhruba před 201 milionem let se v důsledku rozpadu Pangey zvedla obrovská sopečná činnost. Jedná se o jednu z nejuznávanějších teorií o velkém vymírání, které se na Zemi odehrálo. Když se začaly lámat a tříštit o sebe litosférické desky pangeyského superkontinentu, začala rozsháhlá sopečná činnost. Unikání oxidu uhličitého, síry, metanu a jiných plynů do ovzduší značně zkomplikovalo život většině starých skupin plazů. Zároveň se již tak suché pouště staly ještě nehostinějšími místy pro život. Nejen, že byl nedostatek vody, ale (zvláště u rauisuchianů, rynchosaurů nebo etosaurů) někteří plazi ještě vylučovali značné množství vody. To byla výhoda dinosaurů. Další evoluční výhodou také bylo, že většina tehdějších druhů mohla požírat i jiné typy potravy, než jaké bychom do nich řekli. Když vysychaly vodní toky, problémy měli také velcí temnospondylové, třeba kapitosauři. Je pravda, že někteří zástupci temnospondylů přežili do mladších dob (Siderops, Koolasuchus), ti však také postupem času vyhynuli.

Kromě toho minulý rok přišli vědci s názorem, že v podmořských zlomových liniích se do vody dostávala vysoká koncentrace oxidu uhličitého a sirovodíku. To vysvětluje, proč byla výrazně oslabena i mořská fauna. V tu dobu vymřeli i praobratlovci konodonti. Celkově tehdy svět přišel o 50% diverzity fauny. Podle vědců však mohlo vymírání zapříčinit i srážka s kosmickým tělesem. Napovídal by tomu Rochechouartský kráter ve Francii s průměrem 25 km, který vznikl zhruba před 201 milionem let. Mohlo se jednat spíš o "spoluviníka" oné katastrofy. Každopádně většina starých plazů vyhynula a dinosauři se velmi krátce po ukončení vymírání stali pány souše.