V několika případech jsme se i prostřednictvím této rubriky předsvědčili, že paleontologii musejí, pokud ji chceme pochopit co nejlépe, doplňovat i její podobory zkoumající jednotlivé aspekty života v průběhu zemských geologických útvarů. Za takové můžeme jmenovat schopnost rozmnožování, vylučování a právě také stopy po vlastně jakémkoliv pohybu daného živočicha, ať by mělo jít o stopu, fosilní noru nebo rýhy na kostech po zubech jiného organismu. Přímo toto specifické odvětví zkoumá paleoichnologie nebo ichnologie, která se snaží zpracovat a podat nám přesnou zprávu o tom, jak se daný organismus pohyboval, zda při zanechání svých stop netrpěl nějakou chorobou pohybového aparátu nebo co se přibližně mohlo dít v jeho okolí. Tento úvod pouze notně vede k tématu tohoto příspěvku, kterým je objevené společenství někdejších obratlovců v jihoafrické pánvi Karoo z jejích nejsvrchnějších vrstev datovaných do doby přelomu spodní a střední jury před 183 miliony let. Zaznamenaná agregace ichnofosilií má nesmírný význam pro pochopení fungovaní zdejších ekosystémů, předběžně ji shrnula vědecká studie z konce ledna tohoto roku.

Ke druhům neptačích dinosaurů (Dinosauria), kteří obývali i oblast Jihoafrické republiky a tedy i geologické superskupiny Karoo byl druh Megapnosaurus rhodesiensis a jeho v Severní Americe žijící "bratr" Megapnosaurus kayentakatae (dnes oba ovšem vesměs považováni za zástupce rodu Coelophysis). Jednalo se o gracilního středně velkého dravce, který patrně ve smečkách patřil k dominantním predátorům celé oblasti, také on nebo jeho blízký vývojový příbuzný mohli být původem zdejších stop zachycených ve sopečného popela vrstvách z přelomu spodní a střední jury. Kredit: Dmitrij Bogdanov, převzato z Wikipedie

Podobně, ač si to mnohdy nechceme nebo nemůžeme připustit, jako války přinesly určitý typ pokroku a zdokonalování vědy, techniky a jiných aspektů moderní civilizace, tak i velká a jiná vymírání v geologické minulosti přinesla proměny a zvraty podoby organismů na Zemi. Můžeme to pozorovat, v relativně dobře doložitelném měřítku, především v posledních 541 milionech let fanerozoika, kdy také proběhla pětice velkých vymírání známých jako "Velká pětka". Uprostřed se mezi nimi nacházela katastrofická událost, která označuje překročení hranice triasu do jury, a na této hranici pozorujeme poměrně výraznou změnu suchozemské megafauny, kdy se neptačí dinosauři dostávají definitivně na post nejrozšířenější a dominující skupiny terestriálních živočichů.

Z fosilního záznamu je patrné, že jejich výrazný rozvoj nastal už v pozdním triasu, ale až po vymírání T-J představují globálně dominantní skupinu bez skoro jakýchkoliv přímých konkurentů. Na tomto novém rozpoložení sil pak doplatili především zástupci kladu Crocodylomorpha a vedle nich velké množství zástupců skupiny Therapsida, mezi nimi i první praví savci (Mammalia) a jejich mammaliaformní příbuzní (Mammaliaformes).

Navzdory tomu, že tato skupina byla výrazněji na ústupu už od středního triasu, právě v juře vymírají mnozí její "nesavčí" zástupci. O jejich nezanedbatelné úloze v ekosystémech přelomu spodní a střední jury ale svědčí jejich ichnofosilie v sousedství těch, které nepochybně zanechali neptačí dinosauři a to nejen jednoho druhu. Poskytly je čedičové vrstvy prokládané pískovci v geologické superskupině Karoo v jižní Africe, jejich stáří se pohybuje okolo 183 milionů let.

Jejich předběžnou analýzu poskytli před necelým týdnem jihoafričtí paleontologové s vedoucí autorkou Emese M. Bordyovou, ovšem součástí vědeckého týmu byl i paleontolog Martin Lockley. Zaměřili se na nejsvrchnější vrstvy geologické superskupiny, ve kterých jsou vedle čedičových hornin další stopy silné sopečné aktivity možná související s postupným rozkladem gondwanského superkontinentu, tu se toto místo stávalo postupně těžko snesitelnější pro různé skupiny živočichů včetně dinosaurů a mammaliaformů.

Víme, že ve svrchním triasu a spodní juře patřil jih Afriky k místům s rozmanitými ekosystémy s pestrou škálou druhů, které je obývaly a to včetně jedněch z prvních obřích sauropodomorfů (Sauropodomorpha), ale také posledních dicynodontů (Pentasaurus) a velkých krokodýlovitých predátorů. Ovšem ke konci spodní jury většina těchto živočichů mizí a později jsme odkázáni ve velké většině případů na souvrství jiná nebo z jiných zemí. Ichnofosilie nalezené v pískovcích v JAR ukázaly možná jeden z posledních zdejších ekosystémů.

Šlo o nálezy 5 tras, ve kterých bylo zaznamenáno na 25 fosilních otisků stop, zmíněná pískovcová vrstva byla uložena mezi dvěma čedičovými, které byly patrně lávovými proudy. Podařilo se identifikovat 3 různé typy těchto stopy - první patřily pravděpodobně malým synapsidům (Synapsida) jako právě mammaliaformům nebo primitivním savcům, druhé menších čtyřnohým dinosaurům a to pravděpodobně býložravým (reprezentují tak možná primitivní zástupce kladu Thyreophora, tj. primitivní příbuzné pozdějších ankylosaurů nebo stegosaurů, které by časově odpovídaly; patří k novým ichnospéciím) a třetí zanechali draví dinosauři možná i značné velikosti.

