Isaberrysaura
Čas od času se objeví popis nového druhu neptačího dinosaura, který mezi paleontology způsobí menší pozdvižení a podnítí diskuzi, zda není potřeba přehodnotit dosavadní klasifikaci dobře známých skupin zažitou několik desítek let. V poslední dekádě to byl kupříkladu Chilesaurus diegosuarezi, který svými znaky podpořil existence skupiny Ornithoscelida (Baron & Barrett, 2018), do které by byly řazeni teropodi a všichni ptakopánví, ale také jiný jihoamerický jurský dinosaurus - oficiálně pojmenovaný před dvěma lety jako Isaberrysaura mollensis ("Ještěr/ještěrka Isabel Berryové z (souvrství) Los Molles"). Minulý rok v listopadu vydaný příspěvek, jehož hlavním námětem byl čínský stegosaurid Wuerhosaurus, s tímto poměrně úzce souvisí a to z důvodu sporného zařazení tohoto patagonského živočicha mezi nejprimitivnější stegosaury vůbec (Han et. al., 2018). Naznačovaly by to mnohé indicie na dosud jediném známém exempláři a hlavně lebka je velmi podobná jako u pozdějších dobře známých stegosaurů z čeledí Stegosauridae a Huayangosauridae. Sporná klasifikace ale bude podrobněji probrána v dolní části příspěvku, nález fosilie tohoto živočicha byl zajímavý hlavně z důvodu, že se v jeho hrudním koši nalezly zbytky žaludku a jeho původní obsah. Mezi ornitischiany, tedy ptakopánvými, jde o raritu a dokonce se podařilo identifikovat i jednotlivá semena a části rostlin, které dinosaurus před svou smrtí snědl. Vesměs šlo o jurské cykasy, podařilo se rozeznat dva různé typy semen na základě jejich velikosti a u jednoho z nich se podařilo určit i jeho příslušnost k podřádu Zamiineae, další ale pocházejí ze zatím neznámých rostlin. Stav zachování je v tomto ohledu velmi důležitou skutečností, protože máme poprvé k dispozici žaludeční obsah primitivního, alespoň méně vyspělého než klad Cerapoda, ornitischiana (Salgado et. al., 2017) a k tomu ještě z území, které je paleontologicky pro tuto dobu málo zdokumentované. O ekosystémech, ve kterých se isaberysaura pohybovala, je ale stále poměrně málo známo - její fosilie odkryli paleontologové v sedimentech estuária až mělkého moře a pravděpodobně i kvůli tomu se zachovaly zbytky původní potravy a prostory po vnitřních orgánech. Je dost možné, že se do těchto míst dostala při zvednutí toku některé z místních řek nebo po zaplavení plochy, kde se původně mrtvola nacházela. Každopádně je jasné, že primární potravou v těchto vlhkých a horkých oblastech byly cykasovité rostliny a jejich semena, skoro žádné mechanické opotřebení semen celkem jasně ukazuje, že je Isaberrysaura nekousala a více či méně je polykala vcelku. Některé zdroje uvádějí, že její zuby měly také omezené možnosti zpracování potravy. Poloha semen v částečně zachovaném hrudním koši a břiše ukázala také, že se fosilizovaly v době teprve prvních částí trávícího cyklu (viz Salgado et. al.). Stavba zubů a čelistí také odpovídala spíše omnivoru, než-li vymezenému býložravci. Nevybíravá strava tak mohly z tohoto druhu učinit živočicha na zhruba stejné ekologické příčce, jako jsou medvědi dnes, tedy převážně se živila semeny, plody a rostlinnou hmotou, ale vůbec ji nevadilo požírat i drobné obratlovce v případě potřeby. To, že všežravost tohoto druhu nebyla tak častá, svědčí i nepřítomnost zbytků živočichů v trávicím traktu. Není jisté, jestli měla při své tělesné velikosti až 6 metrů a možná i přítomnosti primitivních kostěných desek na hřbetě přirozené nepřátele, vzhledem k jejímu stáří a paleogeografii se dá předpokládat, že jejími predátory mohli být alosauroidní (Allosauroidea), abelisauridní (Abelisauridae) a piatnitzkysauridní (Piatnitzkysauridae) teropodi jako ti, které známe ze zhruba stejně starého až mladšího souvrství Cañadon Asfalto ležící ještě o několik stovek kilometrů na jih (Pol & Rauhut, 2012 aj.). V době střední až svrchní jury se také mohla pohybovat v menších skupinách, ale z jediného nalezeného exempláře zatím nemůžeme vyčíst mnoho podrobností. Přinejmenším ale jeho přední končetiny byly poměrně krátké, zatímco stavba obratlů a pánevních ukazuje bipeditu nebo přinejmenším semikvadrupedalitu tohoto živočicha.
