Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

Chilesaurus diegosuarezi jako klíč k vývoji dinosaurů

16.08.2017 20:38

Když byl z Čile před 2 lety popsán nový rod bipedního dinosaura Chilesaurus diegosuarezi, nikdo by asi nevěřil, že právě on může být klíčem k vývoji dvou hlavních dinosauřích skupin plazopánvích (Saurischia) a ptakopánvých (Ornithoschia). Vědecká dvojice z Velké Británie totiž provedla výzkum morfologických znaků na kostře tohoto bizardního "býložravého raptora" a došla k zajímavému závěru.

Ačkoliv byl původně Chilesaurus označován za tetanurana, recentní výzkumy ukazují, že se jedná o bazálního ornitoschiana. Bizardním znakem je například jeho lebka, která vypadá jako lebka teropoda, ovšem má zuby a zobák schopný drtit a rozmělňovat rostlinnou hmotu.

Dvojice britských vědců, prof. Paul Barrett z Přírodovědeckého muzea v Londýně a Matthew Baron z University of Cambridge, analyzovala přes 450 anatomických znaků, které jasně zařazují tento rod do mezery mezi ptakopánvými a plazopánvými dinosaury.

"Prvotní zmatená klasifikace byla způsobena tím, že toto zvíře vypadá jako slepené z několika dalších," řekl Matthew Baron. Podle něj také představuje jakýsi přechodný článek, který nám ukazuje, kdy se znaky ornitoschianů vyvinuly.

Chilesaurus diegosuarezi je jedním z nejbizardnějších a nejzvláštěnších druhů dinosaurů, které známe," řekl Paul Barrett. Vědci si jsou jisti, že směsice znaků obou skupin je dost pádný argument, jak se v evoluci obou skupin objevily dost velké základní rozkoly. Mimo struktury čelistí sdílí tento druh ještě invertovanou strukturu kyčlí.

"Zdá se, že někteří teropodi v průběhu triasu přešli na jinou stravu sestávající z rostlinných komponentů, možná dokonce tyto druhy začaly požírat rostliny z nutnosti," dodali.

"Podle dostupných nálezů neměl tento dinosaurus natolik vyvinutý zobák, že by zastal funkci plochých zubů, které jsou navíc hluboce upevněny v čelistech. Potvrdilo to naši doměnku, spolu s anatomickými znaky kostry, že se vyvíjely první orgány a až později adaptace čelistí," dokončili.

Na závěr bych Vám všem chtěl ještě poděkovat, protože návštěvnost blogu velice stoupla, za pouhého půl roku mi přibylo dalších 100 000 tísíc návštěv. Nevím, jak se toto ohromné číslo mohlo stát skutečným, ale velice za to děkuji.

Krokodýl Lemmyho z Motörheadu : Lemmysuchus obtusidens

13.08.2017 19:10

Skupina britských paleontologů identifikovala a popsala nový druh teleosauridního krokodýla, který obýval dnešní Cambridgeshire před 164 miliony let ve střední juře. Jeho jméno vzniklo z přezdívky frontmana kapely Motörhead Iana "Lemmyho" Kilmistera a je zvláštní hned několika odlištnostmi od ostatním příbuzných.

Vzdálenými příbuznými krokodýlů byli mořští teleosauři, mezi než patřil i nový zástupce z Velké Británie, který nese jméno Lemmysuchus obtusidens. Byl pojmenován podle frontmana bandu Motörhead Iana Kilmistera, který nese přezdívku "Lemmy". I ilustrace od Marka Wittona, která je umístěna nahoře, nese detaily této kapely a loga Snaggletooth, což souvisí s tímto tématem.

Faktem je, že tento druh byl nalezen již na začátku 20. století sběrateli fosílií v oblasti Cambridgeshire v okolí města Peterborough, ale byl určen jako zástupce jeho dalších blízkých příbuzných. Od nich se však lišil tupým krátkým čenichem a velkými tupými zuby, který podle vědců odpovídá lovu jiné kořisti. Jednalo se o tvora, který měřil zhruba 5,8 m a jen jeho lebka měřila okolo 1 metru.

