Drazí a milí návštěvníci, blogeři a přátelé,

chybí nám hodina do vstupu do roku 2020, který započne další desetiletí úžasných objevů a zjištění v paleontologii všech životních forem, geologii i tektonice a jiných vědních disciplínách, kterými se tento blog zaobírá. Přestože se vždy Ohlédnutí za rokem objevují dříve, a toto je z mé strany také omluva všem, kteří ho dříve čekali, tak právě tato chvíle mě ještě více motivuje ke shrnutí jen kousků veškerých nových zjištění a objevů, které se uplynulém roce 2019 staly, a které nás potkaly. Nutno říct, že nekteré z nich se staly ještě zajímavějšími než ty, které jim v loňském roce předcházely.

Začněme počátkem roku, kdy paleontologové popsali z Utahu fosilie příbuzného T-rexe, který vyplnil i jednu menší evoluční mezeru, a můžeme navázat hned tím, že samotný Tyrannosaurus rex byl vlastně tím největším suchozemským dravcem všech dob, byly objeveny fosilie možná těch nejstarších skutečných žab z Arizony a také fosilie opic z Kěni pomáhající odhalit nám náš vlastní vývoj, objev čínského naleziště z doby kambria s velmi jemnými elementy na fosiliích pomáhajících zrekonstruovat podobu tehdejšího světa, víme o dopadu planetky na Zemi před skoro 13 000 lety, první letmou dokumentaci úžasné lokality Tanis v Montaně, zvláštní lidské fosilie z oblasti někdejšího Sundalandu a dozvěděli jsme se více o největším vymírání v dějinách této planety. Potvrdila se i existence lambeosaurinů na Aljašce, jiných druhů ptáků v Solnhofenu než archeopteryxe, koně si pravděpodobně vyvinuli kopyta spíše pro migraci než běh, první lidé z Tibetské náhorní plošiny byli Denisované a byl popsán specializovaný tetrapod Pangustega, samozřejmě po zákrytem objevu nejstarších megaraptoridů. Už také víme, že štěnice nám škodí po 100 milionů let, že pterosauři byli schopni létat už od narození, že možnost kontinetálního driftu byla příčinou kambrické exploze, s "měkkými tkáněmi" se to u neptačích dinosaurů nemá jen tak, a že v proterozoiku možná už byli skutečně živočichové.

To byla jen letmo první polovina roku, ta druhá donesla mezi nadšence a do vědeckých kuloárů zpráva o náslií mezi našimi vlastními předky a prvních vraždách, objev jednoho z nejmenších primátů v Amazonii, oslavu 50. narozenin rodu Deinonychus i celé dinosauří renesance, popis největšího papouška v dějinách, objev nejstaršího velkého lesa se skutečnými stromy z Číny, důkazy o patrně daleko starším původu stegosauridů s rodem Adratiklit, výhody respirace krále dinosaurů a jeho příbuzných, doklady o příhodu lidí na americký kontinent daleko dříve, než se soudilo, ale třeba i popis rodu Cryodrakon ze sousedství polárního kruhu a doklady o době ledové v ordoviku, rozdíly ve velmi účinné respiraci u neptačích dinosaurů a také prokazatelné peří tzv. polárních dinosaurů, ale i objevy z doby velmi vzdáleného proterozoika a vývoje zárodečných obalů z této doby. Stále blíže je nám konkrétnější představa o posledních mamutech srstnatých na Wrangelově ostrově, velkých karcharodontosauridech v jihovýchodní Asii s druhem Siamraptor suwati a také byl velmi překvapivý objev fosilních zubů srstnatých nosorožců v Yukonu i objevení drobných želvušek neznámého druhu v dominikánském jantaru. Jako kuriózní se pak ukázala být studie paleontologů dokládající, že hlavními fosiliemi z antropocénu budeme právě my, lidé. A konečně na konec roku se podařilo prokázat patrně už jistou existenci neptačích dinosaurů v paleocénu.

Odpusťte, pokud jsem nebyl dostatečně stručný. Letošním rokem se událo mnohé, samostatné by bylo jen vyprávění o úžasných druzích neptačích dinosaurů, které se podařilo objevit, a že jsou to učiněné kuriozity, ale máme jen hodinu do roku 2020, takže to tentokrát vezmu stručněji, než obvykle.

Za sebe, jako autora, mohu říct, že i tento rok byl povedený, ale pro objektivní bilancování musím být i kritický sám k sobě. Poslední dva měsíce se mi nepodařilo dodržet kvótu stanovených 30 příspěvků za měsíc, což mě samotného mrzí, takže doufám v daleko lepší výsledky v následujícím roce. Taktéž stále nejsou dodělány některé rozpracované rubriky a vlastně se zdá, že ani dlouhou nebudou, kvůli jejich obrovskému rozsahu. Za sebe tedy patří Vám všem, stálým nebo jen příležitostným návštěvníkům, obrovské díky za sledování tvorby na tomto blogu i přes tyto podmínky. Poslední 4 roky tu shromáždily neuvěřitelné 2 000 000 Vás návštěvníků, což je pro mě osobně číslo, které nechápu, děkuji za něj a mám k němu úctu.

Do dalšího roku tedy chci dokázat hlavně neustat ve snaze o poznání prehistorie této planety mezi laiky i znalejšími, tvořit o prehistorii dokud to jen půjde. Nechť nám tedy rok 2020 přinese další úžasné objevy z hlubin času, nové studie, štěstí, zdraví, jen to dobré a Vám i úspěchy ve Vašem všedním životě, který budu příspěvky o neptačích dinosaurech, primátech, bezobratlích i jiných zpestřovat. Ať se nám tedy všem daří a nová kapitola dějin paleontologie může započnout.

Martin Kabát, autor blogu

Opět tu po roce čekání nadchází den velkého očekávání a radosti v dětských srdcích, které nadšeně očekávají večer 24. prosince roku 2019. Tradičně se chci k těmto oslavám a hodinám očekávání připojit, ale už 4 roky se žádný Štědrý den neobejde bez medailonku, který si pro Vás chystám. Vánoce mají být svátky klidu a pohody, takže mi, doufám, prominete neaktivitu na blogu až do Silvestra tohoto roku, kdy se objeví jeden kratší příspěvek jako shrnutí tohoto roku.

Už není čas na rušení vánoční pohody, když se z kuchyní linou vůně večeře a smích, takže jen v krátkosti bych chtěl všem Vám, ať už nově příchozím nebo stálým čtenářům, popřát hezké svátky plné klidu, radosti, štěstí a jejich prožití s těmi, na kterým Vám záleží ze všeho nejvíce. Poslední dny roku 2019 nám mizí a neměli bychom je trávit v napětí a starostech, takže odpočívejme pro nabrání nové energie do dalšího roku plného paleontologie, nových objevů a dalších osudů, které nám následující rok připraví. Krásné svátky přeje Martin Kabát.

Troodon santaclausei, tak se dost možná dal tento vánoční teropod nazvat, by nejspíš dokázal se svou na poměry druhohor rozvinutou inteligencí pochopit oslavy svátků klidu jako současní ptáci. I on by dozajista popřál veselé Vánoce, kdyby neležel v sedimentech Kanady, Spojených států a možná i Mexika už nejméně 77 milionů let.

Teď, v předvečer Vánoc, nás čeká předposlední nebo poslední aktualita týkající prehistorického života a evoluce organismů na této planetě, vrátíme se s ní na počátek karbonského geologického útvaru.