Isaberrysaura, pokud ji interpretujeme správně, představovala zástupce ekologické niky poměrně nízkých býložravců (spíše omnivorů, jak je zmíněno nahoře) a je tedy otázkou, proč se zde v pozdější době vyskytovali dikreosauridní sauropodi (Dicraeosauridae) s velmi krátkým krkem, kteří se pohybovali ve stejných nikách. Při popisu druhu Brachytracelopan mesai zmínil autor popisu, německý paleontolog Oliver Rauhut, že si takto krátký krk vyvinuli zdejší býložravci kvůli absenci konkurence živočichů krmících se ve stejné výšce a to nejen iguanodontidů (kteří se zde skutečně nevyskytovali; Iguanodontidae), ale i stegosauridů a jiných (Rauhut et. al., 2005). Jenže nejen tento druh, ale i ichnofosilie (Gabrina sp.) a kosterní zbytky stegosauridních tyreoforů poukazují na jejich poměrně dlouhou existenci v této oblasti - znamenalo by to možná si tito sauropodi vyvinuli takto krátký krk již před příchodem do této oblasti (viz odstavce pod úvodním textem). Tento argentinský ptakopánvý ji totiž zastával přes 15 milionů let před jejich prokazatelným objevením.
Dekády probíhající "dinosauří revoluce" a skutečně zlatého věku objevů dinosaurů přinesly tucty zajímavých objevů, hypotéz a studií o ekologii této úžasné skupiny živočichů. V posledních 20 letech se také objevily názory o jedovatosti některých dinosaurů (Sinornithosaurus millenii, přítomnost bakterií v čelistech teropodů způsobujících otravu) a zároveň o jejich rezistenci vůči jedu jiných druhohorních organismů jako některých savců (Zhangheotherium; Hurum et. al., 2006). Zdá se, že Isaberrysaura mohla být odolná vůči rostlinným jedům, protože dnešní cykasy obsahují právě v semenech jedy cykasin a metylazoxymetanol (Jahodář, 2006), které se bez problémů dostávaly do trávícího traktu. Podle jistých paleobotaniků tedy mohl mít specificky vyvinutou střevní mikroflóru bakterií, které mohly jed neutralizovat. Na druhou stranu se ale nezdá, že by u dnešních býložravců působily toxiny nějaké rozsáhlé otravy (Castillo-Guevara & Rico-Gray, 2003).
Velké objevy malých zázraků
Od doby střední jury ležel v oblasti Patagonie záliv zasahující až do střední Argentiny a stáčel se směrem k jihu. Bohaté uloženiny před jeho ústupem suché zemi pocházejí především z přelomu svrchní jury a spodní křídy, nabývají podoby souvrství Vaca Muerta a několika menších geologických formací s četnými fosilie mořských živočichů jako ichtyosaurů, velkých mořských krokodýlů, plesiosaurů a také bezobratlých. Pro Argentinu nejsou tyto lokality zajímavé jen kvůli nesporně bohatému fosilnímu záznamu, ale také z ekonomického hlediska - leží zde velké zásoby ropy a tím pádem i velké množství peněz jdoucí z prodeje této velmi potřebné komodity. Odhadem leží v souvrství 308 bilionů tun ropy, v přepočtu na barely 16,2 miliardy.
Fotografie obsahu někdejšího trávícího traktu se semeny cykasovitých rostlin a také silueta se známými kosterními elementy a červeně zvýrazněnou břišní dutinou, sice jejím dochovaným obsahem. Nepatří nikomu jinému než druhu Isaberrysaura mollensis, který obýval současnou Patagonii v době emergence vývoje neptačích dinosaurů hlavně v oblasti Číny a západní Evropy, byl ale předzvěstí, že se za několik milionů let stane takovým místem právě i argentinská Patagonie. Kredit: Salgado et. al., 2017; převzato z Wikipedie
Pro probírání ropných produktů Argentiny jsme si mohli vybrat nějaký jiný příspěvek, ale vlastně to těsně souvisí se souvrstvím Los Molles, o kterém je také známo, že obsahuje velké množství ropy. Pro srovnání přibližně 275 bilionů tun, 3,7 miliard barelů (EIA, 2013). Právě ze sedimentů tohoto souvrství paleontologové fosilii druhu Isaberrysaura mollensis vyzvedli, na nález upozornila vědce z Museo do Provincial de Ciencias Naturales amatérská paleontoložka Isabel Valvidia Berryová a její společník Erico Otilio Berry. Další výzkumy byly provedeny v roce 2009, až o 8 let později se ale tento zvláštní ptakopánvý dočkal vlastního vědeckého pojmenování a vědeckého zařazení.
