Obří predátoři z australské buše - Velikost a evoluce velkých australských teropodů

Při vyslovení fráze velcí draví dinosauři se nám, povětšinou, vybaví gigantické formy těchto teropodů (Theropoda) z obou Amerik a Afriky, velmi proslulí Tyrannosaurus rex,  Spinosaurus aegyptiacu s, Giganotosaurus carolini nebo Mapusaurus roseae. Můžeme si povšimnout, že většina skutečně obrovských teropodních dinosaurů, a největších suchozemských dravých živočichů, obývala tuto planetu v době křídového geologického útvaru a šlo o rekordmany ve vlastně všech mírách, ve kterých bychom je mohli posuzovat (délky, metrická váha i výška). Velcí teropodní dinosauři s délkou přesahující 10 až 12 metrů a váhou nad nejméně 3 tuny byli navíc v křídě reprezentováni i jinými než vyloženě dravými formami, takže tento geologický útvar a časový úsek lze skutečně označit za dobu jejich největšího rozkvětu. Ovšem i v předchozí juře máme doklady o podobně velkých druzích masožravých dinosaurů, jako jsou Saurophaganax maximus a Yangchuanosaurus shangyouensis, ačkoliv jich není tak mnoho a jejich průkaznost také nepatří k nejlepším. Velké formy karnivorů z řad teropodů ovšem nesporně existovaly a to hned na několika místech světa, kde jsou prokazatelné z fosilních nálezů, a tvořili je téměř výhradně megalosauroidní (Megalosauroidea) a alosauridní (Allosauridae) teropodi. Některé pozůstatky po nich jsou navíc tvořeny pouze ichnofosiliemi, ovšem takové velikosti, že se jejich původci rovnali nebo dokonce velikostně předčili většinu velkých křídových teropodů (ichnospécie Boutakioutichnium atlasicus ze střední jury Maroka). A k podobným nálezům se přidávají dokonce další a to ze světadílu, kde zatím byla na velké teropodní dinosaury nouze, z Austrálie. Právě zde byly nově popsány otisky fosilních stop teropoda ze střední jury, který by, podle autorů popisní studie, měl velikostně přibližovat samotnému druhu Tyrannosaurus rex.

Velcí teropodní dinosauři ze současné Austrálie a Oceánie obecně nejsou příliš dobře známí a to jak z kosterních pozůstatků, tak z jiných fosilií. Toto je rekonstrukce dosud nepopsaného druhu teropodního dinosaura, známého také teropod Joan Wiffenové, žijícího na samém konci křídového období na Novém Zélandu, s délkou pravděpodobně okolo 4,5 metru nepatřil k největším, nicméně mezi jinými australskými teropody patřil k průměrně velkým zástupcům. Je možné, že fosilie jeho větších příbuzných budou teprve nalezeny. Kredit: Joel Field, převzato z Wikipedie

Austrálie je nejmenším kontinentem světa a od dob svého objevu působila poněkud enigmaticky, byla považována za severní výchoz bájné Terra Australis, tedy Jižní Země, a objevovala se v ní stvoření, která jinde na světě zdaleka neměla obdoby. Ať už šlo o exotické ptáky (Aves), jedovaté druhy živočichů na souši i ve vodě, savce snášející vejce (Monotremata), proti ohni rezistentní rostliny nebo velké pozemní ještěry (Varanidae), překvapovala ve všech směrech biologického bádání a představila se jako zcela unikátní kout této planety. Po nástupu paleontologických nálezů i zde ukázala další unikátní pozůstatky života včetně tzv. živoucích fosilií jako je tuatara (Sphenodon sp.) nebo wolemie královská (Wollemia nobilis), fosilie v ní odkryté ukázaly výskyt úžasné megafauny velkých vačnatých savců (Marsupialia) a pozemních ptáků, gigantických varanů a jiných úžasných forem vyskytujících se ještě před 40 000 lety, celkově jsou její fosilní pozůstatky v širokém rozpětí od stop tzv. ediakarské fauny o stáří více než 600 milionů let do zcela recentních pozůstatků. V poslední třetině tohoto rozpětí nastupují právě i neptačí dinosauři (Dinosauria) a s nimi množství zajímavých typů, jejich fosilní záznam se sice v posledních letech ohromně doplňuje, ale stále potřebuje být předmětem výzkumu. A odráží se to i na našich znalostech o nich, dosud zde například chyběly velké formy dravých dinosaurů.

Velcí teropodi byli doposud z Austrálie reprezentováni pouze několika nálezy, které nejsou navíc vždy zcela jednoznačnými pozůstatky a mnohdy jde o fragmenty nebo ojedinělé kosterní elementy.

Za největšího neptačího teropoda, platně popsaného a pojmenovaného z australského území, se dá považovat poměrně špatně známý taxon Rapator ornitholestoides o celkové tělesné délce pravděpodobně dosahující asi 9 metrů a váze několika metrických tun. Opomeneme-li jej, potom by ještě větším, avšak dosud stále nepopsaným a nepojmenovaným, zástupcem by mohl být neznámý svrchnokřídový teropod z Nového Zélandu údajně velikostně srovnatelný s rodem Allosaurus, ale o něm existuje poměrně malé množství informací a je tedy silně diskutabilním taxonem. Obecně se za největšího dobře známého teropodního dinosaura australského území potom počítá rod Australovenator o tělesné délce 6 až 8 metrů a váhy mezi 500 až 1000 kilogramů.

