Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

Basilosaurus promluvil - Obsah žaludku velryby zabijáka

13.01.2019 12:45

Přezdívka velryba zabiják se dříve vžila pro kosatky, které jsou známé především pro svou velikost a také chuť na maso. Jak ale ukázal objev zkamenělého obsahu žaludku eocénní velryby rodu Basilosaurus, tak proti tomuto obru byly vlastně jen požíračem zbytků. Tento obrovský masožravý kytovec měl jídelníček pestřejší, než jsme dosud mohli spolehlivě dokázat.

Rekonstrukce menšího eocénního kytovce rodu Dorudon. Ačkoliv se jednalo o relativně rychlého živočicha s délkou do pěti metrů, pořád se mohl stávat kořistí jeho daleko většího příbuzného. To potvrzují i nové nálezy. Kredit: Nobu Tamura, převzato z Wikipedie

Basilosaurus isis je, s délkou zhruba 20-25 metrů, dosud největším známým masožravým kytovcem prehistorie, v současné době ho překonává jen dnešní vorvaň (Physeter macrocephalus) u něhož byl největší zdokumentovaný jedinec dlouhý 28 metrů. Oproti němu měl ale archeocet ze staršího kenozoika štíhlejší a protáhlejší tvar těla, vypadal podobně jako bájný mořský had, a nedělalo mu problém lovit vše od velkých ryb, korýšů, hlavonožců až po žraloky a také své menší příbuzné.

Na lokalitě Wadi al Hitan (v překladu "Údolí velryb") v Egyptě vědci nalezli kostru dospělého jedince basilosaura, překvapil je ale objev i jeho zachovaného obsahu žaludku. Na místě jeho někdejšího trávícího ústrojí nalezli vědci kosti velkých ryb rodu Pycnodus a potom také fosilii mláděte kytovce dorudona.

Za studií, která popisuje jídelníček obrovského basilosaura, stojí paleontoložka dr. Manja Vossová z německého Museum für Naturkunde v Berlíně, které vypravuje expedice od oblasti Egypta již od konce 19. století. Při vykopávkách 15 metů dlouhého jedince basilosaura však nenašli vědci pouze jednoho jedince dorudonta, ale dokonce několik.

Vědecká obec již dříve předpokládala, že se basilosauři nezaměřovali pouze na lov velkých ryb a žraloků, ale také svých menších příbuzných. Dostatečné důkazy o tom ale dosud chyběly.

Kosti v někdejším zažívacím traktu basilosaura nesou známky po jeho děsivých pilovitých zubech a masivním stisku, spolu s rybími kostmi jsou rozlámané a zůstaly z nich fragmenty pokryté rýhami, když je kytovec trhal. Nemohly se tam dostat náhodou při fosilizaci, nebyly by poškozené a nenesly by stopy po zubech.

Jenže ani to by nemuselo nutně dokazovat, že by se Basilosaurus zaměřil na lov kytovců, stačilo by jen, že by Dorudon požíral zbytky ryb a náhodně se basilosaurovi připletl do cesty. Vědci s touto hypotézou pracovali, nicméně došli k závěru, že basilosaurus tyto jedince sežral záměrně. Jednalo se totiž o mláďata ještě stále sající mateřské mléko, drážky po zubech také svědčí o uchvácení oběti a její pozření ještě zaživa.

Paleontologové také došli k dalšímu důležitému faktu, lokalita Wadi al Hitan byla cosi jako porodnice nebo jesle pro samice dorudontů, které se zde shromažďovaly pro rození mláďat. Basilosauři sem pravděpodobně připlouvali v určitou dobu, když se zde zdržovalo co nejvíce matek s mláďaty a tehdy útočili.

Nová studie tak potvrzuje scénu ze slavného dokumentárního cyklu Putování s pravěkými zvířaty, kde samice basilosaura zavítala do laguny s mláďaty dorudontů, kde zaútočila. Slavnou krvavou lázeň teď máme doloženou i z paleontologických nálezů.

Oznámení pro návštěvníky

07.01.2019 07:41

Drazí návštěvníci,

tímto příspěvkem chce autor dát najevo, že ode dneška do pátku nebudou na blogu přibývat nové články. Je to z několika důvodu, a také proto, že autor musí odjet na školní lyžařský výcvik. Po jeho návratu už budou přibývat příspěvky v normálním tempu.


Děkuji za pochopení, autor blogu

Martin Kabát

Ohlédnutí za rokem 2018

31.12.2018 12:00

Drazí a milí návštěvníci, blogeři a přátelé,

v ohlédnutí k loňskému roku jsem se na jeho konci zmínil, že doufám, že rok 2018 bude ještě převratnější, co se týče poznávání prehistorie naší planety. Skutečně se tak stalo, letošní rok nabídl znovu plejády převratných objevů a studií, které možná přepíšou učebnice, a proto mně mrzí, že první polovinu tohoto roku jsem nebyl v oznamování těchto novinek aktivní. Veškerá má tehdejší práve se soustředila do přepisu Strážců času, avšak které stále není dokončeno. Na mé straně je tedy velká omluva všem návštěvníkům.