Popisnou studii vedl paleontolog Leonardo Salgado, celý vědecký tým si ale byl vědom, že popisuje vyjímečného živočicha. Jde totiž o prvního vývojově bazálního, alespoň v době vědeckého popisu, ptakopánvého s dochovanou dutinou břišní a původní potravou, také o jednoho z mála známých ze střední jury Jižní Ameriky. Vědeckým týmem byl označen za vývojově primitivního neornithischiana a už tedy bylo známé, že byl bipední (viz Salgado et. al.). Nikdo ale nemohl tušit, že tento živočich ještě velmi zamíchá se systematikou ptakopánvých a tyreoforů, jeho lebka už z pohledu podobná slavnějšímu druhu Stegosaurus stenops toho ale byla předzvěstí.
K té klasifikaci
Jihoamerických ptakopánvých sice ze střední a svrchní jury nenacházíme mnoho, pokud ale o nich přijde zmínka nebo dokonce popisná studie, tak to takříkajíc stojí za to. Z krátkého výčtu je možné jmenovat heterodontosaurida (Heterodontosauridae) z druhu Manidens condorensis, který možná obýval stromy a pohyboval se jako stromoví ptáci a savci (Becerra et. al., 2016), zmíněný druh Chilesaurus diegosuarezi s velmi nejistým postojem v evoluci neptačích dinosaurů, a samozřejmě i tento druh. Tak trochu enigmaticky se jevil už při popisu, paleontologové totiž na něm objevili znaky podobné jak neornithischianům i tyreoforům, proto z první jmenované skupiny raději reklasifikovali do většího kladu Genasauria, který obě dvě skupiny sdružuje.
Je pravda, že především lebka nese poměrně nezanedbatelné znaky podobné stegosauridům a především jejich příbuzným huayangosauridům, jako je její tvar dopředu zužující se, velké očnice a stále ještě poměrně velké nozdry a spánkové okno. Přestože některé známé znaky u stegosauridů zanikly (předočnicové okno, malá velikost nozder a velká velikost očnic i spánkového okna), tak společný předek stegosauridů a huayangosauridů je sdílel a je tedy s podivem, že je má i Isaberrysaura. Celkově ani její velikost a stavba dalších elementů kostry příliš nepodobají dalším primitivnějším ptakopánvým, takže je otázkou, zda jde o plesiomorfii, konvergentní evoluci nebo skutečně sdíleného blízkého předka obou čeledí.
Právě z důvodu zvláštní směsice znaků ho autoři popisu označili za morfotyp předtím od ptakopánvých neznámý (viz Salgado et. al.). Ovšem o rok později byl při fylogenetické analýze znaků označen za nejbazálnějšího stegosaura, zástupce kladu Stegosauria (Han et. al., 2018). Může to být troufalý názor, pokud připustíme jeho všežravost, bipeditu a možná i absenci hřbetních desek, ale argumenty z jiných míst bývalé Gondwany i další fosilie tento názor mohou výrazně podpořit.
Až na chybějící spodní čelist a přední část tlamy je lebka druhu Isaberrysaura mollensis poměrně dobře zachovalá, můžeme si potom povšimnout především celkého tvaru podobnému některým stegosauridům. Při detailech především zubů je také jasné, že se živila jinou potravou než její příbuzní a sice i drobnými živočichy jako ještěry, savci nebo obojživelníky. V jejím někdejším břiše ale kostní úlomky této potravy nalezeny nebyly, konzumovala ji tedy patrně pouze v nedostatku potravy nebo při jiných zvláštních příležitostech. Kredit: Salgado et. al., převzato z Wikipedie
Kupříkladu vloni popsaný druh Adratiklit boulahfa z marocké střední jury je jen o 1 milion let mladší, přesto je zástupce podčeledi Dacentrurinae (diverzifikovaná podčeleď; Maidment et. al., 2019). Nejen, že doplňuje existenci stegosauridů do severní Afriky, ale svým evolučním původem naznačuje, že je celá jeho podčeleď možná daleko starší a pochází už z Gondwany, pokud si nenašla cestu přes otevřený prostor moře Tethys mezi Evropou a Afrikou. Ichnofosilie stegosauridů z geologického věku toark také naznačují jejich starší původ, ale celý klad stegosaurů mohl kořenit možná právě v Gondwaně ještě před koncem střední jury.
