Oculudentavis khaungraae - Nejmenší "dinosaurus" zaseknutý v jantaru

Tento příspěvek by bylo asi dobré začít tím, že některé věci spadají do fantazie se v posledních letech a desetiletích stávají nespornou realitou a to nejen v paleontologii, ale i dalších vědách. Jednoduše řečeno, sny se stávají skutečností a objevy mnohdy překonávají naše vlastní očekávání. A tento scénář se odehrál i s objevem a popisem drobného kusu jantaru z proslulých nalezišť v Barmě, tedy současném Myanmaru. Jak už jsem za letošní rok několikrát zmínil, tyto studnice pokladů zalitých zkamenělou pryskyřicí poskytují obrovské a nové možnosti výzkumu flóry a drobné fauny přelomu spodní a svrchní křídy na území, které v tuto dobu není jinak dobře paleontologicky zmapováno. Jindy bych také zmínil některé z těchto unikátních nálezů, ale vzhledem k připravovanému projektu o tomto konkrétním nalezišti a některých z jeho dávných obyvatel si tuto formalitu protentokrát odpustím. Patrně už jste nejčerstvější informaci o nově objeveném druhu patrně zcela unikátního druhu obratlovce v jednom z kusů jantaru slyšeli, já tedy pouze shrnu známá fakta a připojím k tomu srozumitelně několik dalších informací. Představuje se Oculudentavis khaungraae.

Na horním snímku je fotografie kousku fosilizovaného jantaru se zachovanou lebkou druhu Oculudentavis khaungraae a její snímky vytvořené počítačovou tomografií se skicami popisujícími jednotlivé kosti a lebeční elementy včetně obrovského sklerotikálního prstence a drobných zubů v čelistech. Oči o značné velikosti byly patrně i jedním z výrazných znaků na tomto živočichovi, na rekonstrukci dole potom vidíme jeho tělo v životní velikosti v letu při lovu svrchnokřídového hmyzu. Kredit: Xing et. al., 2020; převzato z webu Marka Wittona (snímek 1.); Chan Č´-sin (Han Zhixin), převzato z webu Phys.org

Výzkum neptačích dinosaurů i veškerého ostatního prehistorického života jde v posledních letech neuvěřitelně rychle dopředu a jeho posun můžeme demonstrovat na novém obrovském množství živočichů popsaných za poslední dvě desetiletí a jejich velikosti ve srovnání s dříve popsanými druhy. Za velmi dobrý příklad se dá uvést Brachiosaurus altithorax držící post největšího neptačího dinosaura a suchozemského živočicha dobrých 82 let, než ho v 80. letech minulého století začali rychle překonávat další sauropodní dinosauři (Sauropoda) v poměrně krátkých časových odstupech. Dnes neuplyne období delší než 2 až 3 roky, kdy by se neobjevil další druh tzv. megasauropodů. A tyto statistiky platí i v opačném směru - zatímco po dobu více než 130 let držel drobný evropský druh Compsognathus longipes post nejmenšího platně popsaného neptačího dinosaura, tak se v 90. letech začali hojně objevovat ještě menší druhy a souvisely s objevy tzv. opeřených dinosaurů ve východní Číně. A nový rekordman je nejen překonává všechny, ale navíc se nevyskytoval nijak daleko od jejich domoviny - před 99 miliony let obýval současný severní Myanmar.

Jak jsem již nadhodil v začátku jantar z tohoto jihoasijského státu, zvaný podle jeho staršího názvu barmský, tak přinesl objevy ohromného vědeckého významu včetně zachovaných pavoukovců (Arachnida), stonožek (Myriapoda), parazitických druhů brouků na vyhynulých druzích včel (Apoidea) nebo ocasu neptačího célurosaura (Coelurosauria), ale tyto objevy nemohu už jen kvůli úvodu vyjmenovat všechny. Musím ale říct, a souhlasit tak s naším popularizátorem paleontologie Vladimírem Sochou, že tento objev je patrně předčí všechny a to i přes značně vysokou laťku položenou některými z nich.