"Lemmysuchus byl spíše lovec želv a korýšů, jeho příbuzní však byli lovci ryb, čímž se od nich liší. Patřil k největším vodním predátorům své doby, ovšem známe ho na základě špatně určitelných pozůstatků," řekla Dr. Michela Johnstonová, paleontoložka z University of Edinburgh.

Ačkoliv ho známe na základě špatně rozpoznatelných pozůstatků, Dr. Johnstonová a její vědecký tým zjistili několik odlišností od rodů, ke kterým byl exemplář řazen. Podle jejích slov je ale velmi težké některé druhy a rody odlišit díky neúplnosti nálezů.

Neskutečné se stalo skutečným : Patagotitan mayorum

11.08.2017 21:05

Právě dnes byla uveřejněna studie argentinských paleontologů, ve které je také popis jednoho z dosud největších známých tvorů, který kdy kráčeli po zemském povrchu. Patří k vůbec prvním ohromným sauropodům, kteří se v průběhu jejich velice úspěšného vývoje objevili. Jedná se o tzv. titanosaura z Trelew, dnes už tedy rod Patagotitan.

Zdá se mi to takřka nemožné, ale před 2 lety jsem zde na blog publikoval článek původně pojmenovaný "Megatitan" pojednávající právě o velkém titanosauridním sauropodů od města Trelew. Později jsem se rozhodl tento článek přejmenovat na "Patagotitan" a právě tímto rodovým názvem pojmenovala skupina argentinských paleontologů stejného sauropodního dinosaura.

Mezi lety 2012/13 byly poblíž města Trelew v argentinské provincii Chubut objeveny kosti skupiny nesporně ohromných sauropodů, kteří představují jedny z nejkompletnějších jedinců velkých sauropodů. Do světa bylo ohlášeno, že byl objeven největší suchozemský tvor všech dob. Tyto rozměry nebyly přehnané, jednalo se o tvora, který byl okolo 37,2 m dlouhý, vážil okolo 70 tun a byl vysoký něco málo přes 6 m v kohoutku.

"Kosti, které jsme na lokalitě nalezli, vypovídaly o tom, že se bezesporu jedná o nový druh ohromného sauropoda, většího než cokoliv předtím objevené, co jsme v našich laboratořích preparovali," řekl Dr. José Luis Carballido z Museo Egidio Feruglio (zkráceně MEF). "Úžasné pro nás bylo také zjištění, že se jednalo o různá růstová stádia téhož rodu, což ještě více podtrhlo jeho jedinečnost," dodal. Kosti byly uloženy na stejném místě, pravděpodobně zde patagotitani zemřeli všichni naráz při přírodní katastrofě, nejspíš záplavě.

Patagotitan mayorum vážil okolo 79 tun, takže byl zhruba o 4 až 9 tun hmotnější než Argentinosaurus, který dosahoval zhruba stejné velikosti jako subadultní jedinci patagotitana nebo o 20 % hmotnější než jiný obří sauropod Dreadnoughtus. Bezesporu tak jde o jednoho z největších tvorů, kteří kdy chodili po zemském povrchu, podobá se velikostí rodům Argentinosaurus, Puertasaurus a Futalognkosaurus.

"Provedli jsme detailní rozbory všech kostí, které vykazují výrazné rozdíly oproti všem druhům (výše zmíněným), podobně jako u jeho nejbližšího příbuzného rodu Puertasaurus byly neúplné," vyjádřili se vědci.

Tohoto sauropoda řadíme do skupiny Lognkosauria, kde se objevilo nejvíce velkých sauropodů a právě tento je z nich nejstarší, jelikož žil v době před zhruba 101 milionem let ve svrchním albianu. Jedná se tak o prvního z řady obřích titanosauridních jihoamerických sauropodů.

"Stáří tohoto tvora nám může pomoci rozluštit, jak se vyvíjel extrémní gigantismus u titanosauridů v jižní americe. Jeho evoluci pozorujeme i u dalších, ale u žádného nebyla tak rychlá a drastická jako u patagotitana," dodali.