Ale pojďme již na ono shrnutí uplynulého roku 2018. Můžeme začít například objevem velkého druhu pozemního netopýra z Nového Zélandu, druhu Vulcanops jennyworthyae, objeven skvěle zachovaného druhu Caihong juji s barevnými iridescenčními pery, fosilií titanosaurida rodu Mansourasaurus zaplňující evoluční mezeru afrických dinosaurů konce křídy, posléze popisnou studií kladoucí výskyt kvetoucích rostlin do daleko starších dob, než jsme si mysleli, popis zvláštního ptačího mláděte ze spodní křídy, zjištěním, že dinosauři měli lupy, výzkumem fosilií mořských organismů na místě dopadu asteroidu Chicxulub nebo také studií, která dokázala, že většina dinosaurů nemohla odlepit jazyk od spodního patra.

V druhé polovině roku například přibyl popis rebbachisaurida rodu Lingwulong posunující existenci diplodokoidů obecně, objev otisků hadrosauridů a terizinosauridů z parku Denali na Aljašce, objev pravěkého cholesterolu na nejstarším živočichovi rodu Dickinsonia, popis největšího ptáka světa rodu Vorombe, popisná studie jednoho z prvních velkých živočichů vůbec a sice druhu Ledumahadi mafube, otisky nejstraších plazů z Grand Canyonu, popis nového druhu archeopteryxe, změna pohledu na vývoj obrovských forem života na konci triasu, zjištění, že ichtyosauři se v téměř všech ohledech podobali velrybám, objasnění vývoje kostic u kytovců, prozkoumání ordovického výstupu na suchou zem, změna v poznání pterosauřích pyknovláken nebo fosilní doklady jurských kvetoucích rostlin.

Jako každoročně musím ještě připomenout některá významná výročí ohledně známých paleontologů, skupin prehistorickýh obratlovců nebo některých "celebrit" ze světa prehistorie. Letošním rokem to je kupříkladu 240 let od nalezení první fosilie obrovského ještěra druhu Mosasaurus hoffmani, 170 let od popisu prvního evropského stegosaura nebo 160 let od popisu obávaného pravlka Canis dirus. Ale máme zde výročí 150 let od popisu obrovského plesiosaura druhu Elasmosaurus platyurus, kde mu ale Edward Drinker Cope trochu nešťastně umístil hlavu na konec ocasu.

Jiné celebrity, jako Diplodocus, Epanterias nebo Dimetrodon už slaví 140 let na poli vědy, 110 let od popisu úžasného rodu Ankylosaurus nebo dicynodonta rodu Kannemeyeria, 60 let potom třeba Tsintaosaurus, velmi blízkých 40 let obří Yangchuanosaurus, pouhých 30 let Nanotyrannus a Giraffatitan či relativně zanedbatelných 20 let Caudipteryx a malý ptačí Rahonavis. Mimo těchto mjí ještě svá výročí velmi známé rody jako Hylaeosaurus, obří mořský lovec Liopleurodon, dlouhokrký gigant Brachiosaurus nebo trpasličí Telmatosaurus a známý Protoceratops.

Samozřejmně známých prehistorických živočichů je daleko více, kteří měli letos významá jubilea, ale vypisovat je by byla práce až do dnešní půlnoci a už takhle zdržuji.

Za svou osobu bych chtěl všem pravidelným i nově příchozím návštěvníkům poděkovat, jelikož každým rokem Vás tu přibývá a za uplynulé tři roky, kdy publikuji, tento blog navštívilo již před 460 000 lidí. Hlavní poděkování proto patří Vám všem, jelikož bez Vás a Vašeho zájmu o prehistorii naší planety bych se tímto úžasným číslem nikdy nemohl pochlubit. Takže ještě jednou velmi děkuji každému, kdo si na tento web našel i trochu svého času a ještě více doufám, že si najdete i nadále.

V novém roce bude probíhat také menší reorganizace stránek, zmizí některé rubriky a autor také zvažuje vytvoření nového webu se zaměřením na kryptozoologii, tajemné jevy a záhady starých civilizací. Stránka by celkově měla být přehlednější a informace v některých starších článcích budou aktualizovány.

Rok 2019 určitě bude neměné úspěšný v poznávání prehistorického života a geologické minulosti naší planety, nechť Vás v něm provází jen to dobré a najděte si další kousek času na cestu do prehistorie.

Martin Kabát, autor blogu

Veselé prehistorické Vánoce

24.12.2018 16:00

Dnes, 24.12.2018, opět většina z Vás slaví příjemné vánoční svátky, autor tímto příspěvkem nechce rušit Vaši pohodu, jen chce popřát vše nejlepší k nim a jejich klidné prožití. Do konce tohoto kalendářního roku zbývá už jen týden a do té doby na blogu přibyde ještě jeden článek shrnující tento rok.

Takže sám za sebe chci všem věrným i nově příchozím čtenářům popřát krásné Vánoce, hlavně šťastné a veselé, klidné prožití nadcházejících svátků a pohody při sledování pohádek, možná i nějakého toho dokumentu o pravěku, a hlavně, ať je prožijete s těmi, kteří pro Vás něco znamenají. Krásné svátky přeje autor blogu, Martin Kabát.

Máme štěstí, že tohoto "rychlého lupiče" dělí od naší současnosti nejméně sedmdesát jedna milionů let. On i jeho blízcí příbuzní by skutečně mohli vyplnit představu umělce Durbeda, tedy, že by nositele dárků z celého světa mohli považovat za vánoční lahůdku.

1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>