Janenschia
Po všeobecném nástupu velkých neptačích dinosaurů na evoluční trůn ve spodní až střední juře se do obrovského množství tvarů a velikostí rozrůznili především sauropodi a hlavní diverzifikace celé skupiny proběhla právě na přelomu střední a svrchní jury. Jejich neobyčejné anatomické vymoženosti v podobě vzdušných vaků a vysoké úrovně metabolismu, stádní kultury a možnosti se dosud stále volně pohybovat mezi většinou kontinentů světa jim dopomohl k vývoji v drtivou většinu, ne-li všechny, kladů a čeledí žijících v pozdějších dobách. Takovým poněkud enigmatickým, ale nesmírně zajímavým, rodem sauropoda je svrchnojurská Janenschia robusta ("Robustní Wernerova Janenschova") ze slavného souvrství Tendaguru u tanzanského pobřeží o velikosti skoro dvou školních autobusů, při které ale vážila stejně jako dva průměrní sloni. Nepatřila zrovna k největším sauropodům tohoto souvrství a své doby ve východoafrické záplavové plošině, v kyčlích dosahovala výšky jen lehce přes dva metry a výška v ramenou se pohybovala okolo tří metrů, takže vedle diplodocidních a brachiosauridních sauropodů působila poněkud drobně. Na základě nalezených fosilních exemplářů nešlo ani o nijak zvlášť početného sauropoda, ale oplývá velmi zajímavou historií nálezů a zvláštnostmi, kterými se nemůže pyšnit ledajaký jeho příbuzný. Například končetiny byly výrazně nižší a plošší než u dalších sauropodů (Wild, 1991), speciálně jejich zadní dvojice nesla pětici prstů se silnými drápy možná sloužícími i k silným kopancům proti dotírajícím teropodům. Proti dravcům mohla tomuto býložravci pomoci i stádní kultura a také silný a robustní krk - pokud se do budoucna definitivně potvrdí jeho zařazení jako ne-titanosauriformního neosauropoda, tak jeho mohutný krk mohl menším teropodům a jiným dravcům způsobit zranění při úderu a menší masožravý dinosaurus jakékoli vývojové větve si mohl vyzkoušet, jaké to je létat vzduchem. Pokud se Janenschia nebránila proti dravcům, tak se pravděpodobně živila v nižších vegetačních patrech, i přes to, že její přední končetiny byly nejspíš o něco výše než zadní. Zdálky proto mohla přípomínat menšího brachiosaurida jako byl vedle ní žijící a o skoro polovinu větší Giraffatitan. Pod ní se ve vegetačních patrech objevovali dikreosauridi trhající keřovité jehličnany a cykasy, její potrava sestávala také z cykasů a tropických jehličnanů, ale dosud se nepodařilo objevit fosilie její lebky nebo zubů, které by nám o jejích potravních návycích řekly víc. Na základě porovnání s lebečním materiálem příbuzných sauropodů (kupříkladu čeleď Camarasauridae) mohly být zuby mohutnější a oblejší, ale nemůžeme to tvrdit s jistotou. Jednu skutečnost ale víme docela jistě a sice, že asi všechny současníky své doby dokázala v rámci svého života přežít. Zatímco teropodi, stegosauridi a i větší sauropodi se dožívali relativně krátkého věku, v rozmezí dvaceti až čtyřiceti let, kam až jsme schopní pomocí soudobého výzkumu dohlédnout, tak tento sauropod se mohl dožít celých pětapadesáti let (Sander et. al., 2000). A ani tento údaj, dosud nejvyšší spolehlivě dokázaný mezi neptačími dinosaury, nemusí být konečný a jeho skutečný věk se ještě o několik let prodloužil. Je ale tak trochu záhadou, jak se mohl tento sauropod dožít na dinosaury tak požehnaného věku, k tomu se ale ještě dostaneme. Velmi stručně, Janenschia není rozhodně největším sauropodem souvrství Tendaguru, ale její stáří nás rozhodně uvádí alespoň v částečný obraz toho, jak dinosauři stárli, rostli a kolika let se vlastně mohli dožít.
