Piksi
V posledních několika letech se v kuloárech a palentologických kruzích objevil docela oprávěný předpoklad o velkém úbytku pterosauří diverzity v posledních zhruba 20 milionech let křídové periody, který měl za příčinu mocný rozvoj ptactva (Aves). Jeden z hlavních podpůrných bodů pro tuto hypotézu byl i poměrně jednoznačný model pterosaura z konce křídy - více či méně šlo pouze o velké azhdarchidy, kteří lovili hlavně na zemi a to i větší obratlovce. Některé objevy a lokality (jako je třeba Ouled Abdoun v Maroku) ovšem ukázaly, že tato skupina skutečně ohromujících létajících obratlovců prosperovala s menšími ztrátami až na do posledního velkého vymírání v dějinách této planety. A také velikostní spektrum pterosaurů nebylo patrně v tak obrovských rozměrech jako se původně předpokládalo, protože kupříkladu Piksi (z jazyka indiánů Niitsitapi neboli Černonožců "velký pták") z hornin souvrství Two Medicine představuje docela malého pterosaura žijícího "jen" necelých 10 milionů let před osudným dopadem. O tomto druhu je známo poměrně málo informací o jeho přibližném vzhledu, i rekonstrukce nahoře je pouze ilustrační pro jeho diskutabilní zařazení jako ornitocheiroida, a také o jeho systematickém zařazení. Nekompletní fosilie v podobě pravé přední končetiny bez zápěstí (Varricchio, 2002) je jindy poměrně diagnostickým materiálem, ale v tomto případě jde fosilii nesoucí zvláštní směsici znaků, které jsou typické pro ptačí i neptačí teropody a pterodaktyloidní pterosaury. Pokud bychom ho tedy chtěli zařadit jako pterosaura, pravděpodobně šlo o jednoho z nejmenších druhů z pozdní křídy s rozpětím, které nedosahovalo ani 1,5 metru, takže se nejspíš dokázal ztratit v ekosystémech amerického geologického věku kampánu. Kvůli jeho velikosti se vylučuje možnost, že by šlo o dravce lovícího velké suchozemské tvory jako menší teropody, želvy nebo mláďata dinosaurů, naopak dravci jako Troodon, Stenonychosaurus nebo Dromaeosaurus pro něj byli nepřáteli číslo jedna, přilepšit na něm mohli i oviraptorosauři Caenagnathus a Chirostenotes a také mláďata zdejších velkých tyranosauridů (Tyrannosauridae). Spíše se pohyboval po měkké pralesní půdě nebo nezalesněných oblastech při hledání velkého hmyzu, žab, ještěrů nebo stonožek. Jeho fosilie byly nalezeny v sedimentárních uloženinách bývalého jezerního břehu, takže je možné, že mu nedělalo problém se brodit v mělké vodě za účelem lovu ryb a vodních živočichů, ale prokázat to zcela nelze. Piksi, respektive jeho fosilie, nese některé znaky typické pro ornitocheiroidní pterosaury, jinými ovšem připomíná hlavně teropody a ptáky. Pokud vezmeme v potaz fakt, že primitivní ptáci, se kterými je srovnáván (viz Varricchio), neměli ještě vyvinuté letové schopnosti, tak by to mohlo znamenat, že šlo o špatného nebo nemotorného letce a ne nutně ptáka. Jeho malá velikost a neschopnost letu ale si vzájemně protiřečí, takže pochybnosti jsou na místě. Tento druh tedy je zvláštním příkladem biodiverzity oblasti dnešní Montany před asi 75 miliony a je možným dokladem existence široké velikostní variace pterosaurů v době silné konkurence ptáků.
Přestože se to na první pohled nemusí zdát, tak tento americký druh má dost společné s jiným vyhynulým živočichem z našeho území. V případech Piksi barbarulna a Cretornis hlavaci jde totiž i špatnou interpretaci fosilií pterosaurů, ale shodou náhod je náš nález daleko lépe určitelný než ten americký. Oba nálezy byly původně považovány za fosilie prehistorických ptáků, piksi za blíže neurčeného robustního ornitotorakana (klad Ornithothoraces) a kretornis za příbuzného právě severoamerických "zubatých" ptáků z rodů Ichthyornis a Hesperornis, který měl být ale vývojově odvozenější a pokročilejší (Frič, 1881). Rozličná historie, stáří obou nálezů i jejich geografická poloha jsou sice dosti odlišné, ale hlavní problém je u obou stejný - křehké fosilie předních končetin pterosaurů byly považovány za taktéž elegantní zástupce létajících obratlovců ale tentokrát ptačích dinosaurů.