V neposlední řadě musím dodat, že v poslední době se s úžasnými objevy a popisy neptačích dinosaurů doslova "roztrhl pytel". V nedávné době je to objev čínského oviraptorosauridního "kasuára" rodu Corythoraptor, skvěle zachovaná fosílie rodu Borealopelta z USA nebo objevení nového rodu troodontida Lateniventarix z Kanady a znovuobjevení (na které jsem svým způsobem dlouho čekal i já) rodu Steynonychosaurus. A máme stále ještě téměř polovinu roku před sebou...

Rezavá kráska z Alberty aneb Borealopelta

04.08.2017 12:55

Vědecký tým z Royal Tyrell Museum uskutečnil a publikoval popis jednoho z nejlépe dochovaných exemplářů neptačích dinosaurů na světe. Jedná se o věhlasného nodosaurida, který byl perfektně zachován a veškeré jeho detaily jsou v mnohých případech ještě kvalitnější než u věhlasných "dinosauřích mumií". Teď má tento čtyřmetrový býložravec i jméno, Borealopelta markmitchelli.

Když roku 2011 operátor velkého rypadla Shawn Funk v albertském dole Suncor Millenium Mine narazil na něco tvrdšího než hornina, přivolaní paleontologové původně usoudili, že se (zhledem k sedimentům) jedná fosílii elasmosaurida. Zlom nastává až letos, kdy byl tento exemplář ležící ve sbírkách Royal Tyrell Museum prozkoumán znovu a vědci s překvapením zjistili, že se jedná o skvěle zachovanou fosílii nodosaurida.

Borealopelta, jak zní její nový rodový název, je stará okolo 110 milionů let, přesto je její tělo tak dokonale zachováno, že známe i polohu a tvary svalstva, ale i barvu pigmentových buněk z jejího těla. Vědci tak vědí, že byla rezavě hnědá. Dokázali také provést kompletní 3D rekonstrukci, při níž bylo zjištěno mnoho dalších překvapení.

Tohoto výjmečného zachování dosáhl tento jedinec pravděpodobně tím, že zahynul při ústí řeky, která ho následně donesla až do moře, kde se jeho tělo dostalo neporušeno na mořské dno, kde ho rychle překryl sediment. Tento druh byl dlouhý okolo 5,5 m a mohl váži okolo 1,135 tuny.

"Ačkoliv to tak není, vypadá to, jako kdyby tento jedinec zahynul před několika málo lety, ovšem je starý okolo 110 milionů let," řekli vědci. Vědecký tým, kromě toho z Royal Tyrell Museum, sestával také z University of Bristol, MIT a Newcastle University. Při důkladném průzkumu tito vědci nalezli stopy po buněčných organelách melaninu i na bočních trnech, což je mimořádně vzácné.

Některými vědci byl tento nález označen za nález desetiletí. Dr. Jacob Vinther z the University of Bristol také potrvzuje, že byly nalezeny i stopy buněčných organel, které dříve obsahovaly melanin, který tělo barvil hnědě až rezavě. Tento objev však také pomáhá zjistit, zhruba jakými barvami se tyto druhy býložravců zbarvovaly pro kamufáž před teropody.

Chytrý lovec aneb představuje se Albertavenator

18.07.2017 10:27

Paleontologický tým sestávající z vědců Torontské univerzity, z Royal Ontario Museum a Currie Dinosaur Museum popsali nový druh troodontidního teropoda z oblasti kanadské Alberty. Tento lovec zde žil a lovil zhruba před 71 miliony let, tedy těsně před onou srážkou s meteorem Chixulub, který zapříčinil postupné vyhynutí neptačích dinosaurů.

Albertavenator currei, jak zní jeho plný název, obýval oblast souvrství Horseshoe Canyon v kanadské provincii Alberta zhruba před 71 miliony let. Tento okolo 2 m dlouhý (pravděpodobně) opeřený srpodrápý deinonychosaur obýval někdejší subtropické jehličnaté lesy po zmizelém vnitrozemnském moři Niobarra.