Slavné souvrství Tendaguru je doslova pokladnicí fosilií dinosaurů a jejich současníků jako krokodýlů, pterosaurů nebo primitivních savců a jejich příbuzných. V pozdní juře na tomto místě existovala záplavová laguna s množstvím estuárií a podmáčených území, které pravděpodobně byly vlhké i kvůli činnosti zdejších řek. Janenschia robusta toto území sdílela s výše zmíněnými sauropody a také rody Tornieria, Wamweracaudia, Dicraeosaurus nebo záhadným obrem známým jako "Arcibiskup" a jejich vzájemná nekonkurence mohlá být dána jednak silnou hrozbou dravých dinosaurů (Ostafrikasaurus a ještě spíše Veterupristisaurus a "Allosaurus" tendagurensis) a jednak také odlišnými potravními nikami.
Na vzdory širokému zastoupení sauropodů (asi třináct až čtrnáct druhů na přibližně šest až devět ostatních objevených druhů dinosaurů, tj. přibližně šedesát jedna procent z celku) si některé taxony jako Janenschia nejsou blízce příbuzné. Alespoň podle současných kladistických a fylogenetických analýz. Konkrétně tento sauropod měl nejbližší příbuzné na Madagaskaru, ve východní Asii a západní Evropě.
Zmatky mezi námi
Jedním z mých, řekněme, koníčků je i mapování a studování evropských koloniálních velmocí a jejich bývalých kolonií napříč kontinenty, hlavně Asií a Afrikou. A právě v Africe se rozkládaly, před první světovou válkou, i kolonie Německého císařství a jednou z nich byla Německá východní Afrika (Deutsch Ost-Afrika), kde na začátku dvacátého století prováděli němečtí paleontologové výzkumy na zcela nové lokalitě pojmenované jako Tendaguru a to podle přilehlého kopce. Velmi brzy jim došlo, že tu před nimi leží doslova poklad v podobě stovek dinosauřích kostí a roztříštěné souvrství bylo rychle identifikováno v několika výchozech. Pocházely odsud úžasné nálezy (jako nejvyšší dosud smontovaná dinosauří kostra na světě z druhu Giraffatitan brancai) a posílaly se především do berlínského Museum für Naturkunde, kde jsou dodnes mnohé vystaveny.
Mezi paleontology, kteří zde operovali, byla velmi významná jména jako Eberhard Fraas nebo Werner Janensch, ale nové exempláře dinosaurů dokázaly zamotat hlavu i takovým kapacitám. Často je nazvali jmény, která k nim nepříslušila, protože Afrika v tu dobu byla paleontology zabívajícími se dinosaury ztraceným kontinentem, a tak se v názvech obraceli na zažité evropské a severoamerické taxony.
Holotypní fosilie tendagurského sauropoda známého jako Janenschia v Berlínském přírodovědném muzeu. Mohutné kosti předních končetin poukazují na živočicha s robustní stavbou těla, nejen kost pažní, ale i kosti vřetenní jsou dost masivní, mají široké základny a končetiny celkově byly tedy schopné unést váhu až deset tun vážícího těla bez sebemenších problémů. Kredit: FunkMonk, převzato z Wikipedie
A podobný příběh čekal i rod Janenschia. Jeji holotyp (SMNS 12144) byl objeven v roce 1907 na tzv. "lokalitě P" a to asi devět set metrů od Tendaguru Hill. Sestával z velmi robustní přední končetiny, později bylo objeveno ještě několik dalších kostí jako ocasních obratlů, zadních končetin apod., kterou vykopal právě Fraas a označil ji za "Skelett B". Exemplář "Skelett A" náležel jinému sauropodovi nalezeném na stejném místě, ale to objevitel zatím nemohl vědět a tvrdil, že náleží stejnému rodu. Po převozu do německého Stuttgartu a uběhlém roce je Fraas popisuje jako druhy nového rodu Gigantosaurus a tedy jako Gigantosaurus robustus ("Skelett B") a Gigantosaurus africanus ("Skelett A").
Celá věc ale měla háček - jako Gigantosaurus už byl pojmenován jiný sauropodní dinosaurus už v roce 1869 z Anglie. Paleontolog Harry Govier Seeley tak označil fosilie sauropoda ze střední jury, jenže tento živočich má podobně spletitou historii jako většina anglických sauropodů popsaných v průběhu devatenáctého století, čehož Fraas využil. V roce 1888 totiž materiál gigantosaura Richard Lydekker označil jako rod Ornithopsis (Lydekker, 1888) a jméno tedy podle zásad tehdejší nomenklatury bylo neobsazené. Své rozhodnutí německý paleontolog několikrát hájil (Fraas, 1908; Fraas, 1911 nebo Fraas, 1912), ale paleontologickou veřejností nebyl zcela bez vyjímek přijat.