Poměrně příhodně je paleontologové ve své studii nazvali jako otisky "firewalkerů", zanechali je v prostředí zničeném spadem sopečného popela. Háček je ovšem v tom, že tito živočichové tu pravděpodobně žili i v době mezi intenzivní sopečnou aktivitou a tyto podmínky byly schopni překonat (samozřejmě pokud nešlo o migrující živočichy).

Navzdory množství nepříhodných podmínek svědčí zdejší nálezy o existenci poměrně rozmanitého ekosystému vyšších obratlovců a to i skupin, o kterých se soudilo, že v této oblasti byly výrazněji na ústupu. Autoři popisné studie tuto skutečnost vyzdvihují, studie pracuje se skutečnostmi nastálými po rozsáhlých proměnách této oblasti při sopečné aktivitě a existenci mnohých druhů obratlovců v tomto poměrně nehostinném klimatu. Mezi nimi byly i druhy již méně rozšířených skupin, které byly spíše na ústupu.

Studie tedy tyto nálezy předběžně uzavírá jako přítomnost neptačích dinosaurů i mammaliaformů na přelomu spodní a střední jury v Jihoafrické republice i za tak nepřátelských podmínek jako sopečných erupcí, spadů popela a úbytku vegetace i přirozeného prostředí pro rozvoj složitějších ekosystémů. Poskytují nám tedy pohled na to, jak zdejší ekosystémy něco podobného snášely.

Nedořešenou problematikou je ale, zda v případě zmíněné lokality nešlo o regionální jev nebo situaci, která v tu dobu byla v oblasti Karoo běžnější, než můžeme potvrdit. I v dnešní přírodě totiž nejde o zcela neobvyklé jevy, je někdy běžnou událostí, že v oblastech po spadu sopečného popela se ekosystémy vzpamatují a dokonce z nich ještě těží více živin a jsou odolnější a rozmanitější.

Může se tak dít na některých sopečných ostrovech a pravidelně se tento jev objevuje v podobě lesních požárů v Austrálii nebo Kalifornii (ovšem tímto není myšleno, že požáry v těchto oblastech v posledních nejméně 5 letech byly vhodné pro tamnější ekosystémy - strašlivá svědectví ukazují pravý opak, jelikož se tyto jevy doslova vymkly kontrole a stávají se z nich přírodní katastrofy ohromného rozsahu). Je tedy možné, že existence živočichů ve stínu sopek patří k podobnému jevu, který probíhal už před 183 miliony let.

...

Tímto příspěvkem také chci dát najevo završení projektu The Different Ones, od zítřejšího dne už budou přibývat příspěvky i na jiné živočichy než pouze ptakopánvé dinosaury (Ornithischia).

Do roku 2020 jsem se na blog rozhodl zamíchat několik novinek, jednou z prvních bude start většího množství projektů zaměřených na určité téma. Vloni už bylo několik takových zahájeno, pokud ovšem letos půjde vše podle plánu, tak bych rád jejich počet znásobil a témata rozšířil. Měl by se určitě objevit projekt pojednávající o recentním vymírání v holocénu a také projekt Theropoda (vycházející v březnu nebo na konci února), později i některé další.

Teď od obecného úvodu ale odbočme ke konkrétnímu projektu, který odstartoval s prvním příspěvkem rodu Isaberrysaura včera. Projekt jako takový bude pojednávat o ornitischianech (ptakopánvých dinosaurech, řád Ornithischia), kteří jakýmkoli výrazným způsobem vybočují svým životním stylem od svých veškerých příbuzných. I název projektu je toho dokladem - The Different Ones nabývá významu jako Odlišní nebo Ti odlišní právě kvůli jistým zvláštnostem živočichů, kterých se týká. Tito dinosauři nebudou z jednoho časového úseku nebo kontinentu, což by samo osobě mohlo být i docela omezené a nepříliš různorodé, takže ve zkratce půjde o druhy od střední jury po skoro úplný konec křídy, kteří pocházeli z oblasti od Kanady po Čínu a do jejich velikostního spektra se vešel průměrně vzrostlý bažant i menší nákladní auto.

Zhruba takto tedy budu prezentovat tento projekt, který bude probíhat nejspíš až do konce tohoto měsíce. Vedle jeho částí se budu snažit na blog přidávat i další příspěvky nezaměřené přímo na tento témat, práce bude probíhat i na jiných "frontách". Pokud by jste měli jakýkoli dotaz k tomuto nebo i jiným projektům, přijmám zprávy na své emailové adrese, která je označena pod seznamem rubrik. Stejně tak připomínám, že můžete označit svůj tip na další příspěvky na mou emailovou adresu nebo zde.

Vývěska projekt The Different Ones - omluvám se za případnou absenci hlubšího uměleckého ztvárnění. Kredit použité ilustrace: Joschua Knuppe, převzato z DeviantArt

Seznam projektů a menších mikroprojektů v průběhu roku 2020:

• The Different Ones (právě probíhající)
• Theropoda (pravděpodobně s jiným názvem, plánovaný na konec února nebo začátek března)
• Burmské zázraky (plánovaný na květen)
• projekt "Šesté vymírání" (plánovaný na léto)
• "Purbeckská laguna" (plánovaný na léto)
• projekt "Argentina" (plánovaný na léto)
• "Fabulous Ceratopsia" (plánovaný na záři nebo říjen)
• "Fabulous Ceratopsia: Chapter II." (plánovaný na říjen až listopad)
• "Viktoriánská paleontologie" (plánovaný na listopad až prosinec)