Tuto oblast obýval spolu s druhy Troodon formosus a Saurornithoides sullivani, což byli jeho blízcí vývojoví příbuzní, ale také vzájemní potravní konkurenti. Podobal se jim, kromě celkového vzhledu, také velkou mozkovnou. Vědci sami uvádějí, že jeho vzeření poněkud připomínalo masožravého pštrosa.

Původně byly jeho fosilní pozůstatky (části kraniální kostry) nalezeny však již v 80. letech minulého století a, právě díky velkému úsilí Phillipa J. Curreiho, katalogizovány a popsány v Royal Tyrell Museum. Druhové jméno, které je Curriemu poctou, stanovil vědecký tým vedený dr. Davidem Evansem, kurátorem sbírek Vertebrátní Paleontologie v Royal Tyrell Museum.

"Je to velice fascinující zvíře," pronesl vědecký tým. "Je nanejvýš zajímavé, že zachování dosud známých kostí je velice dobré, jelikož kosti mozkovny jsou u této skupiny velmi vzácné," dodal dr. Evans.

Horší než Kaprosuchus : Razanandrongobe sakalavae

08.07.2017 13:13

Italský paleontolog dr. Cristiano Dal Sasso publikoval se svým týmem výzkum a popis nového druhu ohromného krokodýlovitého ze střední jury Madagaskaru, stáří se pohybuje okolo 168 milionů let. Zajímavé je, že tento tvor má zuby, nejvíce podobající se druhu Tyrannosaurus rex.

Paleontolog dr. Cristiano Dal Sasso nejvíce proslul roku 2005 při "znovuzrození" novodobého vzhledu rodu Spinosaurus. Ovšem jeho vědecký tým přišel s novým druhem ohromného zástupce skupiny Notosuchia (blízcí příbuzní skupiny Neosuchia, nepraví krokodýli), který byl masivně stavěným monstrem, který zabíjel svou kořist obdobnými čelistmi, které vlastní i tyranosauridi.

Jeho jméno zní Razanandrongobe sakalavae, v překladu "obří ještěří návštěvník z (oblasti) Sakalava". Je patrně tím nejstarším (a také nejspíš největším) zástupcem této rozsáhlé skupiny krokodýlovitých plazů, který obýval oblast Mahajunga před 168 miliony let. "Tento predátor zastával ve střední juře na madagaskaru úlohu velkých teropodů," vyjádřili se autoři popisu.

Podle všeho byl také schopen kráčet jen po zadních nohou, dosud to však nemůžeme s jistotou určit, jelikož známe pouze kraniální část kostry. Zvláštní jsou i jeho zuby a čelisti, tento notosuchian měl totiž podobné zuby jako Tyrannosaurus, z čehož vědci usuzují, že zastával stejné ekologické niky a mohl drtit kosti. Byl tak ještě strašlivější než Kaprosuchus známý svou útočností.

"Dosud jsme toho o prvotním vývoji skupiny notosuchů moc nevěděli, ovšem Razanandrongobe nám ukazuje, že jejich evoluční historie je velmi zajímavá a dlouhá a jejich původ bychom měli hledat v jižní Gondwaně," řekli autoři.

Případná úprava

21.06.2017 20:02

Vážení návštěvníci a blogeři,

rozhodl jsem se, že pokud jsem již na blogu psal o nějakém zvířeti, na které paleontologie vrhla nové světlo do té míry, že se mu například změnila celá vizáž, tak tyto články budou doplněny a tedy inovovány. Toto oznámení je tedy pouze informační, takže se prakticky nic nemění, pouze to, že je možné, že nějaký článek zde bude "dvakrát", čili upravený, ovšem se stejným obsahem.