Už v roce 1911 vyslovil jeho kolega, herpetolog a paleontolog Richard Sternfeld, že přinejmenším Gigantosaurus africanus je jiný rod a druh. Formálně ho tentýž rok popsal jako Tornieria africana a G. robustus přiřadil jako druh T. robusta (Sternfeld, 1911), což způsobilo zmatení na další desítky let. Ozvala se vlna kritky, která toto zařazení zpochybnila a to také z důvodu, že to s Fraasem, který pomalu oslaboval a umíral v důsledu nakažení úplavicí v Africe, nekonzultoval a nesrovnal obě dvě verze zařazení.
Rod Tornieria byl po určitou dobu s jistými výhradami uznáván a budoucí Janenschia byla řazena jako jeho druhý druh. Až o jedenáct let později se ozval Fraasův kolega, který s ním prováděl vykopávky v Tanzanii, a to zmíněný Werner Janensch - dle něj je původní rod Gigantosaurus nomen oblitum (tj. zapomenuté jméno ve vědecké literatuře a je možné ho nahradit jménem novým) a tanzanský materiál tedy "nově" a "platně" pojmenoval jako Gigantosaurus robustus, zatímco druh Tornieria africana zařadil jako Barosaurus africanus (Janensch, 1922), a toto jméno používal i nadále. Obrátil se proti němu jihoafrický paleontolog Sidney H. Haughton a publikoval, že druh Gigantosaurus robustus má být nově Barosaurus robustus (Haugthon, 1928) a gigantosaurus nově ztrácí validitu. Pokud vám toto přijde složité, další údaje by měly být srozumitelnější.
Paleontolog Werner Janensch na dobové fotografii v tanzanské savaně při prohledávání svrchnojurských sedimentů. Je vidět, že tu nalezl ocasní obratle nějakého druhu sauropoda a svůj nález pečlivě zaznamenává do deníku, který si opírá o pravou nohu. Tento paleontolog byl také schopný silně hájit zájmy svých kolegů a v případě Eberharda Fraase to bylo spojené i se společným prospektováním v bývalé Německé východní Africe. Kredit: neznámý autor, převzato z Wikipedie
Svůj kus práce odvedl ale také baron Franz Nopcsa, který dost možná nejlépe k celému sporu přistoupil. V roce 1930 publikoval studii pojednávající o celém sporu co možná nejobjektivněji a vypadal tedy trochu jako vědecký soudce. Ze všeho nejdříve odmítl Janenschovy argumenty o nomen oblitum a pokračoval krátkou kritikou Sternfeld s ne zrovna férovým přístupem k Fraasovi, ale uvedl, že v zásadě bylo přejmenování se zásadami vědecké nomenklatury. A přestože jeho přístup nebyl rovný, na platnosti nového jména to nic nemění. Kromě toho našel několik zmínek o britském gigantosaurovi už před rokem 1911, což nemohlo vést k zařazení jako nomen oblitum, a také poukázal na fakt, že Gigantosaurus robustus se také příliš neujal. Nemohl proto konstatovat, že rod Tornieria je platný, exemplář SMNS 12144 patří pod tento rod a Gigantosaurus je odlišný sauropod (Nopcsa, 1930). Validitu rodu Tornieria potvrdilo ještě několik autorů v průběhu celého dvacátého století.
To bychom tedy měli spletitou historii naší janenschie. Ta moderní je o dost jednodušší a lépe stravitelná pro každého. Roku 1991 totiž paleontolog Rupert Wild ze Stuttgartského muzea znovu prozkoumal exemplář SMNS 12144 a nemohl konstatovat nic jiného, než jde o zástupce jiného rodu sauropoda. Rozhodl se ho popsat jako Janenschia robusta, podle jednoho z hlavních aktérů tahanic o zařazení oněho druhu a přídomek robusta ponechal, načež na kostech se mu zdály velmi podobnosti s titanosaury (Titanosauria) a zařadil ho jako jejich prvního zástupce ve fosilním záznamu (Wild, 1991). Dodatečně k němu bylo přiřazeno několik dalších nálezů, některé se ukázaly jako zástupci odlišných rodů (Tendaguria a Wamweracaudia), a dnes se soudí, že jde spíše o ne-titanosauriformního sauropoda.
