Drazí a milí návštěvníci, blogeři a přátelé,

v ohlédnutí k loňskému roku jsem se na jeho konci zmínil, že doufám, že rok 2018 bude ještě převratnější, co se týče poznávání prehistorie naší planety. Skutečně se tak stalo, letošní rok nabídl znovu plejády převratných objevů a studií, které možná přepíšou učebnice, a proto mně mrzí, že první polovinu tohoto roku jsem nebyl v oznamování těchto novinek aktivní. Veškerá má tehdejší práve se soustředila do přepisu Strážců času, avšak které stále není dokončeno. Na mé straně je tedy velká omluva všem návštěvníkům.

Ale pojďme již na ono shrnutí uplynulého roku 2018. Můžeme začít například objevem velkého druhu pozemního netopýra z Nového Zélandu, druhu Vulcanops jennyworthyae, objeven skvěle zachovaného druhu Caihong juji s barevnými iridescenčními pery, fosilií titanosaurida rodu Mansourasaurus zaplňující evoluční mezeru afrických dinosaurů konce křídy, posléze popisnou studií kladoucí výskyt kvetoucích rostlin do daleko starších dob, než jsme si mysleli, popis zvláštního ptačího mláděte ze spodní křídy, zjištěním, že dinosauři měli lupy, výzkumem fosilií mořských organismů na místě dopadu asteroidu Chicxulub nebo také studií, která dokázala, že většina dinosaurů nemohla odlepit jazyk od spodního patra.

V druhé polovině roku například přibyl popis rebbachisaurida rodu Lingwulong posunující existenci diplodokoidů obecně, objev otisků hadrosauridů a terizinosauridů z parku Denali na Aljašce, objev pravěkého cholesterolu na nejstarším živočichovi rodu Dickinsonia, popis největšího ptáka světa rodu Vorombe, popisná studie jednoho z prvních velkých živočichů vůbec a sice druhu Ledumahadi mafube, otisky nejstraších plazů z Grand Canyonu, popis nového druhu archeopteryxe, změna pohledu na vývoj obrovských forem života na konci triasu, zjištění, že ichtyosauři se v téměř všech ohledech podobali velrybám, objasnění vývoje kostic u kytovců, prozkoumání ordovického výstupu na suchou zem, změna v poznání pterosauřích pyknovláken nebo fosilní doklady jurských kvetoucích rostlin.

Jako každoročně musím ještě připomenout některá významná výročí ohledně známých paleontologů, skupin prehistorickýh obratlovců nebo některých "celebrit" ze světa prehistorie. Letošním rokem to je kupříkladu 240 let od nalezení první fosilie obrovského ještěra druhu Mosasaurus hoffmani, 170 let od popisu prvního evropského stegosaura nebo 160 let od popisu obávaného pravlka Canis dirus. Ale máme zde výročí 150 let od popisu obrovského plesiosaura druhu Elasmosaurus platyurus, kde mu ale Edward Drinker Cope trochu nešťastně umístil hlavu na konec ocasu.

Jiné celebrity, jako Diplodocus, Epanterias nebo Dimetrodon už slaví 140 let na poli vědy, 110 let od popisu úžasného rodu Ankylosaurus nebo dicynodonta rodu Kannemeyeria, 60 let potom třeba Tsintaosaurus, velmi blízkých 40 let obří Yangchuanosaurus, pouhých 30 let Nanotyrannus a Giraffatitan či relativně zanedbatelných 20 let Caudipteryx a malý ptačí Rahonavis. Mimo těchto mjí ještě svá výročí velmi známé rody jako Hylaeosaurus, obří mořský lovec Liopleurodon, dlouhokrký gigant Brachiosaurus nebo trpasličí Telmatosaurus a známý Protoceratops.

Samozřejmně známých prehistorických živočichů je daleko více, kteří měli letos významá jubilea, ale vypisovat je by byla práce až do dnešní půlnoci a už takhle zdržuji.

Za svou osobu bych chtěl všem pravidelným i nově příchozím návštěvníkům poděkovat, jelikož každým rokem Vás tu přibývá a za uplynulé tři roky, kdy publikuji, tento blog navštívilo již před 460 000 lidí. Hlavní poděkování proto patří Vám všem, jelikož bez Vás a Vašeho zájmu o prehistorii naší planety bych se tímto úžasným číslem nikdy nemohl pochlubit. Takže ještě jednou velmi děkuji každému, kdo si na tento web našel i trochu svého času a ještě více doufám, že si najdete i nadále.

V novém roce bude probíhat také menší reorganizace stránek, zmizí některé rubriky a autor také zvažuje vytvoření nového webu se zaměřením na kryptozoologii, tajemné jevy a záhady starých civilizací. Stránka by celkově měla být přehlednější a informace v některých starších článcích budou aktualizovány.

Rok 2019 určitě bude neměné úspěšný v poznávání prehistorického života a geologické minulosti naší planety, nechť Vás v něm provází jen to dobré a najděte si další kousek času na cestu do prehistorie.