Do rukou čínských paleontologů se dostal totiž velice zajímavý nález z doby před 99 miliony let, který se skrýval v kousku jantaru, jak se dá čekat. Navzdory tomu, že paleontologové aktivně zkoumající tuto faunu většinou analyzují fosilní zbytky pouze několik centimetrů dlouhých členovců (Arthropoda) a jiných drobných organismů, tak se jim vlastně tato fosilie vůbec nevymikala - je dlouhá pouze 1,4 centimetru a jde přitom o dokonale zachovalou ptačí lebku. Hlavička se dostala do rukou paleontologického týmu, s vedením v podobě čínského paleontologa Li-ta Singa, který připravil popisnou studii tohoto zvláštního exempláře.

Fosilie byla vlastně nalezena už v roce 2016 v jantarovém lomu v oblasti Kačjinského státu v severním Myanmaru jistým Khaungem Ranem, který si ji ponechal a posléze daroval paleontologickému výzkumu. Učinil přinejmenším velmi šlechetný čin a nevědomky dopomohl k popisu nejmenšího mesozoického teropoda (Theropoda) a dinosaura vůbec - v magazínu Nature představil zmíněný paleontologický tým nový druh Oculudentavis khaungraae. Zatímco druhový přídomek je poctou nálezci, rodové jméno lze přeložit jako "pták se zubatým okem" a odkazuje na zvláštně stavěné sklerotikální prstence.

Stupeň zachování jediného fosilního exempláře je jedním slovem fasicnující, protože se nám u tak malé fosilie dochovaly prakticky všechny kosti lebky, spodní čelisti a na 40 malých ostrých zubů kónického tvaru v nich. Pozoruhodná je i velikost očí, které jsou skutečně obrovské a zaživa téměř určitě sloužily jako hlavní smyslový receptor tohoto letce. Jejich umístění ale naznačuje, že nedisponoval stereoskopickým viděním, které je tak typické pro většinu moderních druhů ptactva a také významnou část jeho teropodních příbuzných.

Na základě velikosti drobné hlavičky odhadli autoři popisné studie, že živočich byl celkově dlouhý zhruba 9 centimetrů a vážil jen okolo několika málo gramů. Vlastně, jak dodávají, pokud by nevlastnil delší vyvinutý ocásek, ale pygostyl jako současné druhy ptáků, tak by patrně nejlépe snesl s srovnání s nejmenším současným druhem a nejmenším dinosaurem kalyptou nejmenší (Mellisuga helenae). Tento rekordman je proslulý tělesnou délkou nepřesahující 6 centimetrů a váhu rovnající se 2 gramům. Je prakticky jisté, že Oculudentavis by podobných nebo dokonce stejných rozměrů dosáhl, pokud by nevlastnil evoluční pozůstatek předků z kladu Maniraptora a tedy již zmíněný krátký ocas.

Vystal tedy, s popisem tohoto druhu, poměrně jasný závěr - pravděpodobně se už nepodaří najít stejně velkého mesozoického dinosaura, protože jde patrně o jeden z nejmenších druhů těchto obratlovců z této doby. Je také nesmírným štěstím a náhodou, že se nám jeho fosilie dochovala, protože takto malé kosti by se téměř určitě během fosilizace rozpadly a zničily, jako se to stalo nejspíš se zbytkem jeho těla. Do budoucna je sice nevyloučené, že se podaří najít ještě daší stejně velký nebo i menší druh, ale je to velmi nepravděpodobné. Narozdíl od obrovských sauropodů, kteří mají ve vrstách různých míst světa další adepty na post toho největšího, Oculudentavis pravděpodobně téměř určitě zůstane tím nejmenším.

Připojím ještě drobnou taxonomicky-technickou připomínku - o tomto druhu hovořím jako o dinosaurovi z důvodu moderní systematiky, kde je klad Avialae sdružující všechny vyhynulé i moderní ptáky řazen mezi dinosaury jako jejich "ptačí" zástupce. Přestože věřím, že je většina z vás s tímto obeznámena, tak to uvádím pro pochopení nazývání tohoto druhu dinosaurem.

Kvůli své malé velikosti také pravděpodobně obýval stejné potravní a ekologické niky jako současní kolibříci (Trochilidae), přestože nebyl specializovaný na sání nektaru z květů (ovšem se nedá ani nijak prokazatelně vyloučit, že se takto neživil příležitostně). Jeho čelisti vykazují schopnosti chytat drobné bezobratlé a jeho potravu tak tvořil především hmyz, kožní parazité a další drobní živočichové.