Dinosauří Metuzalém, ten skutečný
Jen krátkce k dinosauří dlouhověkosti - paleontologové spatřovali ve velkých sauropodech i jiných dinosaurech tvory, kteří ke své ohromné velikosti potřebovali desítky let ontogenetického vývoje a oni dlouhokrcí behemoti byli dokonce paleontology považováni za skoro magicky staré. Slavný severoamerický Brachiosaurus měl podle některých hlasů dorůst plné velikosti ve sto osmnácti letech, což je déle než u slonů nebo lidí a zhruba srovnatelné s želvami. Ale některé názory dokonce stoupaly až ke dvou set- nebo tří setletým starcům, kteří se měli svými zavalitými těly pohybovat pomale a strnule po souši a hlavně ve vodě. Všechny tyto názory byly ale minimálně přehnané.
Dnes samozřejmě víme, že i sauropodi dospívali v rozmezí deseti až dvaceti let (Erickson et. al., 2001) a například teropodi a mnozí další dinosauři se dožívali třiceti nebo lehce více let. Se sauropody to podle dosud nalezených fosilií bylo ještě v průměru o deset až patnáct let více, protože donedávna omýlaný údaj v rozmezí jednatřiceti až pětačtyřiceti let u druhu Lapparentosaurus (dříve "Bothriospondylus") madagascariensis je jeden z nejvyšších mezi dinosaury vůbec. Pravý rekordman je ale Janenschia robusta, protože již zmíněná studie Martina Sandera z roku 2000 zkoumala přírůstkové linie u sauropodů obecně objevila, že tento dinosaurus v době své smrti byl starý úctyhodných pětapadesát let. Exemplář MFN 22 vykazoval třicet osm přírůstkových linií, což odhadovanému věku nejspíš odpovídá. Bylo odhadnuto, že při váze sedmi tun a devíti set čtyřiceti tří kilogramů ročně mohl přibýt na váze až čtyři sta čtyřicet sedm kilogramů, což je méně než u dalšího zkoumaného rodu Apatosaurus (kde to bylo přibližně dva a půl tuny ročně). Tanzanskému sauropodovi se spletitou historií ale titul věkem nejstaršího dinosaura známý americký diplodocid nesebere.
Jenže tu vyvstává jedna drobná záhada - Janenschia byla sauropodem střední až menší velikosti a v sousedství velkého množství predátorů jí růst trval nadměrně dlouho. Dožila se sice úctyhodného věku, ale při velkému množství dravců jí dlouhý růst spíš působil zátěž než výhodu, protože riziková část života, než dorostla do velikosti železničního vagónu, byla dlouhá a tedy ještě více nebezpečná než u jiných sauropodů. Pro takové riskování musela tedy mít z biologického hlediska dobré důvody a v úvahu přichází stádní kultura nebo dosud utajený způsob obrany tohoto živočicha, který nám nemusí být znám.
Nabízí se ale třetí možné vysvětlení a sice, že se zapojoval ke stádům jiných sauropodů většího vzrůstu a ta mu poskytovala obranu. Vysvětlovaly by se tím mnohé skutečnosti jako je méně fosilního materiálu, nálezy poblíž jiných velkých sauropodů a samotná dlouhověkost rodu. Možná jsou důvody ale někde jinde, toto je pouze mé osobní stanovisko. Kdo ví, čím dalším nás tento živočich ještě překvapí.
Naleziště: souvrství Tendaguru - Tanzanie Biotop: Záplavové plošiny a pralesy
Druh: J. robusta Váha: zhruba 7-10 t
Strava: Nižší stromová vegetace Význam: "Janenschova" dle jednoho z autorů popisu
Doba: stupeň Kimmeridgian, před zhruba 154-151 mil. l. Sok: Teropodi
Délka: 17-20 m Zařazení: Dinosauria, Saurischia, Sauropoda,
Popsán: Fraas, 1908; Wild, 1991 Gravisauria, Neosauropoda, Macronaria
Výška: v úrovni hlavy asi 7-8 m Synonyma: viz výše
Zdroje snímků a rekonstrukcí: