Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

Sibiřský permafrost nezklame - Po třiceti tisíci letech znovu na světle světa

18.06.2019 18:17

Před několika málo dny obletěla svět zpráva o objevu úžasně zachovalého exempláře jednoho ze zástupců někdejší pleistocénní megafauny na území současné východní Asie, není velkým překvapením, že pochází právě z oblasti východoruského Jakutska. V posledních padesáti letech se paleontologům a také paleogenetikům dostaly z těchto místo takříkajíc na stůl úžasné objevy skládající se převážně z mamutů a jejich mláďat (druh Mammuthus primigenius) perfektně zachovalých v sibiřském permafrostu, známe odsud ale i objevy srstnatých nosorožců (Coelodonta antiquitatis), lvů jeskynních (Panthera (leo?) spelaea) a také několik exemplářů již vyhynulých poddruhů nebo ekomorfů prehistorických beringských vlků. V loňském roce přibyl jeden zmrzlý exemplář štěněte, ale nový objev doslova vyrazil vědcům dech.

Hlava, která se nezkušenému oku může jevit jako pouhý kus zmrzlého masa, je ve skutečnosti neocenitelným pokladem, který se vynořil z permafrostu po více než 30 000 letech. Podle dosud známých informací patřila živočichovi známém jako vlk beringský (Canis lupus spp. (?)) a představuje něco, co by mohlo paleontologům i biologům poskytnout velmi dobrou představu o evolučních adaptacích živočichů doby ledové na území současné východní Asie. Kredit: Albert Protopopov, převzato z webu Sci-News

Globální oteplování je v současné době velmi patrný jevem, který ovlivňuje vlastně všechny světové oblasti a kvůli jeho působení se zemský klimat stává sušším, více horkým a daleko nepřívětivějším pro veškeré oblasti včetně pólů. Dnes existují velmi dobře patrné praskliny a odtáté kusy i velkých pevninských ledovců, podobně jako oni se také čím dál tím více rozehřívá permafrost - večně zmrzlá půda.

Tento efekt má ale i jeden řekněme pozitivní dopad, zvláště je příhodný pro paleontology, kterým se otevírají naprosto nové obzory i daleko výše na sever nebo naopak na jih. Proto může současná Sibiř představovat podobně rozsáhlé paleontologické naleziště jako třeba Antarktida nebo Grónsko, z části už navíc vydává svá tajemství posledních zhruba šedesát až sedmdesát let.

Paleontologům se zde podařilo nalézt již velmi dobře zachované fosilie nebo subfosilní pozůstatky velkých savců z doby ledové, posledního velkého zalednění v dějinách. Výzkumu se zde účastní především ruští vědci, jejich dosud posledním triumfem bylo nalezení a "probuzení k životu" (rozmrazení a následné obnovení metabolismu) 42 000 let starých hlístic nalezených v sibiřském permafrostu.

V minulém roce se také vědcům podařilo nalézt dokonale zakonzervovanou mršinu štěněte zvláštního druhu pleistocénního vlka, v této oblasti Sibiře se totiž nacházel i tzv. vlk beringský (Canis lupus spp. (?)), což byl ve své podstatě odlišný ekomorf (populace jednoho druhu organismu s odlišnými anatomickými znaky, kterého ji ale neurčují jako samostatný poddruh) současného vlka obecného (Canis lupus). Někteří paleontologové v něm ale zároveň spatřují blízkého příbuzného nebo vývojového "bratrance" vlka jeskynního (Canis lupus spelaeus) a již avizovaný nález by mohl pravou podstatu tohoto systému potrvdit nebo vyvrátit.

Příběh této zmrzlé mršiny se datuje do chvíle, kdy se v roce 2019 rozhodl můž jménem Pavel Efimov prohlédavat jeskyni a permafrostové sloje poblíž řeky Tirekhtyakh v Jakutsku, v distriktu Abyjskij na východní Sibiři. Tento muž je mezi místními známý jako sběrač mamutoviny a mamutích pozůstatků, tento objev ale nepatřil mezi jeho klasický fosilní repertoár.

Přivolaný vědecký tým, který sestával z ruských, japonských a švédských vědců a také hlavního autora popisné studie nalezeného exempláře, Dr. Alberta Protopopova, celý nález zakonzervoval pro přepravu do laboratoří, kde byla hlava podrobena rozboru po všech stránkách a to včetně CT skenu. Připravuje se dokonce rozbor DNA v dosud neporušených tkáních, což má zajistit švédská strana.

Celá hlava je ve velmi dobrém stavu, má na délku čtyřicet centimetrů, a jsou na ní patrné a zachované svaly, srst, oči, dutina ústní a podle rozboru z počítačové tomografie dokonce i mozek. Podle provedeného rozboru jde o jedince, který uhynul ve svém druhém nebo čtvrtém roku života, takže byl již dospělým exemplářem a poskytujícím poměrně nové světlo na ontogenezi tohoto vlka.

Jak tvrdí Dr. Protopopov, je to první případ, kdy můžeme zkoumat hlavu dospělého vlka tohoto ekomorfu a odhalit tedy vazby na ostatní poddruhy současného vlka. Podle něj a jeho výzkumného týmu jde o velmi dobrý příklad fauny na sklonku poslední doby ledové, ze kterého navíc můžeme izolovat měkké tkáně a snad i dostatečně porozumět jeho smyslům. Velký přínos ale může znamenat hlavně pro paleogenetiky a evoluční biology, kteří díky němu budou moci studovat případné vyčlenění ekomorfu jako samostatného poddruhu.