Podle paleontologa z Queenslandské univerzity a zároveň hlavního autora studie s tématikou velkých teropodů v Austrálii, Anthonyho Romilia, a jeho vědeckého týmu, i na nejmenším kontinentu se vyskytovali velcí draví dinosauři a na svou dobu byli možná i těmi největšími.

Tato vědecká skupina se rozhodla analyzovat fosilní pozůstatky nalezené v hnědouhelných dolech na lokalitách Rosenwood u městečka Ipswich a Oakey u města Towoomba v jižním Queenslandu, které byly, obdobně jako jiné fosilie podobného formátu, nalezeny už v 50. letech minulého století, ale nebylo jim věnováno tolik pozornosti a to i přes zmínění v australských médiích v 50. a 60. letech. V tuto chvíli se do problematiky vložila opět australská paleoichnologie, Romilio je v tomto vědním oboru znalý a je také spoluautorem studie o bipedních krokodýlovitých plazech (Crocodylomorpha) z poslední doby, na blogu o nich bylo také již pojednáno, a také o revizi údajných otisků kvadrupedních teropodů z nejmenšího kontinentu. Austrálie je v ohledu výzkumu fosilních stop neptačích dinosaurů na vzestupu a objevujeme zde množství zajímavých nálezů a na celé její rozloze.

Ichnofosilie na zmíněných lokalitách zanechali jejich původci v době geologických věků kelloway až tithon, tedy v poměrně velkém časovém rozptylu, před zhruba 165 až 151 miliony let v době střední až svrchní jury. Autoři uvádějí, že je jejich teropodní původci zanechali v někdejších subtropických až tropických bažinatých pralesích dnes ležících v horninách australského vnitrozemí.

Paleontologové analyzovali ze stejných nalezišť hned několik různých typů stop o různých velikostech, nejčastěji se jejich délka pohybovala kolem 50 až 60 centimetrů. I tyto by svědčily už o středně velkých teropodních dinosaurech, kteří by pravděpodobně dosahovali délky i přes 8 metrů a váhy před 1 metrickou tunu, takže by se také řadili mezi největší australské teropody vůbec. Ovšem několik šlépějí představovalo podstatně větší exempláře o délce až 80 centimetrů, takže jejich původci pravděpodobně přesáhli délku 10 metrů a jejich výška v kyčlích pravděpodobně dosahovala zhruba 3 metrů. Tyto míry jsou překvapivé, protože skutečně podobně velké druhy teropodních dinosaurů z kontinentální Austrálie doposud nebyly známy.

Živočich, který tyto stopy zanechal musel dosahovat velikostní kategorie obřích teropodů jako byli již někteří pozdější, kteří byli zmíněni v úvodu. Pro srovnání, pouze o 6 centimetrů delší otisky jsou připisovány dospívajícímu či dospělému zástupcu druhu Tyrannosaurus rex, respektive stopa samotná je popsána jako ichnotaxon Tyrannosauripus pilmorei, který dosahoval délky zhruba 11 až 12 metrů a váhy 5 až 7 metrických tun, takže australský obří teropod pravděpodobně nebyl o mnoho menším živočichem. I pokud vezmeme v potaz robustní tělesnou stavbu tyranosauridů (Tyrannosauridae) stále, by tento živočich patřil k patrně největším teropodům své doby a to přinejmenším v Gondwaně.

Fosilní otisky tohoto dosud záhadného velkého teropoda se podle autorů řadí do ichnotaxonu Kayentapus (někdy, patrně nesprávně, řazen do ichnorodu Grallator), který sdružuje fosilní otisky teropodních dinosaurů ze spodní jury Severní Ameriky, jižní Afriky a snad také Evropy, navíc jsou některé značně velké a zanechali je také teropodi o skutečně značných velikostech na svou dobu (Kayentapus ambrokholohali). Velké typy teropodních dinosaurů z doby spodní až střední jury jsou také známy především z ichnofosilií z různých míst světa (Polsko, Maroko, Jihoafrická republika aj.), některé známe také z kosterních pozůstatků (Saltriovenator, Dandakosaurus), a my se přirozeně můžeme ptát, jakou má australský obr s nimi souvislost.

Ačkoliv autoři studie považují za původce queenslandských stop zástupce kladu Tetanurae a přesněji kladu Carnosauria, tedy vzdáleného příbuzného obrovských karcharodontosauridů (Carcharodontosauridae) a alosauridů (Allosauridae) z pozdějších dob, je stejně tak pravděpodobné, že je otiskl i některý z primitivnějších teropodů jako zástupce kladů Ceratosauria nebo Abelisauroidea. Obě možnosti jsou v tomto směru relevantní, protože o přítomnosti potenciálních abelisauroidů jsme z australského vnitrozemí informováni lépe, než o výskytu vývojově pokročilejších karnosaurů.

Studie tedy dokládá poměrně zajímavé skutečnosti, které se týkají výskytu skutečně obřích teropodů na území Austrálie. Tento kontinent je také prvním, u kterého s největší pravděpodobností nejsou největší teropodi z jeho území známí podle kosterních elementů, nýbrž podle ichnofosilií. Stopy také ukázaly, že už v dobu počínající svrchní jury existovali i na jižní polokouli velcí teropodi a byli tedy obrazem těch vyskytujících se na té severní.

Zároveň dále studie poskytuje prostor spekulacím, které druhy neptačích teropodů, a o jakém systematickém zařazení se v tuto dobu v Austrálii vyskytovaly a jaké byly jejich ekologické pozice.