Martin Kabát, autor blogu

Dnes, 24.12.2018, opět většina z Vás slaví příjemné vánoční svátky, autor tímto příspěvkem nechce rušit Vaši pohodu, jen chce popřát vše nejlepší k nim a jejich klidné prožití. Do konce tohoto kalendářního roku zbývá už jen týden a do té doby na blogu přibyde ještě jeden článek shrnující tento rok.

Takže sám za sebe chci všem věrným i nově příchozím čtenářům popřát krásné Vánoce, hlavně šťastné a veselé, klidné prožití nadcházejících svátků a pohody při sledování pohádek, možná i nějakého toho dokumentu o pravěku, a hlavně, ať je prožijete s těmi, kteří pro Vás něco znamenají. Krásné svátky přeje autor blogu, Martin Kabát.

Máme štěstí, že tohoto "rychlého lupiče" dělí od naší současnosti nejméně sedmdesát jedna milionů let. On i jeho blízcí příbuzní by skutečně mohli vyplnit představu umělce Durbeda, tedy, že by nositele dárků z celého světa mohli považovat za vánoční lahůdku.

Vývoj prvních kvetoucích neboli krytosemenných rostlin není tak jednoznačnou záležitostí, jak by se mohlo zdát. Ačkoliv dosud první nezpochybnitelné fosilie tohoto typu rostlin jsou známy ze spodnokřídových vrstev Číny a Španělska, pylová zrna z doby středního triasu naznačují daleko starší původ této skupiny. Ostatně to potvrzuje i studie vědců z února tohoto roku a zdá se, že i nový nález z vrstev čínské střední jury.

Fotografie holotypní fosilie nového druhu rostliny, která by mohla významně přispět k pochopení evoluce kvetoucích rostlin. Nově popsaný Najinganthus dendrostyla je se svým stářím 174 milionů let vyjímečným dílem do této skládanky. Kredit: Fu et. al., převzato z webu Science Daily

Jisté náznaky, že evoluce kvetoucích rostlin je daleko starší, než jsme dosud mohli prokázat, se objevovaly již v posledních několika dekádách. Kupříkladu některé druhy hmyzu jako motýlů, primitivních síťokřídlých nebo snad i prvních mravenců známe z jurské doby a již zmíněná pylová zrna skutečně poukazují na existenci krytosemenných rostlin ještě ve starších dobách. Ostatně i rozšíření jejich nálezů ve spodní křídě, tedy v době, kdy paleontologové předpokládali vznik celé skupiny, poukazuje na starší původ.

Proto je nález této rostliny překvapivý, Nanjinganthus vykazuje řadu vlastností, které bychom u rostlin ze stejné doby nečekali. Na obrázku výše je jasně vidět přinejmenším dlouhý stonek ne nepodobný třeba dnešním hyacintům.

Vedoucí výzkumu zvláštní rostlinné fosilie, paleontolog Qiang Fu z Nanjingského Institutu Geologie a Paleontologie, k nálezu řekl, že je nesmírně důležité znát fosilní doklady kvetoucích rostlin z dřívějších geologických období. Podle jeho slov jsou jediným spolehlivým důkazem jejich přítomnosti ještě před začátkem křídy, odkud jsou známé první prokazatelné druhy.

Existují sice zprávy o nálezech krytosemenných rostlin z doby střední až pozdní jury ze severovýchodní Číny, nicméně fosilie rodu Nanjinganthus jsou daleko lépe dokazatelné díky jejich skvělému zachování. Bylo již nashromážděno přes 195 exemplářů a vědci pomocí počítačových technik a mikroskopického snímkování zrekonstruovali tyto rostliny z různých úhlů a pomocí různého zvětšení.

Výzkum odhalil, že narozdíl od exemplářů údajných středojurských rostlin z jiné části státu mají tyto rostliny utváření ochraného obalu semen shodné se současnými kvetoucími rostlinami. Jejich struktura a samotný výskyt těchto útvarů jasně potvrzuje, že jde o kvetoucí rostlinu nebo jejich blízkou příbuznou. První závěr je ale pravděpodobnější.

Spoluautor z studie ze Nanjingského Institutu Xin Wang celou problematiku kolem původu a prvotním vývoji krytosemenných rostlin shrnul slovy, že se jedná o "akademickou bolest hlavy pro botaniky".

Objev této nové kvetoucí rostliny a její zastoupení naopak přináší ještě mnohé nevysvětlené otázky. Vědci si teď dali za úkol zjistit, zda je Nanjinganthus monofyletickým rodem, tedy lze z něj odvozovat všechny další kvetoucí rostliny a je jejich předkem, nebo polyfyletický, tedy slepou evoluční větví jen málo spřízněnou s dnešními druhy.

Studie celý nový nález uzavírá, že pokud dostatečně porozumíme evoluci prvních kvetoucích rostlin a jejich ekologické pozice, tak je to i šancí pro jejich další rozvoj do budoucna.