Aktivní let v krvi - Pterosauři posouvají věkovou hranici letu

15.06.2019 20:16

Už od objevů prvních jedinců rodů Pterodactylus, Rhamphorhynchus nebo třeba Scaphognathus zůstávali vědci i široká veřejnost v údivu nad zvláštními druhy okřídlených a plně létajících plazů z doby velice vzdáleného dávnověku. Až doba posledního půlstoletí ale dokázala posounout výzkum a jeho aplikace na skupinu pterosaurů do naprosto nové oblasti a dokázali jsme o nich zjistit mnohé velmi přesné informace o jejich evoluci, vývoji jednotlivých jedinců, lokomoci, fyziologii i hnízdění. Byli to skuteční draci, vládci oblohy, kteří také dokázali něco, co dosud žádná jiná skupina obratlovců a právě toto zjištění přinesla skupina britsko-amerických paleontologů. Studie, která ho zpracovává, revolučně mění pohled na jejich ontogenezi a tělesné schopnosti.

Dosud nejmenší známý prokazatelný pterosaurus druhu Nemicolopterus crypticus v raně křídovém čínském lese na lovu malého hmyzu. Tento živočich je zatím nejmenším známým "pravým" pterosaurem s rozpětím pouhých dvaceti centimetrů. Nicméně někteří paleontologové jsou toho názoru, že je pouze mládětem některého z větších čínských pterosaurů stejné doby, například rodu Sinopterus. Tak či onak, už jako mládě by dokázal aktivně vzletět. Kredit: Alain Benéteau, převzato z DeviantArt

Pterosauři jsou skupinou, která skutečně udivuje vědce už od objevení prvních zástupců jako jsou výše zmíněné rody. Pro tehdejší paleontology a biology bylo totiž zprvu nemyslitelné uvažovat o vývoji plazů schopných letu za pomocí blanitých křídel, ale ukázalo se to být nespornou realitou. Dnes již víme, že šlo o teplokrevné, aktivně létající a lovící tvory všech tvarů a velikostí, kteří byli rozšířeni po celém světě. Hnízdili v obrovských koloniích a možná u některých druhů šlo o společenské tvory žijící v hejnech. Studie britských a amerických paleontologů navíc ukázal specifickou schopnost těchto tvorů - létání hned po vylíhnutí z vajíčka.

U pterosaurů platil, stejně jako u jiných aktivně létajících obratlovců, předpoklad, že byli schopni letu přinejmenším několik měsíců po vylíhnutí a museli být opečovávání svými rodiči, kvůli neschopnosti si ulovit potravu nebo se bránit před predátory. Paleontologové tak vyvozovali ze zcela logických předpokladů, úplně stejně to pozorujeme u současných ptáků a netopýrů.

Poslední dvě dekády ještě přinesly velmi důležité objevy pterosauřích vajec v Číně, kde v některých byla dokonce uchována embrya se zakrnělými křídly nevhodnými pro žádné složitější pohyby. Byl to poměrně dobrý důkaz toho, že pterosauři se bezprostředně po vylíhnutí museli spolehnout na své rodiče nebo na jiné pterosaury poblíž. Podrobnější studium, na což studie odkazuje, ale ukázalo také fakt, že pterosauří matky neměly příliš vyvinutou rodičovskou péči a mláďata se musela starat sama o sebe. Tím hrozilo nebezpečí od jiných živočichů, hlavně masožravých teropodů a také krokodýlů.

Studie zkoumající zárodečný vývoj pterosaurů ve vejcích ale porovnala tyto zárodky a jejich přibližný věk s tím u současných krokodýlů a ptáků. Dr. David Unwin, paleobiolog z Leicesterské univerzity a přední odborník na pterosaury, je pod touto studií podepsaný jako jeden z hlavních autorů a vyzdvihává fakt, že zkoumaná vejce byla ještě příliš mladá - jinými slovy dlouho před vylíhnutím.

Proto se vědecká skupina rozhodla pracovat s embryi pterosaurů z nálezů v Číně a Argentině, která byla určena jako starší a vyvinutější jedinci. Rozdíl se nacházel ve stupni vývoje křídel, protože u těchto druhů se jednalo o tvorečky s poměrně dobře vyvinutými křídly.

Následné zkoumání potvrdilo původní závěr autorů a sice, že tito živočichové byli bezprostředně po vylíhnutí schopni letu, živit se a sami se pohybovat. Přestože se to tak nemusí na první pohled jevit, jedná se o skutečně přelomový nález, protože žádná jiná skupina létajících obratlovců tohoto mechanismu schopna nebyla.

Tento objev také otevírá další oblasti zkoumání pterosauří fyziologie, etologie a ontogeneze, protože můžeme říci, že alespoň pokročilé druhy pterosaurů se nemusely starat o mláďata a jejich počty a nepotřeba se fixovat na jednu lokalitu jim mohla zajistit daleko větší geografické rozšíření než u starších druhů.

Autoři také zmiňují fakt, že toto je jeden ze znaků, kvůli kterým nelze srovnávat pterosaury se dosud žijícími skupinami létajících obratlovců. Podle nich je také možné, že právě schopnost samostatnosti a lovecké aktivity již od narození této skupině přinesla možnost vývoje do tak obrovských forem.

Oznámení pro návštěvníky

10.06.2019 07:10

Vážení čtenáři,

tento příspěvek má informovat o důvodech neaktivity tohoto blogu od dnešního dne až do čtvrtka 13.6. 2019. Důvodem tohoto stavu je nepřítomnost autora, který bude až do pátku na školním zájezdu jako jeden z instruktorů. V pátek, den příjezdu, by už ale měly přibýt příspěvky v normálním tempu. Tímto všem děkuji za pochopení a doufám v brzké shledání.


Autor blogu,

Martin Kabát

<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>