Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

Žampion z doby proterozoika - Příklad mnohobunečného života před miliardou let

28.05.2019 18:03

Nemusím patrně zmiňovat, že mykologie nepatří zrovna mezi mé silné stránky, daleko více si potrpím na sběru hub v našich lesích. Na druhou stranu jsou ale houby velmi zajímavou skupinou organismů z hlediska evolučního vývoje, protože vznik této skupiny se datuje do doby ještě před počátkem prvohor. Hlasy současné vědy se ozývají s tím, že k rozvoji a mutacím prvních hub mohlo dojít již v době před zhruba 760 miliony, kdy se tyto organismy diverzifikovaly do forem parazitických, saprofágních a dokonce i do symbiotických, kdy vytvářely mykorhizu s vodními řasami a jinými primitivními fotosyntetizujícími organismy. Nově objevený exemplář prehistorického miniaturního druhu houby, ale může tyto doměnky výrazně ovlivnit.

Mikroskopický snímek nového druhu houbovitého organismu z vrstev přelomu mesoproterozoika a neoproterozoika kanadské oblasti Arktidy. Nález v souvrství Grassy Bay je sice pouze několik nanometrů velký, pro vědce ale představuje úžasný pozůstatek zvláštní živé formy pravděpodobně přizpůsobené životu na souši. Pokud by tomu tak bylo, jde o dosud nejstarší prokazatelnou suchozemskou formu života. Kredit: Loron et. al., převzato z webu Sci-News

V současné době, i v minulosti, hrájí houby a plísně zásadní postavení v nižších řádcích potravních řetězců, protože jsou mezi nimi parazitické, saprofágní i zcela soběstačné druhy schopné potravu poskytovat, rozkládat nebo naopak odebírat. V současné době se mezi nimi nachází dokonce i rozlohově největší organismus této planety, obrovské provazce podhoubí a plodnice václavky druhu Armillaria ostoyae z oregonského Malheur National Forest mají rozlohu blížící se devíti kilometrům čtverečním. I předkem tohoto obra ale mohl být právě nově popsaný druh.

Hlavní autor popisné studie, paleontolog z Lutyšské univerzity Corentin Loron, poukázal na fakt, že houby byly prvními organismy, které kolonizovaly pobřežní oblasti a šelfy kontinentů. Tento zvrat se udál daleko dříve, než se k tomuto kroku odhodlaly rostliny.

První dříve prokazatelně dochované exempláře pocházely ze 410 milionů let starých hornin ze Skotska, některé spory přisuzované houbám z oddělení Glomeromycota pak dokonce pocházely z hornin starých 450 milionů let, šlo o nálezy z amerického Wisconsinu. Jenže nový nález ze souvrství Grassy Bay posouvá tuto hranici o půl miliardy let.

Nově popsaný druh datovali vědci do poměrně velkého rozpětí mezi 1 miliardou až 900 miliony let, přesto ale dokázali pomocí velmi přesných technik rekonstruovat jejich miniaturní podobu. Překvapivě šlo o docela hojný druh, který vědci popsali jako Ourasphaira giraldae.

Vědecký tým také překvapila další zvláštnost - povrch tohoto mikroorganismu byl pokryt chitinem, neobvyklým pro takto primitivní typ houby, ale také byl rozvětven na větvivá vlákna s koncovými kuličkami bez nějaké složité konturované struktury. Šlo tedy o hladký povrch. Při bližším pohledu byly také objeveny lokálně dobře zachovalé a propletené mikrofibrily (biologický materiál tvořený glykoproteiny) tvořící stěny buněk.

Velmi složité vnitřní struktury (jako dutý vnitřek fosilie, dvojvrstvá stěna, pravoúhlé rozvětvení a jiné znaky) jsou jasným znakem, že rod Ourasphaira patří mezi eukaryotické organismy a další znaky ho jasně řadí k houbám. Pro paleontology byla ale nezvyklost v tom, že sedimenty, které ho uchovaly, byly pozůstatkem pravěkého ústí řeky - většina dnešních hub je totiž suchozemská.

Konečně tuto studii shrnují tím, že tyto organismy jsou patrně jedny z prvních (ne-li vůbec první), které kolonizovaly souš a v okrajích mořských zálivů, delt a řek vytvářely mikroekosystémy vhodné i pro další suchozemské formy života. Je jasné, že houby vytvářely lepší podmínky pro růst rostlin miliony let před nimi, patrně jejich postupné usazování v říčních deltách umožnilo rostlinám širší možnosti růstu. Byly to první pionýrské organismy při dlouhé cestě na souš.