Pokud se předkové, společní předkové ankylosaurů (Ankylosauria) a stegosaurů vyvíjeli ve spodní juře v jižní Gondwaně (Galton, 2019), tak je možné, že jejich zástupci se zde usadili a jiní našli kontinentální cesty na sever do Laurasie, kde začala emergence jejich vývoje v Číně a západní Evropě. Právě Argentina by mohla ležet na jedné z jejich migračních tras směrem ke stále spojenému průchodu se Severní Amerikou a je možné, že se zástupci jako Isaberrysaura usadili natrvalo a později vytvořili vlastní evoluční větve. Pokud ale jejich fosilie nenajdeme, můžeme říct pouze to, že na základě stáří celého kladu a dostupných pozůstatků z Gondwany je zařazení tohoto druhu ke stegosaurům pravděpodobné.
Naleziště: provincie Neuquén - Argentina | Biotop: Příbřežní lesnaté oblasti, záplavové pláně
Druh: I. mollensis Význam: "Ještěr/ještěrka Isabel Berryové" dle objevitelky fosilií
Strava: Semena, vegetace, drobní obratlovci Váha: mezi 400-750 kg
Doba: stupeň Bajoncian, před přibližně 168 mil. l. | Sok: Teropodi (dosud neobjevení)
Délka: 5-6 m Zařazení: Dinosauria, Ornithoscelia, Ornithischia,
Popsán: Salgado et. al., 2017 Genasauria, Thyreophora (?), Stegosauria (?)
Výška: 1,5-1,8 m | Synonyma: Žádná
Zdroje snímků a rekonstrukcí:
Seznam použité literatury a zdrojů:
- Baron, Matthew G.; Barrett, Paul M. (2018-03-01). "Support for the placement of Chilesaurus within Ornithischia: a reply to Müller et al". Biology Letters. 14 (Pt. 3): článek 20180002.
- Becerra, M.C.; Pol, D.; Rauhut, O.W.M.; Cerda, I.A. (2016). "New heterodontosaurid remains from the Cañadón Asfalto Formation: cursoriality and the functional importance of the pes in small heterodontosaurids". Journal of Paleontology. 90 (Pt. 3): str. 555-577.
- Castillo-Guevara, Citlalli; Rico-Gray, Victor (2003). "The Role of Macrozamin and Cycasin in Cycads (Cycadales) as Antiherbivore Defenses". Journal of the Torrey Botanical Society. 130 (Pt. 3): str. 206.
- Peter M. Galton (2019). "Earliest record of an ankylosaurian dinosaur (Ornithischia: Thyreophora): Dermal armor from Lower Kota Formation (Lower Jurassic) of India". Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie - Abhandlungen. 291 (Pt. 2): str. 205-219.
- Han, F.; Forster, C.A.; Xu, X.; Clark, J.M. (2018). "Postcranial anatomy of Yinlong downsi (Dinosauria: Ceratopsia) from the Upper Jurassic Shishugou Formation of China and the phylogeny of basal ornithischians". Journal of Systematic Palaeontology. 16 (Pt. 14): str. 1159-1187.
- Hurum, J.H.; Luo, Z.-X.; Kielan-Jaworowska, Z. (2006). "Were mammals originally venomous?". Acta Palaeontologica Polonica. 51 (Pt. 1): str. 1-11.
- Jahodář, Luděk. (2006). "Farmakobotanika semenné rostliny". Praha: Karolinum, str. 258.
- Maidment, S.C.R.; Raven, T.J.; Ouarhache, D.; Barrett, P.M. (2019). "North Africa's first stegosaur: Implications for Gondwanan thyreophoran dinosaur diversity". Gondwana Research. 77: str. 82-97.
- Pol, D.; Rauhut, O.W.M. (2012). "A Middle Jurassic abelisaurid from Patagonia and the early diversification of theropod dinosaurs". Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 279 (Pt. 1804): str. 3170-3175.
- Rauhut, O.W.M.; Remes, K.; Fechner, R.; Cladera, G.; Puerta, P. (2005). "Discovery of a short-necked sauropod dinosaur from the Late Jurassic period of Patagonia". Nature. 435 (Pt. 7042): str. 670-672.
- Salgado, L.; Canudo, J.I.; Garrido, A.C.; Moreno-Azanza, M.; Martínez, L.C.A.; Coria, R.A.; Gasca, J.M. (2017). "A new primitive Neornithischian dinosaur from the Jurassic of Patagonia with gut contents". Scientific Reports. 7: 42778.
- Velké množství autorů (2013). "Technically Recoverable Shale Oil and Shale Gas Resources: An Assessment of 137 Shale Formations in 41 Countries Outside the United States". U.S. Energy Information Administration (EIA).