Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

A přece jsem větší! - Král T-rex rekordmanem

25.03.2019 21:07

Po takřka celé dvacáté století byl kolosální tyranosauridní teropod druhu Tyrannosaurus rex považován za největšího suchozemského predátora v dějinách života na Zemi. Od té doby bylo ale objeveno velké množství dalších obrovských teropodů, o nichž je dodnes mezi laiky velmi rozšířené, že byli větší či delší než ikonický T-rex. U některých druhů (Spinosaurus aegyptiacus, možná také Oxalaia quilombensis) by skutečně některé metrické rozměry překonávaly severoamerického dravce, nicméně nový nález z kanadského souvrství Frenchman ukázal, že vše by mohlo být jinak.

Moderní pojetí slavného křídového megadravce se jeho mláďaty. Současné objevy značně změnily pohled na ekologii zástupců rodu Tyrannosaurus, ale maximální odhady jeho velikosti zatím nebyly přesně stanoveny. Kredit: Mark Witton

Kolosální tyranosauridní teropod Tyrannosaurus rex, ikona všech velkých suchozemských predátorů a teropodů, jež se zapsala do dějin nesmazatelnou stopou. Výzkumy týkající se jeho fyziologie, ekologie a celkového životního stylu se za posledních dvacet až třicet let posunuly o úžasně velký skok dopředu. Víme například to, jak rychle tito teropodi rostli, na jaké nemoci mohli trpět, kdy začínali drtit kosti kořisti a jiné faktory, nicméně stále si nejsmě jisti jejich maximální velikostí. Řadili se do kategorie deseti největších suchozemských dravců?

Z moderního pohledu víme, že dosud největší dospělí jedinci druhu Tyrannosaurus rex dosahovali délky přes dvanáct metrů a váhy přes sedm tun. Skutečně největší, donedávna známý, jedinec a sice slavná chicagská "Sue" byla od ocasu k čenichu dlouhá dvanáct metrů a třicet centimetrů a její váha je odhadována v rozmezí pěti až osmi tun.

Ze severozápadní části Spojených států známe i jiné obrovské exempláře, proto bylo obrovským překvapením, jak velký byl ten ze souvrství Frenchman v Kanadě.

V periodiku Anatomical Records byla předběžně publikována studie popisující míry již jednoho dříve známého jedince T-rexe, kterému se přezdívá "Scotty". Jeho objev byl avizován již v srpnu roku 1991 v provincii Saskatchewan, z velmi tvrdé horniny byl ale vykopán až o tři roky později pod vedením paleontologa Tima Tokaryka a katalogizován pod označením RSM P2523.8.

O jeho rozměrech paleontologové věděli již dříve, jenže preparace trvala dlouhou dobu a to právě kvůli tvrdým horninám v okolí. Na studii takového významu ale bylo radno si počkat, výzkum fosilií probíhal již v letech 2008 a 2014. Teď však byly, paleontology Gregorym Ericsonem, W. Scottem Personsem a Phillipem J. Curiem, publikovány konečné výsledky s ohromujícím výsledkem. Kostra, která je ze 65 % kompletní, představuje největší dosud známou kostru teropoda vůbec, nejstaršího a pravděpodobně i největšího plně dorostlého tyranosaura.

"Scotty" byl v době smrti starý něco málo přes třicet let, čímž také slavnou krásku z Chicaga překonával, a sto třicet tři centimetrů dlouhá stehenní kost ukazuje, že i velikostně měl navrch.

Vědci srovnali obvod jeho femuru a femuru "Sue" a, přestože byl částečně narušený distorzí, se podařilo zjistit, že minimální obvod kosti činil sto devadesát devět milimetrů. Tato část těla pak sama osobě dosahovala průměru pěti set devadesáti milimetrů a byla o 5 % větší než u chicagského exempláře. To platí i u posledního bederního obratle páteře, jeho povrch byl také o dvacet pět centimetrů čtvereční větší než u "Sue" (650 ku 625).

Konkrétní rozměry jsou tedy následovné, třináct metrů délku a váha přibližně osm tisíc osm set sedmdesát kilogramů s rozpětím mezi sedmi tisíci sedmi sty devadesáti a deseti tisíci šesti sty kilogramy. Celková váha "Scottyho" se tedy pohybovala okolo devíti tun živé váhy, čímž značně překonává všechny ostatní velké teropody.

Plně vzrostlý "Scotty" byl tedy daleko větší (či chcete-li hmotnější) než přibližně stejně velký teropod Giganotosaurus carolini nebo Carcharodontosaurus saharicus, oba vážící lehce přes šest tun. A, jelikož i od velkých spinosauridů známe jen některé ojedinělé fosilie a kostry a jakékoli větší množství hodnotných pozůstatků chybí, Tyrannosaurus rex po více než sto letech znovu obhájil mandát největšího teropoda a suchozemského dravce všech dob.