Zařazení rodu Piksi je od počátku problematická záležitost - autor původního popisu David Varricchio popsal zmíněné fosilie pravé přední končetiny nalezené v roce 1991 amatérskou paleontoložkou Glorií Jean Siebrechtovou, které do té doby ležely ve sbírkách Museum of the Rockies pod číslem MOR 1113. Autor zvolil jméno i kvůli místu nálezu, které leží v rezervaci indiánů kmene Černonožců v Glacier County v Montaně. Zařadil ho do kladu Ornithothoraces, na základě morfologie přední končetiny a především humeru. V roce 2010 své závěry ale přehodnotil a zařadil ho jako ornitocheiroida s nejistými příbuzenskými vztahy (Agnolin & Varricchio, 2012) pravděpodobně dost malého na svrchní křídu. Posléze ale bylo toto zařazení zpochybněno při popisu podobně drobného pterosaura z Britské Kolumbie v roce 2016, kde byly zdůrazněny podobnosti fosilií s teropody (Theropoda). I tuto studii (Martin-Silverstrone et. al., 2016) bychom měli brát v potaz, protože se na ní podílely i kapacity jako Victoria Arbourová a Mark Witton. Poslední publikace se ale o něm znovu zmiňují jako o pterosaurovi (Longrich et. al., 2018) s tím, že se zároveň zmiňují a zohledňují i ekosystémy s výskytem této skupiny živočichů na konci křídy, což dodává tomuto zařazení na vážnosti.
Nakonec, Piksi není zcela prvním a možná ani posledním pterosaurem, který byl považován za ptáka. Mimo našeho českého kretornise to byl i zajímavý rod Samrukia z Kazachstánu, který byl o téměř 10 milionů let starší než montanský trpaslík, u něj se předpokládalo zařazení do kladu Ornithuromorpha a autoři popisu ho pokládali za až 3 metry vysokého nelétavého ptáka (Naish et. al., 2012). Spolu s tím byla publikovaná práce, že ve skutečnosti jde zástupce nadčeledi Pterodactyloidea (Buffetaut, 2011), což se posléze potvrdilo. Piksi byl v tomto ohledu skromnější, jeho velikost byla už v roce 1998 odhadnuta na 0,5 až 1 kilogram váhy, rozpětí asi 0,8 metru a délku na 0,3-0,4 metru (Snow et. al., 1998).
Naleziště: souvrství Two Medicine - Montana, USA | Biotop: Volná prostranství při jezerních březích
Druh: P. barbarulna Váha: okolo 1-2 kg (pouze odhad)
Strava: Menší bezobratlí a obratlovci Význam: "Velký pták" dle původního zařazení v jazyce místních indiánů
Doba: stupeň Campanian, před 75 mil. l. Sok: Draví teropodi, krokodýli, masožraví plazi
Délka: do 1 m, rozpětí do 1,5 m (spíše 0,8-1 m) Zařazení: Ornithodira, Pterosauria, Pterodactyloidea,
Popsán: Varricchio, 2002 Caelidracones, Lophocratia, Ornithocheiroidea
Výška: přibližně do 0,75 m | Synonyma: Žádná
Zdroje snímků a rekonstrukcí:
Seznam použité literatury a zdrojů:
- Agnolin, F.L. & Varricchio, D. (2012). "Systematic reinterpretation of Piksi barbarulna Varricchio, 2002 from the Two Medicine Formation (Upper Cretaceous) of Western USA (Montana) as a pterosaur rather than a bird". Geodiversitas. 34 (Pt. 4): str. 883-894.
- Buffetaut, E. (2011). "Samrukia nessovi, from the Late Cretaceous of Kazakhstan: A large pterosaur, not a giant bird." Annales de Paléontologie. 97 (Pt. 3-4): str. 133-138.
- Frič, A. (1881). "O zkamenělém ptáku Choceňském". Vesmír, roč. 10, č. 20, str. 233-234.
- Longrich, N.R., Martill, D.M., and Andres, B. (2018). Late Maastrichtian pterosaurs from North Africa and mass extinction of Pterosauria at the Cretaceous-Paleogene boundary. PLoS Biology. 16 (Pt. 3): e2001663.
- Martin-Silverstone, E.; Witton, M.P.; Arbour, V.M.; Currie, P.J. (2016). "A small azhdarchoid pterosaur from the latest Cretaceous, the age of flying giants". Royal Society Open Science. 3 (Pt. 8): 160333.
- Naish, D., Dyke, G., Cau, A., Escuillié, F., and Godefroit, P. (2012). "A gigantic bird from the Upper Cretaceous of Central Asia". Biology Letters. 8 (Pt. 1): str. 97-100.
- Snow, D.W.; Perrins, Ch.M.; Doherty, P. & Cramp, S. (1998). The complete birds of the western Palaearctic on CD-ROM. Oxford University Press.
- Varricchio, D.J., 2002, "A new bird from the Upper Cretaceous Two Medicine Formation of Montana". Canadian Journal of Earth Sciences. 39: str. 19-26.