Křídový hříbek starý 125 milionů let

10.06.2017 11:05

Vědci předpokládali, že houby, které by se vzdáleně podobaly dnešním hříbkům a muchomůrkám se mohly objevit již v době střední jury, ovšem až donedávna nebyly nejstarší známé druhy suchozemských hub starší než 100 milionů let. Ovšem vědci, kteří pracují v souvrství Crato v Brazílii ovšem nalezli o hruba 25 milionů let starší druh houby, který tak přepisuje jejich vývoj.

Houby mne ve zkoumání prehistorie až tak neuchvacují jako úžasná zvířata, která kdysi Zemi obývala, ovšem do mapování jejich ekosystémů to patří, takže jsem byl překvapený, jak dobře je nový druh houby z Brazílie zachován.

Všechny druhy mladších hub jsou totiž nalezeny v barmském jantaru, takže tento křídový "hříbek" zvaný Gondwanagaricites magnificus je ještě o to víc unikátní a zvláštní. Je vysoký zhruba 5 cm, takže pravděpodobně netvořil jídelníček živočichů obývající souvrství Crato, pravděpodobnější je, že to byl parazit na stromech a jejich kořenech.

"Je úžasné, že tato houbička má veškeré znaky dnešních moderních hub a je přitom tak stará," řekl Sam Heads z Univerzity of Illinois. Tato houba však opravdu všechny tyto znaky sdílí, má póry pod kloboukem a pravděpodobně také i otvory pro výtrusy.

Tento převratný objev je mineralizován, podobně jako většina mnohem mladších fosilních hub. Je také zajímavé, že tento exemplář je mineralizován pyritem (falešným či kočičím zlatem), podle čeho se dá usuzovat i složení tamnější půdy.

Nový severoamerický potomek purgatoria

04.06.2017 13:36

Vědecký tým vedený dr. Stephenem Chesterem z Městské univerzity v New Yorku zkoumal 62 milionů let starou fosilní kostřičku novéhu druhu severoamerického primáta, který obýval v období středního paleocénu dnešní Nové Mexiko. Podle jejich výzkumu se první zástupci primátů nepohybovali téměř nikde jinde než v korunách stromů.

Souvrství Nacimiento nám vydalo 62 mlionů let starou kostru nového druhu plesiadapidního primáta druhu Torrejonia wilsoni. Tyto nepatrné, okolo 20 cm dlouhé, pozůstatky nalezl dr. Thomas Wiliamson, kurátor paleontologických sbírek Muzea Přírody a Vědy v Novém Mexiku, a jeho synové Tom a Ryan. Fosílie sestává z kostí lebky, spodní čelisti a zubů a také postkraniální kostry.

Po přezkoumání řadí vědci tohoto tvora mezi skupinu Plesiadapiformes, konkrétně do čeledi Palaechthonidae, což byli jedni z prvních primátů. Tato skupina se objevila na samém začátku paleocénu v době, kdy po Zemi vymřeli poslední neptačí dinosauři.

Původní pohled na tyto stromové živočichy byl takoví, že se pohybovali převážně nízko nad zemí, živili se hlavně brouky a hmyzem a nebyli tak dobře přizpůsobeni na plnohodnotný život na stromech. Ovšem Torrejonia toto tvrzení podstatně vyvrací, protože když vědci zkoumali svalové úpony a stavbu kotníků a kostí končetin, tak došli k závěru, že se u již prvních těchto primátů vyvíjely evoluční adaptace pro lezení po stromech.

Pliosauří obr z Ruska

27.05.2017 12:02

Paleontologický tým zkoumající fosilní úlomky z oblasti dolního toku řeky Volhy v Rusku uvedl v platnost nový druh velkého pliosaurida, který dokazuje, že velikostně se křídoví příbuzní velkých typů pliosaurů z jury moc nelišili. Tento nový druh se tak řadí k vůbec největším příslušníkům své skupiny.

Pliosauridi patřli k největším mořským dravcům všech dob, jejich největší představitelé mohli dosahovat délky i 17 m. Moc za nimi nezaostává ani nově popsaný druh Luskhan itilensis. Toto zvíře obývalo oblast dnešní řeky Volhy před zhruba 130 miliony let v odbě spodní křídy, kde to byl hlavně lovec ryb a olihní.