Putování s prehistorickými hlodavci - Objev barev pliocénní myšky

26.05.2019 20:48

Ve výzkumu fosilních jedinců například velmi dobře zachovalých neptačích i ptačích dinosaurů ze současné Číny, Německa a Spojených států jsme si již částečně "zvykli" na občasné publikace o výzkumu původních melanozomů v pernatém hávu těchto často drobných živočichů, zvláštní případ ale platí pro struktury na kostěných plátech nodosaurida rodu Borealopelta. Vyjímkou v tomto ohledu ale nejsou ani některé druhy velkých pleistocénních savců jako mamuti (Mammuthus sp.) nebo velcí pozemní lenochodi doby ledové (Mylodon, Megatherium aj.), avšak tato publikace se zaměřuje na objev původního pigmentu na fosilie jistého malého druhu savce objeveného v Německu. Je jím tři miliony let starý hlodavec, který zaživa nosil malý rezavý kabát podobný současné veverce.

Malá myška druhu Malpasiomys insularis je jedním z příkladů endemitních hlodavců, kteří se vyvíjeli především v době pozdního pleistocénu na některých ostrovech a ostrovních pevninách. Konkrétně tento druh známe pouze z Kanárských ostrovů, kde existoval až do doby holocénu. Jeho o tři miliony let starší příbuzný měl přitom rezavý kožich jako veverky. Zdroj: Prehistórico Wiki

Období doby ledové je známo především kvůli velkým druhům savců, kteří v něm poměrně prosperovali a jednalo se v něm o rozšířená zvířata s širokým spektrem potravy. Za velmi dobré příklady stojí velcí mamuti pohybující se na severní polokouli a také v současné Africe, ale také jihoamerická nebo australská megafauna. Na počátku tohoto období s velmi výrazně chladným klimatem ale existovalo i množství zajímavých druhů, objev původního zbarvení jednoho z nich dokáže jejich svět na konci pliocénu před 3 miliony let daleko více přiblížit.

Paleontologický tým složený z amerických, japonských, německých, španělských a britských vědců se zaměřil na výzkum velmi dobře zachovalého hlodavce z doby pozdního pliocénu, malý tvor byl nalezen poblíž vesnice Willershausen v dnešní spolkové zemi Dolní Sasko. Nálezem se zabývali především paleontologové z Göttingenské univerzity, která zdejší fosilní faunu dokumentuje již od roku 1920.

Vědci přišli s analýzou původního pigmentu, fosilizovaných melanozomů, na srsti tohoto malého savce, který ještě nemá ani své druhové jméno. Podle zdrojů mu ale při výzkumu přezdívali "mighty mouse" tedy "mocná myška".

Jejich rozbor se velmi podobal analýze stopového množství zkamenělých buněk na exemplářích známých opeřených dinosaurů, tato studie především vyzdvihává schopnosti použitých zobrazovacích technik. K tomuto tématu se nicméně ještě vrátíme.

Jde o tu fakt, že tento druh hlodavce přizpůsobený na život v lesostepních oblastech byl zbarven velice podobně jako většina současných veverek obecných (Sciurus vulgaris). Tito známí stromoví savci mají rezavě hnědý kožich a bílý spodek břicha, rozbor pomocí techniky rentgenové spektrografie odhalil kontury hnědých až načervenalých barev i na srsti malého savce z Německa.

Pro vědce je tento objev důležitý hlavně z hlediska pochopení evolučních trendů menších druhů savců v době nastávající doby ledové, kdy se musely vyrovnat se změnami klimatu ve všech ohledech včetně tělesného zbarvení. Pro tyto konkrétní tvory muselo mít toto zbarvení určitý přínos z hlediska jejich ekologie, ale zatím jde pouze o teorie, které můžeme předkládat.

Jak bylo avizováno výše, vědci touto studií chtějí pomyslně vyzdvihnout kvality snímkování rentgenové spektrografie, kterou dokáží právě zkoumat i velmi malé části původních tkání a kostí. Částečně se ale na tom podílely také obory biochemie a geochemie, které porovnávaly nalezené jednotlivé typy melanozomů v srsti a tkáních se stopovým množstvím kovů. Právě kvůli nim zjistili někdější rezavé zbarvení malého hlodavce.