Savci v době druhohor - Křídový poklad z Tanzanie

22.03.2019 15:18

První savcům podobní živočichové se začali vyvíjet nedlouho po prvních neptačích dinosaurech, které lze prokázat k dobře známých nálezů, po většinu svého času ale šlo o velmi malé živočichy pohybující se pod nohama právoplatných králů souše. Jako skupina neměli příliš dobré vyhlídky, protože se vesměs jednalo o malé tvory požírající menší obratlovce a bezobratlé, nicméně v průběhu éry mesozoika existují vyjímky potvrzující pravidlo. Právě nově objevený druh z východoafrické Tanzanie ukázal, že některé druhy této skupiny obsazovaly zvláštní ekologické niky již v době druhohor.

Titanosaurid Mnyamawamtuka moyowamkia pyšně se honosící se svrchokřídovém dešti. Naleziště Rukwa Rift Basin v rámci tanzanského souvrství Galula je staré zhruba 112-73 milionů let a poskytuje paleontologům velmi hodnotný pohled do období stále docela mlhavé "střední křídy", teď včetně fosilií nového druhu savce. Kredit: Mark Witton, převzato z webu Sci-News

Souvrství Galula je poměrně zajímavá geologická formace v dnešní Tanzanii, fosilie zde nalezené dokumentují evoluci východoafrických obratlovců doby od pozdní etapy spodní křídy po skoro tu nejsvrchnější křídu. Dosud nalezené a popsané rody představují především středně velké sauropody ze skupiny Titanosauria (Shingopana, Rukwatitan, Mnyamawamtuka), dále také suchozemské a mořské krokodýly, želvy a dosud nepopsaného teropoda. Nově ale přibyl i zvláštní druh zdejšího savce.

V periodiku Acta Paleontologica Polonica byl před několika dny uveřejněn vědecký popis nového druhu křídového savce, který obýval východní Afriku v době stratigrafických stupňů turonu až kampánu (tedy asi před 92-72 miliony let). Dosahoval sice pouze velikosti veverky, z hlediska paleobiogeografie tehdejších savců je ale velmi důležitý, kromě toho si vědci stále nejsou jisti jeho systematickým zařazením.

Nalezený jedinec, známý pouze z jedné části levé spodní čelisti, je zástupcem nového druhu savce pojmenovaného jako Galulatherium jenkinsi. Autoři studie uvažují, že se mohlo jednat o savce z příbuzenstva skupiny Gondwanatheria, vyvozují tak na základě zvláštních adaptací zubů v čelistech.

Tento zvláštní tvor nese jméno odkazující na samotné souvrství, v přeneseném slova smyslu také na vesnici, podle které bylo pojmenováno, a také na Farishe Jenkinse, profesora anatomie z Harvardské univerzity a zastánce vykopávek ve tomto tanzanském souvrství.

Ačkoliv samotná fosilie byla objevena již před sedmnácti lety v roce 2002, tak její vědecké pojmenování mohlo být zvoleno až po prozkoumání veškerých diagnostických znaků. Autoři vědeckého popisu této čelisti upustili od pojmenování již při popisu roku 2003, k tomu napomohla až velmi detailní rentgenová tomografie, která odhalila některé další aspekty exempláře.

Podle hlavního autora studie, profesora anatomie na Ohio University Patricka O´Connora, porovnával vědecký tým onen vzorek tohoto druhu křídového savce s podobnými, jednalo se jak o křídové a kenozoické nález, tak o srovnání s moderními druhy savců. V čelisti byly dokonce ještě stále rostoucí zuby bez skloviny, vědce proto nejvíce zajímala morfologie celého chrupu.

Existence některých zvláštních charakteristik vědce vyloženě překvapila. Jak uvedl spoluautor studie, významný paleontolog David Krause z Denver Museum of Nature and Science, je hledání podobně starých savčích fosilií na africkém kontinentě jako hledat jehlu v kupce sena. Přesněji uvedl, že hledání podobného nálezu je jako hledat velmi malou jehlu ve velké kupce sena s tím, že podobných jehel určitě můžeme najít více.

Jeho přesvědčení k celé studii je takové, že nález rodu Galulatherium je velmi důležitý pro mnohé obory ve výzkumu prehistorických obratlovců. Současně s tím ale klade jeho fosilie daleko více otázek, než-li odpovědí. Jeho kolegové také dodávají, že pro výzkum podobných savců a případně i jeho příbuzných je třeba více cílených vykopávek na východě a jihovýchodě kontinentu.

...

Paleontologický tým také prováděl vykopávky v mladších vrstvách z paleogénu, nad vrstvami geologické formace Galula v uloženinách z doby eocénu a oligocénu. Zde se jim také podařilo najít a popsat velmi zajímavé zástupce tehdejší fauny, fosilie ukázaly existenci jedněch z prvních jedovatých hadů, šelmy o velikost současného rysa, primátů a také důkazy o chování tehdejšího hmyzu.