"Luskhan patří pravděpodobně k těm větším pliosauridům, jen jeho lebka měří 1,5 m, čímž je jasné, že patřila velmi velkému zvířeti. Má také velmi šíhlé a špičaté rostrum, které poukazuje na skutečnost, že lovil převážně ryby. Jeho ekologická nika se tedy podobala gaviálům či říčním delfínův," vyjádřl se dr. Valentin Fisher z Univerzity v Liegu.

Tento nález byl uskutečněn již roku 2002 dr. Glebem Uspenskym, popis byl uskutečněn však až letos. Ukazuje nám také, že se pliosauři rozšířili i do jiných paleoekologických nik, než moří a oceánů.

Londýnské muzeum, mořský svět a útesy Seven Sisters

22.05.2017 17:37

Jsem vcelku rád, že jsem se vrátil ze své cesty po jižní Anglii, kde jsem za celou dobu prošel několik velmi zajimavých a pro milovníky prehistorie i biologie přitažlivých míst. Ještě předtím však chci poděkovat za Vaši velkou podporu ohledně sledovanosti a pozitivních reakcí na můj blog. Jsem si vědom, že v poslední době jsem velmi polevil v přidávání článků, ale bohužel to nešlo jinak.

První den ztrávený v Londýně jsem měl tu čest podívat do Muzea Přírodní Historie a Darwinova Centra. Tento komplex mne zaujal snad ještě více, než Národní muzeum v Praze, jelikož zde byly vystaveny kostry a exponáty, které jsem dosud viděl pouze v knihách či na obrázcích. V sekci Dinosauři (Dinosaurs) jsou až na tři vyjímky všechny kostry zavěšeny nad hlavami návštěvníků. Cestu vyznačují informační tabule vztahující se k chovaní, paleoekologii, zbarvení, společenskému životu a rozmanitosti skupiny Dinosauria.

Fosilní lebky nejznámějších druhů neptačích dinosaurů, Tyrannosaurus rex a Triceratops prorsus, kteří se dožili samého vrcholu a sklonků jejich světa před 66,038 miliony let.

Jsou tu vystaveny kostry rodů Gallimimus, Allosaurus, Triceratops, Scolosaurus, Dromaeosaurus, Camarasaurus či Tuojiangosaurus, dále lebka a robotický model druhu Tyrannosaurus rex, robotický model rodu Deinonychus a replika původního holotypu rodu Baryonyx. V menších sbírkách jsou zde fosílní části pancířů, rohů, lebek, drápů a zubů teropodů, nodosauridů, ornitopodů a marginocefalianů. Je tu také sekce věnovaná výchově a mateřské péči neptačích dinosaurů a lokomočním (pohybovým) funkcím.

Tyto fosilní lebky představují rody Deinotherium (nahoře), Phiomia (pod ním) a Gomphotherium (nalevo) a také model rodu Moeritherium, v pozadí je model plejtváka.

V další sekci historické budovy muzea je sekce Savci (Mammals), kde se nám představují kostry i vypaní jedinci žijích nebo nedávno vyhynulých druhů savců. Je zde k vidění model plejtváka obrovského v životní velikosti, steně jako hroch či lední medvěd, kostry vorvaně či jelenů či vycpaný slon. Z fosilních druhů jsou zde například rody Arsinoitherium, Sivatherium, Megaloceras, Titanohyrax, Saghatherium, Phenacodus či Giraffa jumae. Většina z nich pochází ještě z doby velké koloniální říše Britského impéria. Popisují se zde také různé evoluční etapy jednotlivých větví savců.

Slavná "Lucy".