Nesmírně důležité a zajímavé ale je, že tento objev představuje zcela novou kapitolu vývoje raných ptáků a teropodních dinosaurů, protože poprvé ukazuje takto specializovanou formu létajícího obratlovce v celé historii jejich evoluce. Patrně takových druhů existovalo od svrchní jury daleko více, než je z fosilního záznamu prokazatelné, ale dokazují nesmírný evoluční potenciál dinosaurů v této části jejich vývoje. Jde patrně o jeden z dalších evolučních experimentů této skupiny, kterými byli v dřívější době skansoriopterygidi (Scasoriopterygidae) a později skuteční ptáci a ukazuje nám, že jsme se dosud v našich závěrech o velikostních variacích teropodů mýlili. Menší velikosti se u nich vyvíjely už dlouho před koncem mesozoika.

Dalším zajímavým faktem je, že Oculudentavis tvoří cosi jako evoluční předěl mezi primitivními ptáky jako je Archaeopteryx ze svrchnojurského Německa a pozdějšími čínskými formami jako je klad Jeholornithiformes. Autoři studie odkazují, že jeho evoluční linie se patrně oddělila už ve svrchní juře a pokračovala svou cestou velmi malých specializovaných forem létajících obratlovců. Ve svrchní juře tedy patrně, jak naznačují některé další nálezy z Asie jako druh Praeornis sharovi, začala první evoluční radiace ptáků nedlouho po jejich oddělení od evoluční linie troodontidů (Troodontidae) v kladu Aveairfolia. Další nálezy podobně drobných ptáků a snad předků okuludentavise ale patrně na sebe nechají dlouho čekat, jak už jsem několikrát naznačil.

Objev tohoto primitivního a unikátního druhu ptáka je ale důležitý i z jiného důvodu, který ovšem není tak příjemný a patří ke kontroverzím, které se kolem něj stahují (mimo alternativního zařazení, s relativně silnými argumenty, lebky jako zástupce řádu Lepidosauria). Navzdory nespornému vědeckému významu, který barmský jantar poskytuje, je téměř neznámou skutečností, že většinou není získán zcela legální cestou a s objevem rodu Oculudentavis je přirovnáván ke krvavým diamantům ze zemí střední Afriky.

Nerad bych tento problém vztahoval pouze k tomuto druhu, ale, jak je vidno, až s takto významným objevem se informace o způsobech získávání těchto exemplářů derou na denní světlo. Problém v tuto chvíli není tak nelegální nebo pololegální obchod s fosilie na myanmarsko-čínské hranici, protože i z dalších zemí východní Asie se fosilie nedostávají k vědcům zcela legální cestou už po několik dekád, ale probíhající občanská válka v Kačjinském státě - tzv. Kačjinský konflikt. Při této události už muselo oblast Kačjinu v severním Myanmaru opustit na 100 000 lidí a bohužel při ní bylo zabito i několik tisíc civilistů, odráží se to i na výzkumu barmské zkamenělé pryskyřice.

Na možnost získávání jantaru s fosiliemi v nelidských podmínkách a za účasti bojů v oblasti Kačjinu už bylo upozorněno v minulém roce, ale až význam objevu okuludentavise tuto problematiku rozevřel naplno a rozvířil kolem ní předtím klidnou hladinu. Je pravdou, že přítomnost vojenských sil pokračuje od roku 2011, kdy myanmarské jednotky porušily příměří a započaly další etapu bojů se separatisty. Bohužel to znamená, že jantar i další nálezy v rukou paleontologů byly do Číny i jiných zemí rozneseny ne zcela legální cestou a nejspíš za nedodržení základních pracovních i lidských podmínek za jejich získávání.

Některé paleontologické autority (jako Mark Witton, W. Wang a další) proto daly najevo úplné zastavení zkoumání těchto nálezů po dobu bojů. Menší útěchou možná bude navrácení nálezů z Číny po podepsání příměří obou stran nebo alespoň zastavení konfliktů na obou stranách. Oculudentavis tedy, mimo svého nesporného evolučního významu a otevření další kapitoly ve vývoji obratlovců, otevřel tuto problematiku a mohlo by začít její řešení. Můžeme tedy doufat, že se v dalších letech situace zlepší natolik, aby se zde výzkum mohl realizovat legálně a bezpečně pro všechny zúčastněné.

...

Tímto příspěvkem také chci dát najevo, že se odsouvá projekt Theropoda do dubna tohoto roku. Děkuji za pochopení.