Děsivý zkus T-rexe - Mláďata tyranosaura na siloměrech

15.03.2019 17:25

Ze své vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že každým rokem přibyde několik nálezů a popisných studií, jež poměrně revolučním způsobem mění pohled na ekologii a životní styl neptačích dinosaurů. Skládačka jejich světa sice nikdy nebude kompletní, ale tyto objevy pomáhají dokumentovat a přibližovat představu skutečného vzhledu a chování těchto zvířat. A teprve před několika dny k tomu dopomohl výzkum jednoho obratle edmontosaura, který ukázal stopy po kousnutí způsobené překvapivým viníkem.

Odrostlejší jedinec slavného druhu Tyrannosaurus rex který pozoruje apokalyptickou budoucnost pod dopadu asteroidu Chicxulub. Odrostlejší tyranosauři byli schopni sami lovit a fungovat bez svých obřích rodičů, ale až nový nález odhalil, kam až jejich lovecké schopnosti mohly zajít. Kredit: David Krentz, převzato z webu Dinosaur Revolution Wikia

O samotném králi všech neptačích dinosaurů a celé druhohorní zvířeny jsem se zmínil v jednom předešlém příspěvku, kde se pojednávalo o jeho evolučním "prastrýčkovi" z rodu Moros. Tento se ale zaměřuje přímo na tyranosaura, konkrétně na jeho subadultní věkovou kategorii. Nový nález ze souvrství Hell Creek totiž ukazuje, že tito teropodi byli již ve svém nedospělém věku agresivní druhy schopné lovit snad i větší kořist než byli oni sami.

Celý tento případ vlastně začal objevem ocasního obratle velkého jedince hadrosauridního ornitopoda edmontosaura (Edmontosaurus annectens), který se podařilo objevit v kraji Carter ve východní Montaně. Pocházel z vrstev nejsvrchnější křídy a podle všeho patřil jedinci, který byl skutečně mohutným zástupcem svého druhu.

Samotný obratel ale nebyl takovou zvláštností jako to, jak byl tvarovaný a jaká byla jeho struktura. Paleontolog Joseph Peterson z University of Wisconsin Oshkosh a jeho kolegyně Karsen Dausová zmíněný nález preparovali a prováděli jeho podrobný výzkum, nalezli v něm tři zvláštní prohlubně nebo zářezy ve tvaru písmene "V".

Něco si z edmontosaura ukouslo kus masa a zarylo do něj své zuby, podle srovnání ale nešlo o krokodýla, kteří mají spíše eliptický tvar zubů, ani dromeosaurida, jejichž zuby jsou příliš malé. Zářezy ale taktéž nemohly patřit ani dospělému tyranosaurovi, jelikož na to byly příliš malé. Řešením se ukázalo být to, že stopy po zubech patří mláděti tomuto teropoda, což je samo osobě překvapivé.

Dosud platil předpoklad, že mladí tyranosauři lovili spíše kořist menších až podobných rozměrů, jaké velikosti dorůstali oni sami, a spíše se zaměřovali na lov s pomocí rychlých kousnutí pro trhání a kousání do oběti. Nahrával tomu i relativně slabý zkus mláďat těchto tvorů, ale jak se ukázalo, tak i mláďata okolo sedmi metrů dlouhá "jen" okolo tuny vážící byla lítými lovci využívající podobnou taktiku jako jejich rodiče.

Přestože jejich čelisti byly stále ještě docela slabé, dokázaly se pevně zakousnout do kořisti, kterou chtěly roztrhat. Na takový způsob mechanického zpracování potravy tedy přešli mladí tyranosauři v průběhu svého růstu docela rychle, dokázali zpracovat měkkou tkáň a dokoce se zuby zarýt do kosti. To je také v rozporu s původním tvrzením, že tento přechod byl pozvolnější.

Následná preparace a věrný odlitek onoho obratle tuto hypotézu potvrdil. Podle Petersona šlo o jedince, který rýhy zanechal, starého přibližně 11 až 12 let, čímž se rovná proslulé "Jane" považované za subadultního jedince T-rexe. Šlo tedy o rychle se pohybujícího a gracilně stavěného lovce, který se dokázal uživit i na mršinách velkých býložravců.

Teoreticky mu konkurenci mohli tvořit odrostlejší zástupci stejného druhu a pravděpodobně také obří dromeosaurid Dakotaraptor steini, který ale oblast obýval v daleko menších počtech. Za zmínku stojí také to, že by hypoteticky mohlo jít o kousnutí zanechané menším tyranosauridem rodu Nanotyrannus, nicméně tento taxon již mnohými vědci není považován za platný.

<< 7 | 8 | 9 | 10 | 11 >>