V druhé modernější části muzea je kladen hlavní důraz na geologii, ovšem i zde se nacházejí menší fosilní sbírky a kostry (jsou zde vystaveny exempláře jako Toxodon, Stegosaurus "Sophie" - jeden z nejlépe zachovaných jedinců stegosaura, Pterodatylus, Scaphognathus, Coelodonta antiquitatis - odlitek "mumie" pseudofosílie exempláře Staturnia a model pterodaktyloida rodu Pteranodon). Nejznámější sekce této nové části muzea je však Human Evolution, kde máme před očima rozsáhlé sbírky prvních hominidů a lidí, kteří postupně vedou až k našemu druhu. Je zde věrně zobrazen i společenský život, růstové kategorie a celková existence prvních hominidů. Jsou zde i vzácné exempláře jako "Lucy" či první lidé. Osobně jsem si tuto část cesty užil nejvíce.

Dále jsem ještě měl tu čest podívat se do Mořského Světa v Brightonu. Toto živé muzeum mořského světa je nejstraší na světě, bylo založeno roku 1872, je tedy starší než londýnské muzeum. Hlavním lákadlem jsou tu hlavně žraloci útesoví a karety obrovské, kteří spolu plavají v největším zdejším akváriu. Dále tu jsou k vidění krásní mořští koníci, obří krabi pavoučí a velké plodožravé piraně. Velkým lákadlem je zde také nově otevřená sekce deštného pralesa, kde jsou k vidění tropické želvy, anakondy, masožravé piraně a pralesničky.

Mojí poslední zastávkou po paleontologicko-biologicko-geologické cestě po anglii byly útesy poblíž Doveru. Zdejší uloženiny jsou křídově bílé, pocházejí z uloženin okrajového moře, které zde bylo ve spodní křídě. Jelikož vím, že zde je jedno z největších nalezišť spodněkřídových živočichů na světě, tak jsem se rozhodl, že bych zde mohl trochu zapátrat a s trochou štěstí i něco nalézt. Vezu si odsud několik zajímavých úlomků, podle předběžného rozboru by se mělo jednat nejspíš o osten polakanta, zub pelorosaura, možnou část pažní kosti menšího tvora a část čelisti. Nevím, zda jsou to skutečné nálezy, ale rozhodně to stojí za to tato místa navštívit.

Výprava do pramáti dinosaurů

15.05.2017 12:27

Drazí a vážení návštěvníci a blogeři,

uvědomuji si, že jsem v poslední době polevil od přidávání článků, ale mám své osobní starosti, takže jsem moc času neměl. Nicméně mám na tento víkend již připraveno pár článů, takže určitě zase něco přibyde. Naneštěsí však dnes odpoledne odjíždím do Anglie, kde budu až do soboty. Velice se tam těším, ovšem díky tomu nebudu moci přidávat další články. Určitě však přinesu nějaké informace, pokud objevím na Jurském pobřeží v Dorsetu něco zajímavého nebo se možná podívám do Londýnského muzea.

Děkuji za pochopení a zase nashle v minulosti...

Univerzita v Cambridge přisla s novou systematikou dinosaurů

27.03.2017 17:27

Vědecký tým z univerzity v Cambridge a z Národního Historického Muzea v Londýně přišli se zajímevým kladogramem, který o něco pozměňuje naše rozdělení hlavních skupin dinosaurů. Vědci údajně zkoumali okolo desetitisícovek různých exemplářů a přišli se zajímavou teorií.

Nový kladogram fylogeneze nám známých dinosauřích skupin. Zde se do skupiny plazopánvých řadí pouze sauropodomorfové a hererasauři, ostatní skupiny se řadí do nově vzniklého taxonu Ornithoscelida. Kredit: Nobu Tamura.

Skupinu Dinosauria poprvé definoval roku 1842 britský anatom a paleontolog sir Richard Owen. Tito jedineční živočichové existují zhruba od doby před 249 miliony let až do teď. Do nedávné doby jsme je řadili do dvou hlavních skupin, Saurischia a Ornithischia, podle systematiky, kterou roku 1887-1888 určil Harry Seeley. Dnes chtějí vědci z Cambridge tento dosavadní kladogram předělat.