Otázky neznámé evoluce ptactva - Alcmonavis poeschli

20.05.2019 14:37

O evolučním původu prvních ptáků už toho víme velmi mnoho, za dobu více než sto padesát let trvajícího výzkumu už známe mnohé taje jejich raného vývoje. Přesto s každým objevem pokročilého teropodního dinosaura s jasně stromovými adaptacemi a tělesným opeřením se otázka doby vzniku prvních ptáků, vývoje jejich letu nebo evoluce jejich opeření a jeho tvaru otevírá. Podobně tomu bylo i u nedávného objevu skanzoriopterygida druhu Ambopteryx longimanus, ale také u přezkoumání některých fosilních exemplářů per nalezených v německém Solnhofenu. O studii týkající se tohoto zjištění je pojednáváno zde, nová popisná studie přitom předložila před vědce možného původce těchto jurských brk. A překvapivě jde o nový druh.

Porovnání nejnověji objeveného druhu slavného "praptáka" Archaeopteryx albertdoerferi a zcela nového příslušníka ptačí říše - druhu Alcmonavis poeschli. Již některé studie a výzkumy dříve naznačovaly existenci ještě dalších opeřených teropodů v Solnhofenu, mimo vypadaných per neznámého teropoda ještě rodu Wellnhoferia, ale v tuto chvíli jsme schopni prokázat první druh zcela odlišný od všech dosud nalezených. Kredit: Joschua Knuppe, převzato z webu Deník

Každý nový objev vyššího obratlovce může svým způsobem znamenat malou paleontologickou revoluci, ale u vývoje ptáků jde o skutečně speciální téma, kde se postoj paleontologické veřejnosti může změnit s každou další fosilií. Dříve byl za jednoznačného předka ptáků považovaný německý avialan Archaeopteryx, ale od jeho objevu v roce 1861 přibylo skutečně velké množství jiných malých opeřenců, kteří žili na stromech a byli dokonce starší než on samotný. Převážná většina z nich pocházela z dnešní severní a severovýchodní Číny, přezkoumání jedné německé fosilie ale vrací otázku paleogeografie a diverzifikace prvních ptáků zpátky na evropský kontinent.

Typový exemplář nového druhu ptáka, kterého paleontologický tým německých a švýcarských paleontologů popsal jako Alcmonavis poeschli, byl původně nalezen již roku 2017, ale až v loni se vědci zaměřili na jeho výzkum do podrobna. Nález z lomu Alte Schöpfel v údolí řeky Altmühl v blízkosti města Mörnsheim učinil amatérský paleontolog Roland Pöschl, následně byl ale předán do rukou paleontologů, kteří původně avizovali, že jde o již v pořadí třináctý exemplář archeopteryxe.

Popisná studie, jejíž hlavním autorem je známý paleontolog Oliver Rauhut, vyšla až v první polovině května tohoto roku, protože výzkum trvající od loňského roku ukázal velmi zajímavé zjištění. Přední končetina, která je jediným známým pozůstatkem tohoto rodu, totiž vykazovala jasné známky obratlovce s pokročilou formou letu. Byl daleko lepším letcem než Archaeopteryx.

Alcmonavis měl daleko silnější letuschopné svaly na předních končetinách, bližší průzkum odhalil daleko více svalových úponů na fosilizovaných kostech, které se už daleko více podobaly křídlům současných ptáků. Jak uvádějí zdroje, jednalo se o stejně schopného letce, jako je současný krkavec (Corvus corax) nebo havran.

Prof. Rauhut zároveň přidal ještě krátký komentář k tomuto živočichovi, co se týče jeho tělesné velikosti a následném odrazu na schopnosti letu. Podle něj a kolegů šlo o zvíře větší než byl Archaeopteryx a to mu pravděpodobně poskytlo větší plochu pro uchycení svalových úponů a tím i daleko lepší let. Nešlo tedy o nějakého velmi chabého letce s třepotavým a těžkopádným letem, ale o dost více agilního a schopného.

Jak uvádějí autoři popisné studie, alkmonavis byl daleko více ptákem než-li archeopteryxové a jiní dosud objevení primtivní ptačí teropodi z doby střední a svrchní jury. Podle nich jde o velmi zajímavý objev, protože by mohl daleko lépe zdokumentovat evoluční přechod mezi ptačími a neptačími dinosaury. Zde, před asi 150-148 miliony let, se tato tenká hranice začala oddělovat a vyvíjeli se skuteční ptáci.

Posledním poměrně zásadní zjištěním bylo, že evoluce ptáků a letu se odehrávala v poměrně krátkých časových intervalech na konci svrchní jury. Je navíc nepopiratelný fakt, že se zdejší druhy ptačích dinosaurů ze skupiny Avialae vyvíjely velmi rychle. Diverzifikace jednotlivých forem proběhla za necelých 20 milionů let a Alcmonavis patřil mezi druhy, od kterých původ ptáků jako kladu můžeme odvozovat.

<< 2 | 3 | 4 | 5 | 6 >>