Podle tohoto vědeckého týmu, ve kterém je i paleontolog David Norman, sloučili skupiny Ornithischia a Theropoda do kladu, který roku 1870 zařadil skvělý evoluční biolog a paleontolog Thomas Henry Huxley. Proto tito vědci určili, že dosud známí první teropodi hererasauři se mají řadit spolu se sauropodomorfy do společného kladu saurischianů.

Podle tohoto paleontologického týmu mají ornitoschiani blíže k ptákům než sauropodní dinosauři a hererasauři. Vědci se také opírají o stáří taxonu Ornithoscelida a o množství znaků, které mají tyto dvě skupiny podobné. Úskalí však začíná v době, kdy se do debaty dostává fakt, že všichni dinosauři měli stejného předka, takže mnoho čeledí a skupin sdílelo i miliony let po svém vývoji stejné či podobné znaky.

Podle mého mínění se tím i komplikuje zařazení prvotních forem dinosaurů, takže kde je pravda ? Možná bychom neměli předbíhat událostem, rozhodně to bychom měli alespoň jetě jednou uvěřit.

Nový pohled na evoluci prvních tetrapodů

19.03.2017 09:36

Vědci z Northwestern University přišli v nedávné době s velmi zajímavou teorií, která může pozmněnit náš pohled na evoluci prvních tetrapodů. Tento tým vědců totiž přišel s tvrzením, že první tetrapodotváří živočichové, kteří vstoupili na zem potřebovali k následnému vývoji na souši hlavně dobrý zrak, nikoli, že se v průběhu několika dalších milionů let vyvinuly končetiny.

Hyneria byla obří lalokoploutvá ryba, která patřila k těm druhům, které své ploutve používaly i pro kratší pochody po zemi.

Podle prof. Malcolma Maclvera, který tento vědecký tým vedl, se první obojživelní tetrapodotváří museli při prvních cestách na zem adaptovat nejdříve v oblasti jejich vidění. Jakožto polorybovití obratlovci se jejich zrak musel nejdříve přizpůsobovat na okolní prostředí, kde nebyla voda. S tím se musela upravit i stavba sítnice, periferní vidění a zvlhčování očních bulev.

Tento tým reprezentuje tuto velmi zajímavou teorii o vývoji prvních obojživelníků slovy "nejdříve oči, pak až nohy". Ruší to také dosavadní myšlenku, že pro vývoj prvních obojživelníků se nejdříve musely přizpůsobit ploutve na končetiny s prsty a až poté očnice.

Masožraví červi nejsou jen z Pravěk útočí

27.02.2017 17:50

Většina z nás si určitě vzpomíná na masožravé prekambrické červy, kteří byli představeni v populárním britském seriálu Pravěk útočí čili Primeval. Existence těchto prekamrických masožravců je pouze hypotetická, ovšem tým vedený Matsem Erikssonem z Royal Ontario Museum v Torontu popsal podobného podivného červa z bristolských devonských uloženin.

Červni jsou dnes skupinou převážně neškodných zvířat, která obývají většinu zemských biotopů. Existují i přisedlé hlubokomořské typy, které obývají okolí hlubokomořských vývěrů, ovšem nedávno popsaný Websteroprion armstrongi nám dokazuje, že to v minulosti byli i nelítostní predátoři brakických a slaných vod.

Původní holotypní fosílie byly nalezeny v okolí kanadských Hudson Bay Basin v 90. letech minulého století, tehdy však nebyly spolehlivě určeny a nález byl pozapomenut. Teprve v tomto roce se ho ujmuli vědci z bristolské a lundské univerzity a z výše zmíněného muzea. Podle vědeckého týmu tento živočich patří k příkladům toho, že na začátku a ve středním devonu živočichové obsazovali tůzné ekologické niky do těch forem, že nabývali i gigantických forem.

S délkou jednoho metru se řadí k vůbec největším druhům červů, kteří kdy žili. Podstatně větší velikosti dosahují už jen obří formy australských žížal. Jednalo se o obávaného lovce menších zvířat při mořském dně, s tímto mu pomáhal jeho silný ústní aparát, která vypadal jako klepeta.

1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>